Rodinnou energetickou koncepci
Vláda ve středu začne jednat o Státní energetické koncepci. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba by měl pro začátek udělat jeden krok: přejmenovat ji na Rodinnou energetickou koncepci.
Vážně, pomohlo by to. Ministerští úředníci by potřebovali novou perspektivu. Připomínala by jim, komu má chystaná koncepce v posledku sloužit.
Na důležitá rozhodnutí v české energetice má nehorázný vliv ČEZ i lobbisté velkých uhelných společností. Nicméně řada lidí na ministerstvu průmyslu a obchodu skutečně dělá svoji práci podle nejlepšího vědomí a svědomí. Opravdu promýšlejí, jak složit dohromady funkční energetickou soustavu, která bude rozumně šlapat. Hoď do toho pár uhelných dolů, něco atomových reaktorů nebo nový plynovod, poskládej sítě a propočti záložní zdroje. Můžeme mít jiný názor na konkrétní řešení - třeba jestli městské výtopny má pohánět uhlí z povrchového dolu, nebo raději domácí biomasa jako tu, která zásobuje 85 procent bytů v Třebíči. Nicméně ti lidi vědí, co dělají. Energetickou koncepci státu.
Koncepce pro stát - nebo pro rodiny?
Nějak se z toho však vytratil účel. Smyslem koncepce přece není, aby stát měl levnou a čistou energetickou soustavu (levnou a čistou). Účelem je, aby lidé měli doma teplo, mohli svítit a prát, aby továrny mohly vyrábět a doprava jezdit (levně a čistě).
Energetická koncepce by tohle měla zajistit. Jejím konečným klientem by neměl být český stát, nýbrž české rodiny.
Na první pohled to vypadá jako slovíčkaření. Aby lidé mohli doma svítit, musí nám šlapat elektrická soustava, nebo snad ne? Sémantický rozdíl však má velký vliv na praktické rozhodování. Perspektiva rodin je totiž ledaskdy úplně jiná než perspektiva teoretiků na Kubově úřadu.
Především Státní energetická koncepce, která na energetiku pohlíží, ehm, očima státu, neřeší problémy, které tíží domácnosti v každodenním životě. Vyrábí energii, aby naplnila bilanci – nikoli aby u Nováků bylo teplo a světlo. Snižuje smog, aby splnila evropské normy – nikoli aby Novákovi dýchali čistý vzduch. Ropou se zabývá, abychom měli plné zásobníky – nikoli aby Novákovi platili menší účty u pumpy.
Pohled z ministerstva versus pohled z domácnosti
Za druhé oficiální statistiky snadno měří, kolik energie dodá nový důl, elektrárna či plynovod. Proto s nimi ministerští experti počítají. Leč pokud dobře zateplíte dům (nebo si na střechu namontujete solární kolektor, který zadarmo ohřívá vodu), úředníci si nezapíšou čárku, protože nevzniklo energetické zařízení připojené do sítě. Považují takové chytré projekty za sympatické, nicméně neberou je moc vážně. Ale vaše účty mohou klesnout o desítky procent. Co pražský úřad ve svých tabulkách, grafech a schématech nevidí (a nepovažuje za potřebné podporovat), to pro konkrétní spotřebitele často dělá propastný rozdíl (a podpora by měla velký smysl).
Přitom neviditelné projekty mohou hrát obrovskou roli také pro celou ekonomiku. Pokud bychom využili rozumné příležitosti k zateplování domů, spotřeba uhlí a plynu spadne skoro dvakrát více, než kolik bychom – v přepočtu na gigajouly energie – získali celým slavným zrušením limitů těžby, rozšiřováním povrchových dolů a bouráním obcí na Mostecku.
Někdy to má docela legrační následky. Kubův předchůdce Martin Kocourek před rokem vytvořil komisi, aby prověřila možnosti českého teplárenství. Šéfkomisař (a exposlanec ODS) Oldřich Vojíř posléze referoval, že potřebujeme více a více uhlí, protože prý možnosti úspor tepla v budovách činí všehovšudy šest procent. Každá rodina, která v poslední době důkladně obalila barák izolačním materiálem, na složenkách uviděla podstatně lepší čísla – a ve spotřebě tepla v tuzemských domech se tudíž očividně vyzná lépe než s prominutím expertní komise ministerstva průmyslu a obchodu.
Připravit zemi na dražší a dražší fosilní paliva
Ložiska surovin se tenčí, globální poptávka letí nahoru a cena ropy, plynu i uhlí stoupá. Státní energetická koncepce je v pohodě. Roury máme, výrobu jsme propočetli, eurolimity plníme. Bude to šlapat – ale také vypadat, jako by ministr žil v nějaké úplně jiné ekonomice.
Rodinná energetická koncepce by řekla, že máme urgentní úkol: snižovat závislost domácností a obcí na světovém trhu s dražšími a dražšími fosilními palivy.
A proto by zateplovala domy, nutila automobilky k výrobě vozů s menší spotřebou, montovala solární kolektory na střechy, budovala obecní výtopny na biomasu a investovala do železnic či cyklostezek jako mourovatá.
