Hudba z ruin
Před pár dny jsme s Honzou přijeli do města o devíti milionech lidí na jihozápadě provincie Šandong. Cílem naší cesty byla návštěva muzikantů, kteří hrají hudbu na šalmaje při rituálech, jako jsou svatby, nebo pohřby.
Chtěli jsme je nahrát a udělat rozhovory. Honza totiž pracuje na disertaci, která o nich pojednává.
Město nemá velké turistické atrakce, a tak jej turisté navštěvují jen zřídka. I když je místní ekonomika rozbředlá, město stále expanduje díky přílivu lidí z venkova, kde nemůže farmaření nabídnout ochranu proti nemoci a stáří a zprostředkovat kvalitní obživu.
Kdekoli ve městě můžete vidět novostavby, často financované vládou. Kvůli nim jsou stavěny nové cesty a celé čtvrti jsou demolovány. Půda, navlhlý cement a cihly jsou často skladovány na otevřených prostranstvích a stavby jsou zpomalovány tajemnými příčinami. Vítr zvedá prach z těchto staveb – ruin. Ten proniká do vzduchu a zahaluje celé město do neustálé pískové bouře.
Muzikanti jsou talentovaní, pracují tvrdě ale jsou chudí. Mnoho z nich náleží k rodinám, které hrají na svatbách, pohřbech a chrámových rituálech po celé generace. Jsou to mnohostranní hudebníci, z nichž hraje většina na dva nebo tři nástroje a zpívá i pop a několik druhů místní opery.
Pracují dlouho. Začínají hrát v 7 a končí okolo 15. hodiny, s krátkou pauzou uprostřed. Vydělávají asi 50 juanů denně (asi 125 korun). Většina z nich je příliš chudá na to, aby vlastnila karavan, a tak jezdí do okolních vesnic na motorce i když mrzne. Jejich příbytky jsou chatrné, bez skutečného nábytku, zařízení nebo splachovacího záchodu.
Jednou jsme je slyšeli hrát vedle dálnice, kde sedělo asi 300 hostů u třiceti malých nízkých stolků, které byly připraveny na podávání pohřební hostiny. Okolo jezdily obrovské náklaďáky a zvedaly prach, který se usazoval v rýži, v očích i nose.
Podívala jsem se okolo a viděla krajinu zničenou tak agresivními silami, že nevím, jak je pojmenovat. Přesto ale z této krajiny vyrostla tak silná a imaginativní hudba, z umění muzikantů, jejichž ruce byly pokryty omrzlinami z hraní osm hodin denně v zimě.
Mimo tradiční pohřební hudby hráli místní operu, pop a najednou začali hrát na šalmaje, ústní varhánky a klávesy čínskou hymnu. Nikdy jsem dosud neslyšela, aby někdo hrál hymnu tak neoficiálním způsobem, s takovou divnou kombinací něhy a ironie.
Když jsem ji slyšela měla jsem chuť postavit se vedle stolu, tak jak mě to učili už od základní školy. Ale stejně jako lidé okolo mě jsem pokračovala v jídle a pití vedlé té rámusící dálnice rozřezávající vejpůl zemi našich předků.
*************************************************************************************************
Multikulturní centrum Praha uvede ve spolupráci s Českým centrem Praha veřejnou debatu "Rusové ve městě". Debata se bude konat ve čtvrtek 18.12. 2008 v 18 hodin v prostorách Českého centra Praha (Rytířská 31, 110 00 Praha 1).
K účasti na debatě byli osloveni:
Alexej Barabanov, Artek - spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců,
Libor Dvořák - redaktor ČRo 6,
Alexej Kelin - člen rady vlády pro národnostní menšiny pro ruskou menšinu,
Sergej Levickij - předseda Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR,
Jan Petránek, expert na země bývalého Sovětského svazu,
Igor Zolotarev - předseda sdružení "Ruská tradice".
Debatu bude moderovat Barbora Tošnerová, Multikulturní centrum Praha, Migraceonline.cz
Pracovní seznam diskutovaných témat:
· Historický pohled na emigraci z Ruska do Čech a opačným směrem koncem 19. a začátkem 20. století.
· Jednotlivé vlny ruské emigrace v průběhu 20. století, jejich odlišné motivace k emigraci a z toho vyplývající odlišné složení.
· Zásadní odlišnosti ruské diaspory a zdejší většinové společnosti. Odlišnost ruské menšiny od jiných menšin. Zdroje vzájemného nepochopení, možnosti vzájemného obohacení.
· Společenský život uvnitř ruskojazyčné komunity, vnitřní rozpory a cesty jejich odstranění.
· Mediální obraz Ruska a ruské menšiny v ČR – míra věrohodnosti a příčiny nevěrohodnosti.
· Cesty ke sladění oprávněných zájmů menšiny a většinové společnosti.
