Vojtěch Kotecký

09. 03.

Prezidentovy slogany versus fakta

Vojtěch Kotecký Přečteno 7583 krát

Pan prezident se dnes vrací, z Ameriky, kde světu vysvětloval, jak je to s globálním oteplováním. Několik nejlepších momentek z úspěšného výletu zaslouží shrnout.

Začal opravdu dobře. Tiskový mluvčí Hradu novinářům oznámil, že Al Gore...před Václavem Klausem utekl. Byvší americký viceprezident sice asi dosud vůbec netušil, kdo Václav Klaus je, a organizátoři beztak záhy vysvětlili, že program změnili oni sami z praktických důvodů. Nicméně prezidentská kancelář si užila svůj okamžik globálního triumfu.

Nicméně ostatní případy volného nakládání s fakty, které nám Hrad během pár dní předvedl, byly mnohem vážnější

Slogan versus fakta

Především pan prezident novinářům oznámil, na co chce Američany upozornit: "Jediné prozření pro celý svět mohou být nová data a nová fakta. Skutečnost, že od roku 1998 globální teplota klesá a nikoli roste, by měla někoho trknout."

Nová data a nová fakta. Takže se pro pořádek podívejme, jaká data a fakta o globální průměrné teplotě má NASA. Klesá a nikoli roste? Konkrétně deset nejteplejších let od začátku měření (v polovině devatenáctého století) byly roky (v pořadí od nejteplejšího): 2005, 1998, 2002, 2003, 2006, 2007, 2004, 2001, 2008 a 1997.

Prezidentem anoncovaný pokles teploty nikoho netrkl prostě proto, že teplota neklesá.

V zimě sněží

Po příletu za oceán Václav Klaus na svém webu napsal, že jej zarazila jedna věc: Grónsko, nad kterým letěl, je "v éře údajného globálního oteplování bílou pustinou sněhu a ledu".

Celkem trefně na to odpověděl Zbyněk Petráček, komentátor Lidových novin: „Co Klaus čeká, přelétá-li Grónsko začátkem března?“

Grónsko dnes vypadá zhruba stejně jako v době Vikingů. Většina ostrova je (a byla) pokryta ledovci. Při pobřeží v některých fjordech jsou (a byly) pastviny, kde lze chovat (a také chovají – tehdy i dnes) stáda ovcí. Středověk byl (na poměry posledního tisíciletí) poměrně teplý – přesněji byl v průměru o pár desetin stupně chladnější než poslední půlstoletí (viz str. 468–469). Poté následovalo několik století takzvané malé doby ledové. Zhruba víme, co bylo příčinou: přirozené výkyvy, hlavně změny v intenzitě slunečního záření.

Trend oteplování i přirozené výkyvy

Obě historky dobře ukazují, v čem tkví jedno z hlavních nedorozumění v debatě mezi panem prezidentem a vědci.

Za prvé rovněž dobře víme, proč byl rok 1998 poměrně teplý. Proběhl tehdy obzvláště silný jev El Niňo – pravidelný přirozený výkyv podnebí, který vzniká v Pacifiku a ovlivňuje velkou část zeměkoule.

Posledních několik desetiletí teplota soustavně roste. Ale mezitím samozřejmě průběžně dochází k menším přirozeným výkyvům nahoru a dolů. Podnebí se přirozeně měnilo, mění a měnit bude. Což nic nemění na opravdu důležité věci, a tou je hlavní trend.

Pro debatu je důležitá historie objevu

Za druhé ve skutečnosti je (skoro) jedno, jestli teplota posledních pár let roste nebo že led v arktickém oceánu rychle taje.

Prezident si očividně představuje, že vědci sledovali rostoucí čísla na teploměrech, začali uvažovat o příčině a usoudili: že by skleníkové plyny?

Potom by opravdu bylo důležité, zda čísla rostou i nadále. Jenomže historie byla přesně opačná.

Nejprve jsme zjistili, že více oxidu uhličitého ve vzduchu by znamenalo vyšší teplotu planety. Objevil to John Tyndall v roce 1859.

Pak přišel Svante Arrhenius, švédský nositel Nobelovy ceny za chemii. První připomněl, že kvůli spalování fosilních paliv oxidu uhličitého ve vzduchu opravdu přibývá (nemusel to objevovat: tohle ví každý školák z chemických rovnic), a tudíž planetu ohříváme. Psal se rok 1896.

Čímž byla hlavní otázka v podstatě uzavřená. Posledních 113 let se bavíme pouze o tom, o jak velké oteplování by šlo (protože by také mohlo být velmi malé, a tedy zanedbatelné).

Posléze vědci začali varovat, že tohle není jen akademická úvaha a že výhledově jde o velmi velký průšvih. Padesátá léta.

Potom uplynulo dalších asi třicet let, než klimatologové zjistili, že teploty už opravdu viditelně rostou. Osmdesátá léta.

Mezitím průběžně propočítávali, o jak velký výkyv teplot by ve skutečnosti šlo. (První, primitivní kalkulace udělal už Arrhenius.) Aktuální výsledky: Pro nadcházející století se bavíme o skoku, který rozměry odpovídá zhruba polovině rozdílu mezi současností a poslední dobou ledovou (ale má samozřejmě opačný směr). Tedy věkem, kdy dnešní Varšavu, Berlín, Londýn a New York pokrývaly jeden až dva kilometry ledovce.