Psáno pro Hospodářské noviny, mírně upraveno.
Vážně, pomohlo by to. Ministerští úředníci by potřebovali novou perspektivu. Připomínala by jim, komu má chystaná koncepce v posledku sloužit.
Na důležitá rozhodnutí v české energetice má nehorázný vliv ČEZ i lobbisté velkých uhelných společností. Nicméně řada lidí na ministerstvu průmyslu a obchodu skutečně dělá svoji práci podle nejlepšího vědomí a svědomí. Opravdu promýšlejí, jak složit dohromady funkční energetickou soustavu, která bude rozumně šlapat. Hoď do toho pár uhelných dolů, něco atomových reaktorů nebo nový plynovod, poskládej sítě a propočti záložní zdroje. Můžeme mít jiný názor na konkrétní řešení - třeba jestli městské výtopny má pohánět uhlí z povrchového dolu, nebo raději domácí biomasa jako tu, která zásobuje 85 procent bytů v Třebíči. Nicméně ti lidi vědí, co dělají. Energetickou koncepci státu.
Koncepce pro stát - nebo pro rodiny?
Nějak se z toho však vytratil účel. Smyslem koncepce přece není, aby stát měl levnou a čistou energetickou soustavu (levnou a čistou). Účelem je, aby lidé měli doma teplo, mohli svítit a prát, aby továrny mohly vyrábět a doprava jezdit (levně a čistě).
Energetická koncepce by tohle měla zajistit. Jejím konečným klientem by neměl být český stát, nýbrž české rodiny.
Na první pohled to vypadá jako slovíčkaření. Aby lidé mohli doma svítit, musí nám šlapat elektrická soustava, nebo snad ne? Sémantický rozdíl však má velký vliv na praktické rozhodování. Perspektiva rodin je totiž ledaskdy úplně jiná než perspektiva teoretiků na Kubově úřadu.
Především Státní energetická koncepce, která na energetiku pohlíží, ehm, očima státu, neřeší problémy, které tíží domácnosti v každodenním životě. Vyrábí energii, aby naplnila bilanci – nikoli aby u Nováků bylo teplo a světlo. Snižuje smog, aby splnila evropské normy – nikoli aby Novákovi dýchali čistý vzduch. Ropou se zabývá, abychom měli plné zásobníky – nikoli aby Novákovi platili menší účty u pumpy.
Pohled z ministerstva versus pohled z domácnosti
Za druhé oficiální statistiky snadno měří, kolik energie dodá nový důl, elektrárna či plynovod. Proto s nimi ministerští experti počítají. Leč pokud dobře zateplíte dům (nebo si na střechu namontujete solární kolektor, který zadarmo ohřívá vodu), úředníci si nezapíšou čárku, protože nevzniklo energetické zařízení připojené do sítě. Považují takové chytré projekty za sympatické, nicméně neberou je moc vážně. Ale vaše účty mohou klesnout o desítky procent. Co pražský úřad ve svých tabulkách, grafech a schématech nevidí (a nepovažuje za potřebné podporovat), to pro konkrétní spotřebitele často dělá propastný rozdíl (a podpora by měla velký smysl).
Přitom neviditelné projekty mohou hrát obrovskou roli také pro celou ekonomiku. Pokud bychom využili rozumné příležitosti k zateplování domů, spotřeba uhlí a plynu spadne skoro dvakrát více, než kolik bychom – v přepočtu na gigajouly energie – získali celým slavným zrušením limitů těžby, rozšiřováním povrchových dolů a bouráním obcí na Mostecku.
Někdy to má docela legrační následky. Kubův předchůdce Martin Kocourek před rokem vytvořil komisi, aby prověřila možnosti českého teplárenství. Šéfkomisař (a exposlanec ODS) Oldřich Vojíř posléze referoval, že potřebujeme více a více uhlí, protože prý možnosti úspor tepla v budovách činí všehovšudy šest procent. Každá rodina, která v poslední době důkladně obalila barák izolačním materiálem, na složenkách uviděla podstatně lepší čísla – a ve spotřebě tepla v tuzemských domech se tudíž očividně vyzná lépe než s prominutím expertní komise ministerstva průmyslu a obchodu.
Připravit zemi na dražší a dražší fosilní paliva
Ložiska surovin se tenčí, globální poptávka letí nahoru a cena ropy, plynu i uhlí stoupá. Státní energetická koncepce je v pohodě. Roury máme, výrobu jsme propočetli, eurolimity plníme. Bude to šlapat – ale také vypadat, jako by ministr žil v nějaké úplně jiné ekonomice.
Rodinná energetická koncepce by řekla, že máme urgentní úkol: snižovat závislost domácností a obcí na světovém trhu s dražšími a dražšími fosilními palivy.
A proto by zateplovala domy, nutila automobilky k výrobě vozů s menší spotřebou, montovala solární kolektory na střechy, budovala obecní výtopny na biomasu a investovala do železnic či cyklostezek jako mourovatá.
Psáno pro Hospodářské noviny, mírně upraveno.