· Očekávaný vývoj v nejbližší budoucnosti.
Odkaz na informaci o debatě na portálu Evropské město
Chtěli jsme je nahrát a udělat rozhovory. Honza totiž pracuje na disertaci, která o nich pojednává.
Město nemá velké turistické atrakce, a tak jej turisté navštěvují jen zřídka. I když je místní ekonomika rozbředlá, město stále expanduje díky přílivu lidí z venkova, kde nemůže farmaření nabídnout ochranu proti nemoci a stáří a zprostředkovat kvalitní obživu.
Kdekoli ve městě můžete vidět novostavby, často financované vládou. Kvůli nim jsou stavěny nové cesty a celé čtvrti jsou demolovány. Půda, navlhlý cement a cihly jsou často skladovány na otevřených prostranstvích a stavby jsou zpomalovány tajemnými příčinami. Vítr zvedá prach z těchto staveb – ruin. Ten proniká do vzduchu a zahaluje celé město do neustálé pískové bouře.
Muzikanti jsou talentovaní, pracují tvrdě ale jsou chudí. Mnoho z nich náleží k rodinám, které hrají na svatbách, pohřbech a chrámových rituálech po celé generace. Jsou to mnohostranní hudebníci, z nichž hraje většina na dva nebo tři nástroje a zpívá i pop a několik druhů místní opery.
Pracují dlouho. Začínají hrát v 7 a končí okolo 15. hodiny, s krátkou pauzou uprostřed. Vydělávají asi 50 juanů denně (asi 125 korun). Většina z nich je příliš chudá na to, aby vlastnila karavan, a tak jezdí do okolních vesnic na motorce i když mrzne. Jejich příbytky jsou chatrné, bez skutečného nábytku, zařízení nebo splachovacího záchodu.
Jednou jsme je slyšeli hrát vedle dálnice, kde sedělo asi 300 hostů u třiceti malých nízkých stolků, které byly připraveny na podávání pohřební hostiny. Okolo jezdily obrovské náklaďáky a zvedaly prach, který se usazoval v rýži, v očích i nose.
Podívala jsem se okolo a viděla krajinu zničenou tak agresivními silami, že nevím, jak je pojmenovat. Přesto ale z této krajiny vyrostla tak silná a imaginativní hudba, z umění muzikantů, jejichž ruce byly pokryty omrzlinami z hraní osm hodin denně v zimě.
Mimo tradiční pohřební hudby hráli místní operu, pop a najednou začali hrát na šalmaje, ústní varhánky a klávesy čínskou hymnu. Nikdy jsem dosud neslyšela, aby někdo hrál hymnu tak neoficiálním způsobem, s takovou divnou kombinací něhy a ironie.
Když jsem ji slyšela měla jsem chuť postavit se vedle stolu, tak jak mě to učili už od základní školy. Ale stejně jako lidé okolo mě jsem pokračovala v jídle a pití vedlé té rámusící dálnice rozřezávající vejpůl zemi našich předků.
*************************************************************************************************
Multikulturní centrum Praha uvede ve spolupráci s Českým centrem Praha veřejnou debatu "Rusové ve městě". Debata se bude konat ve čtvrtek 18.12. 2008 v 18 hodin v prostorách Českého centra Praha (Rytířská 31, 110 00 Praha 1).
K účasti na debatě byli osloveni:
Alexej Barabanov, Artek - spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců,
Libor Dvořák - redaktor ČRo 6,
Alexej Kelin - člen rady vlády pro národnostní menšiny pro ruskou menšinu,
Sergej Levickij - předseda Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR,
Jan Petránek, expert na země bývalého Sovětského svazu,
Igor Zolotarev - předseda sdružení "Ruská tradice".
Debatu bude moderovat Barbora Tošnerová, Multikulturní centrum Praha, Migraceonline.cz
Pracovní seznam diskutovaných témat:
· Historický pohled na emigraci z Ruska do Čech a opačným směrem koncem 19. a začátkem 20. století.
· Jednotlivé vlny ruské emigrace v průběhu 20. století, jejich odlišné motivace k emigraci a z toho vyplývající odlišné složení.
· Zásadní odlišnosti ruské diaspory a zdejší většinové společnosti. Odlišnost ruské menšiny od jiných menšin. Zdroje vzájemného nepochopení, možnosti vzájemného obohacení.
· Společenský život uvnitř ruskojazyčné komunity, vnitřní rozpory a cesty jejich odstranění.
· Mediální obraz Ruska a ruské menšiny v ČR – míra věrohodnosti a příčiny nevěrohodnosti.
· Cesty ke sladění oprávněných zájmů menšiny a většinové společnosti.
· Očekávaný vývoj v nejbližší budoucnosti.
Odkaz na informaci o debatě na portálu Evropské město