Až někdo bude chtít skvělý příklad, proč se nám v České republice ne vždy daří debatovat o globálních změnách podnebí, může použít historku o tom, jak si světoví klimatologové prý vymysleli tání himalájských ledovců.

České noviny věc hojně propírají už několik dní a skoro se zdá, jako by šlo o hodně velký skandál. Jeden z deníků dokonce usoudil, že tahle záležitost zaslouží místo otvíráku na první straně; další list tomu věnoval dva redakční komentáře.

Takže co se opravdu stalo?

Mezivládní panel pro změny klimatu má za úkol každých několik let posbírat vše, co přírodovědci a ekonomové v odborné literatuře publikovali k různým problémům souvisejícím s globálními změnami podnebí, uspořádat to a vydat shrnující zprávu.

Půl věty na straně 493

Poslední zpráva vyšla před třemi lety. Má asi tři tisíce stran. Americký časopis New Scientist v ní po letech objevil chybu. Konkrétně: v desáté kapitole druhého dílu, na straně 493, je špatně půl věty a jedno číslo.

Bezesporu je to špatně. Chyby se stávat nemají. Čtyřiadvacet autorů a oba hlavní oponenti příslušné kapitoly si teď asi trhají vlasy, jak jim tahle chyba mohla uniknout. Ale řeči o lžích, podvodu, skandálu, fatálních důsledcích pro reputaci panelu i klimatologie vůbec a podobně evidentně dost přehánějí.

Navíc chyba je pouze v hlavní zprávě o tisících stran, kterou obvykle čtou pouze experti. Ve stručném shrnutí pro politiky a úředníky ani ve zhruba padesátistránkové souhrnné zprávě panelu se dotyčný údaj vůbec neocitl.

Takže má smysl snižovat exhalace

Paradoxní je, že z odhaleného průšvihu jakoby byli nejvíce nadšeni prezidentovi příznivci. Patrně jim vůbec nedošla pointa. Právě totiž padl důležitý argument proti snižování exhalací skleníkových plynů.

Na světě žije asi miliarda lidí, kteří k pití, vaření a zavlažování používají vodu, která přitéká z vysokohorských ledovců. Málokdo ve středu Evropy si to uvědomuje. Povodí Gangy a Brahmaputry obývá půl miliardy lidí. Mimo období monzunu jim hlavním zdrojem vody jsou ledové masy v Himalájích, které postupně odtávají a sníh je zase průběžně doplňuje. Kdyby roztály, v Indii nastane těžká humanitární krize.

Chyba ve zprávě panelu tvrdila, že čtyři pětiny himalájských ledovců zmizí do 25 let. Kdyby tomu tak bylo, nedá se naprosto nic dělat. Během dvou a půl desetiletí už vůbec ničemu nestihneme zabránit. Ale ve skutečnosti by tání trvalo řádově stovky let. Tudíž máme ještě čas. Má tedy ještě smysl nastartovat čisté technologie, snížit exhalace a kalamitnímu suchu předejít.

Omyl za omyl

Historka má ještě jednu pikantní souvislost. V některých českých médiích se objevila zpráva, že panel špatnou informaci opsal z populárního časopisu. Každý, kdo s tímhle přišel, si s vědci může podat ruku. Jsou si kvit. Protože na dotyčné stránce 493 je výslovně uveden i pramen, odkud (mylný) údaj převzali. Není to žádný časopis, nýbrž osmdesátistránková odborná studie o himalájských ledovcích, kterou napsali glaciologové – vědci, kteří se zabývají ledovci – z Indie, Číny a Nepálu. Omyl za omyl.