Leč neříká prezident, že mezi vědci nadále probíhají debaty? Ale ano, samozřejmě. A má pravdu. Jsou velmi komplikované a důležité. Týkají se přesné velikosti tohoto růstu a jeho přesných důsledků pro náš život a ekonomiku. Nikoli však otázky, kterou soustavně otevírá několik politiků, totiž zda více skleníkových plynů ve vzduchu znamená teplejší planetu a zda skleníkových plynů přibývá. V tomhle totiž má věda jasno už od předminulého století.

06. 03.

Prezidentův dnešní výlet

Vojtěch Kotecký Přečteno 4432 krát

Výrok týdne: „Organizátoři [dnešní kalifornské konference o globálním podnebí] svůj nápad nakonec přehodnotili a pan prezident Klaus vystoupí v jiný den než Al Gore...Možná se toho střetu bývalý viceprezident bál." – Radim Ochvat, tiskový mluvčí Hradu.

Aha.

Při vší úctě k prezidentovi si, pane Ochvate, společně nalijme čistého vína: Al Gore patrně vůbec netuší, kdo Václav Klaus je.

Pokud Al Gore považuje někoho za důležitého oponenta v debatě o snižování exhalací, bude jím nejspíš Rex Tillerson, šéf ExxonMobil, největší světové ropné společnosti. Solidní a vlivný byznysmen, se kterým se dá věcně a rozumně mluvit. Jenom shodou okolností jeho firma má komerční zájem, aby se snižování exhalací nepovedlo, a podle toho lobbuje. A kdyby Gore opravdu potřeboval se dohadovat s někým z politiků, partnerem mu patrně bude James Inhofe: senátor za stát Oklahoma a enfant terrible amerického Kongresu, který proslul tím, že říká zhruba podobné věci jako český prezident.

S Václavem Klausem, který se dnes v USA účastní další diskuse o globálních změnách podnebí, lze o věci diskutovat. Nicméně většinou se jeho ostré polemiky dost míjí s předmětem debaty vědců, ekonomů i mezinárodního společenství. Často říká úplné nesmysly. A sice někdy přichází s rozumnými připomínkami, jenomže má dvacet let zpoždění a jeho námitky jsou dávno vyřešené.

Pozor na přátele

Přesto pan prezident objíždí svět a přednáší. Proč? Protože si umí vybrat partnery. V neděli Václav Klaus vystoupí v New Yorku na další konferenci, kterou pořádá Heartland Institute. Což není nějaký výzkumný institut, jak by se z názvu mohlo zdát. Je to politická organizace, která proslula především úzkou spoluprací s tabákovým průmyslem. Hlavně v devadesátých letech aktivně bojovala proti regulaci cigaret. Přitom pravidelně brala sponzorské příspěvky od firmy Phillip Morris, jejíž ředitel odpovědný za lobbying seděl ve správní radě Heartland a později publikované interní dokumenty vyjevily, jak je tabákový koncern cílevědomě používal k prosazování svých zájmů.

Nicméně cigarety nejsou jediné téma. Heartland Institute na své kampaně pravidelně dostává velké částky také od – společnosti ExxonMobil. Třeba rok 2006: od ExxonMobil obdržel sponzorské příspěvky ve výši 115 tisíc dolarů, tedy asi 2,5 milionu korun.

Heartland Institute pořádal obdobnou akci už loni a Václav Klaus na ní také měl projev. Odborníci z vědeckého serveru Realclimate.org tehdy suše komentovali, čím se tahle konference liší od běžného vědeckého kongresu. Když jedete na kongres a máte štěstí, organizátoři vám možná dají na letenku. Heartland každému, kdo je na jeho akci ochoten mluvit, za vystoupení proplatí honorář 1000 dolarů. Kongresy mají organizační výbor složený ze špičkových vědců v oboru, který vybírá přednášející. Heartland na svém webu hledá sponzory a za finanční příspěvek nabízí „vliv na program, pokud jde o výběr přednášejících a témata panelových diskusí“. Kongresy slouží k tomu, aby si vědci sdělovali poznatky a diskutovali o různých názorech. Heartland svoji akci prezentoval coby mediální kampaň na podporu jedné názorové strany. A Heartland nabízí každému volenému politikovi, který se na jeho konferenci objeví, víkend zdarma v luxusním hotelu na Manhattanu.

Prezidentova kampaň byla prozatím dost fiasko. Lidi moc nepřesvědčila. S jeho názorem, že globální změny podnebí nejsou vážný problém, podle reprezentativního výzkumu souhlasí pouze 6 % Čechů. Pokud chce působit v debatě alespoň trochu vážně, měl by si více dávat pozor, s kým svoji pověst spojuje.

Klaus a podnebí, Mbeki a AIDS

Václav Klaus není unikátní ani svými radikálními názory. Politiků, kteří si něco umanuli a světu navzdory vedou soukromou válku, se po světě najde více. Český prezident si myslí, že exhalace skleníkových plynů a globální změny podnebí spolu nesouvisí. Hm. Thabo Mbeki, donedávna prezident Jihoafrické republiky, se zase domnívá, že příčinou AIDS není virus HIV. Také si našel pár vědců, kteří – lékařské obci navzdory – pořád tvrdí totéž. Také vede ostré polemiky, kde používá silná slova: názor odborníků prohlašuje za „kampaň intelektuálního zastrašování a terorismu“. A taky jej holt ostatní neberou moc vážně.

Archiv článků: březen 2009

Prezidentovy slogany versus fakta

Prezidentův dnešní výlet

Blogeři abecedně