Přestřelka mezi zelenými a Janem Fischerem je pozoruhodná ve dvou bodech. První, příběh ostravského smogu, ilustruje, jak snadno a rychle lobbisté velkých firem dokážou vyhrát nad poslanci, jedním hejtmanstvím a pár stovkami tisíc lidí. Druhý, spor o několik velkých projektů, ukazuje, na čem všem se s vážnou tváří může usnést česká vláda.


Rekapitulujme: Svaz průmyslu a dopravy minulý týden na tripartitě vládě nadiktoval, co má dělat pro ukončení ekonomické recese. Fischerova vláda v pondělí požadavky vzala za své a zelení poslanci teď uvažují, že kvůli několika bodům (většina plánu je celkem bezproblémová) kabinetu vypoví podporu.

Smog se řešit nebude?

Bezkonkurenčně nejdůležitějším bodem přestřelky je klauzule, kde tripartita (a posléze vláda) zakázala ministrovi životního prostředí, aby pokračoval v přípravách nového zákona o ovzduší.

Zákon má pomoci hlavně těžce postiženému Ostravsku. Už několik týdnů jej dusí těžký smog. Naměřené hodnoty v Ostravě včera byly čtyřikrát větší než hygienický limit pro zdraví škodlivé mikročástice prachu, v Třinci dokonce až sedmkrát (a kritickou hranici překročila také každá měřící stanice v Praze).

Předminulý týden o katastrofální situaci v Moravskoslezském kraji hodinu debatovala Poslanecká sněmovna. „Věci, které budeme moci připravit ještě v podobě legislativních návrhů, i když je třeba zamašličkujeme a dáme další vládě, jsme připraveni provést", slíbil premiér poslancům k požadavku na urychlené dokončení zákona. Leč uplynulo jedenáct dní a všechno bylo jinak. Vláda rozhodla „nepředkládat...zákon o ovzduší“. Zdraví statisíců lidí na Ostravsku rychle obětovala neochotě Arcelor Mittal a několika dalších firem investovat do vyčištění výroby. Své zájmy si vlivné společnosti prolobbovaly po expresní lince Svaz průmyslu a dopravy -> tripartita -> vládní usnesení.

Rodičům malých dětí na Ostravsku tak nezbývá než psát na adresu Jan Fischer, Úřad vlády ČR, Nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01, Praha 1 s prosbou, aby premiér názor změnil ještě jednou.

Pokyn pro experty?

Možná ještě pikantnější je druhá část sporu. Přitom nebude mít žádné skutečné následky.

Vláda ministrovi životního prostředí nadiktovala několik projektů, které má urychleně schválit: zastaralou technologii do uhelné elektrárny Prunéřov, kanalizování posledního divokého úseku dolního Labe a dva další reaktory v Temelíně. Dotyčné stavby sice nemají nic společného s ekonomickou recesí (začaly by nejdříve za několik let). Leč ministrům tohle zjevně moc nevadilo.

Ale ČEZ a stavební firmy nechť se netěší; rybáři a výletníci z Děčína nebo Ústí nemusí smutnit nad koncem pěkné řeky; lidé v okolí prunéřovské elektrárny ještě nemají důvod hledat čistější bydlení. Pokud se něco z toho stane, kvůli pokynům z tripartity to nebude.

Věc se má takhle. Experti ministerstva životního prostředí mají za úkol posoudit, jak velké ekologické škody by sporné projekty udělaly a zda jsou přijatelné. Vyžaduje to zákon platný už od roku 1992. Audit se řídí přesnými kritérii, která rovněž předepisuje zákon. ČEZ a část vládních kolegů sice na ministra naléhají, aby svým lidem přikázal, jakým závěrem má procedura skončit. Ale to Jan Dusík prostě udělat nemůže, ani kdyby se rozkrájel. Paragrafy mu to nedovolují.

Tenhle případ může být katarze. Hlavně ČEZ a někteří politici si patrně zvykli, že je normální, aby telefonovali na ministerstvo a říkali, jak má expertní posouzení dopadnout. Protentokrát přešli od telefonátů k oficiálnímu usnesení. Ministr už anoncoval, že vládní pokyn prostě nesplní, protože podle zákona nesmí. Skandál, který kolem věci vzniká, na ni vrhá světlo, a tak by mohl lobbisty trochu umravnit.