Poplatky za smog jsou rozumný krok, jak ulehčit statisícům lidí na Ostravsku – přestože si Mirek Topolánek myslí opak.

Expremiér a šéf lobby velkých teplárenských společností v Lidových novinách tvrdil, že není fér, aby hutě, uhelné elektrárny, rafinérie a další podniky platily za vypouštění škodlivin do vzduchu. Namítá, že rodiny, které v kamnech pálí uhlí, přece nic nehradí. Na první pohled to dává smysl. Domácí vytápění tvoří 33 procent českých exhalací prachu a především: je hlavní příčinou smogu na venkově a menších městech.

Topolánkova argumentace je prvotřídní ukázkou nešťastné filozofie části českých politiků, podle které znečištění je hříchem a ekologické zákony trestem pro hříšníky. Proto elementární spravedlnost káže, aby všem měřily přesně stejně.

Ale smog není hříchem. Smog je praktický problém našeho života, protože škodí zdraví. Ekologické zákony nemají trestat, nýbrž problém řešit. A smysluplné řešení pro továrny a pro domácnosti nemusí být nezbytně stejné.

Největším viníkem těžkého smogu na Ostravsku jsou ArcelorMittal a jiné obří průmyslové firmy. Poplatky je mají motivovat, aby ukrojily část svých miliardových zisků a investovaly ji do chytrých technologií a čistější výroby.

Škodlivé uhlí v kotlích pálí 560 tisíc českých domácností. Smogu by ubylo, kdyby mohly zateplit domy, vyměnit okna, upravit topné systémy a namontovat si čisté, levné vytápění na biomasu a na střechu solární kolektory k ohřívání vody. K tomu však není potřeba rodiny motivovat. Dobře vědí, že by pak měly mnohem menší účty za energii. Jenomže jim scházejí peníze na potřebné investice. ArcelorMittal, ČEZ nebo Třinecké železárny mají slušný disponibilní kapitál; strýc s tetou v Horní Lhotě jaksi nikoli.

Proto je potřeba na smog z topení jít jinak. Hnutí DUHA navrhlo a prosazuje, aby vláda vytvořila granty a bezúročné půjčky, kterými bude domácnostem pomáhat, aby se zbavily závislosti na vytápění drahými a špinavými fosilními palivy. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa už anoncoval, že chce takový program připravit a spustit něco jako Zelenou úsporám 2.0.

Průmyslové podniky platí za škodliviny už jednadvacátým rokem. Ekonomové a také třeba ministerstvo zdravotnictví však už léta varují, že stát poplatky nikdy nevalorizoval, takže jsou směšně nízké a přestaly plnit motivační funkci. Chalupa proto navrhl reformu. Chtěl sazby zvýšit, aby přiměly kapitány špinavého průmyslu k modernizaci.

Byla to vlajková loď nového zákona o ovzduší, který má pomoci hlavně lidem na Ostravsku, kde vinou velkých podniků trpí zdravotními potížemi od bronchidity po astma. Sedmasedmdesát poslanců nicméně předminulý týden rozhodlo, že uprostřed těžkého smogu udělají pravý opak. Velké průmyslové podniky postupně osvobodí i od dosavadních slabých plateb za exhalace. Jedním slovem nehoráznost – a místní lidé v postižených městech by patrně použili tvrdší slova.

Expertní komise Akademie věd schválený zákon prohlásila za „skandální“ a konšelé v Ostravě proti výsledku protestují speciálním usnesením městského zastupitelstva. Hlasování vyvolalo o to větší poprask, že se strefilo doprostřed těžkého smogu. Lavina námitek má drtivý účinek. Bohuslav Sobotka i další sociální demokraté – kteří mají většinu křesel v Senátu – už slíbili, že horní komora zákon opraví a poplatky do něj vrátí.

Senátoři a ministr předběžně mluví o nějakém kompromisu. Pak ovšem bude klíčové, v čem by spočíval. Restaurace poplatků ve stejné podobě, jak vypadaly od roku 1991, je pouhým politickým gestem. Stát by nadále vybíral směšně nízké sazby, které podniky nijak nemotivují k vyčištění výroby, a Ostravsko pokrývala smogová peřina, kde koncentrace škodlivin několikrát překračuje hygienické limity. Tak tam už jsme byli.

Pokud zákonodárci opravdu musí udělat ústupek, měli by raději uvažovat o tom, že do zákona vrátí Chalupovy vysoké sazby, ale pouze pro vybrané nejhorší škodliviny. Lepší motivační poplatky za některé zplodiny než neúčinné na všechny. Politici by neměli myslet na to, jestli vytrestají špinavé průmyslníky, nýbrž jak pomoci lidem a vyčistit vzduch.

Psáno pro Lidové noviny, vyšlo 23. února 2012