Od posledního vstupu jsem přeletěla Atlantik a teď jsem na Harvardu, kde budu měsíc psát disertaci. I když musí Amerika díky finanční krizi vypadat z novin jako jeden velký zmatek, knihovny fungují klidně a výkonně jako předtím. Ilustruje to, jak mohou být senzace vytvořené médii rozdílné ke zkušenosti člověka, který žije na místě.

null

Návrat do tohoto prostředí přináší novou inspiraci. Namísto psaní o čínském filmu budu proto nejdříve psát, o tom, co vidím okolo sebe v campusu. Jeden z mých profesorů učí kurz dějin nazvaný „Zámořští Číňani“, v němž se zabývá jak historií Číny, tak i přijímajících zemí čínské imigrace. Učebna byla plná Američanů čínského původu, kteří chtěli rozumět zkušenosti generace svých rodičů.

null

Mnoho z nich už nemluví čínsky, ale zato vyniká v řadě jiných věcí. Někteří jsou výborní muzikanti, další jsou slibní žurnalisté, řada z nich studuje přírodní vědy a medicínu. „Mimo lidovou Čínu existují dvě další země, kde Číňané tvoří více než 10% obyvatelstva. Víte, které to jsou?“ ptal se profesor. Jeden bílý americký student se postavil a žertem odpověděl: „Jedna z nich je Harvard.“ Harvard samozřejmě není země, ale je pravda, že Číňané už na campusu netvoří menšinu.

null

Nejen Číňané, ale i další Asiaté jako Indové, Japonci a Korejci mají v Americe úspěch. Asiaté tvoří pouhých 5% americké populace, ale na nejlepší univerzitě Spojených států, za kterou je Harvard pokládán, tvoří 17% studentů. V MIT jich je 26%. V obou institucích je mezi studenty postgraduálního cyklu podíl Asiatů ještě větší. Na katedrách biologie a chemie v Harvardu je více než polovina doktorandů asijského původu. Pracují v různých laboratořích a když dostanou diplom, tak se z nich stanou výzkumníci, kteří pomáhají rozvíjet nové technologie pro americké hospodářství. Někteří studenti MIT mi říkali, že více než 20% jejich profesorů jsou Asiaté.

V jakékoli společnosti založené na rasismu by tato čísla byla alarmující. Vypadá to totiž, že asijští migranti vtrhli na nejprestižnější akademické instituce země a berou místa „opravdovým“ Američanům. Mám radost z toho, že můžu napsat, že je zde veřejné mínění otevřené: úspěšní imigranti nejsou chápani jako by kradli pracovní místa, ale tak, že nová místa vytvářejí a tím i nové možnosti pro celé hospodářství. Zajímá mě, co si o tom myslíte, a jestli se domníváte, že je na tom veřejné mínění v České republice podobně.


Harvard Asian Americans
Between the last blog and this one, I flew over the Atlantic, and am now at Harvard, where I will spend this month writing my dissertation. While from newspapers, America may seem in total disarray due to the financial crisis, here the libraries run just as efficiently and calmly as before, showing how sensations created by news can be different from the actual experiences of living at a place.
Returning to this environment brings new inspirations. So instead of writing on Chinese film, let me first write about what I see on this campus. One of my professors teaches a history class called “Overseas Chinese”, examining the history of Chinese immigration in relation to the history of both China and the receiving countries of these immigrants. The classroom was full with Chinese American students, who were born in the U.S., but wanted to understand experiences of their parents’ generation. Many of these students no longer speak Chinese, but excel in other things. Some are excellent musicians, some are aspiring journalists writing in English, many are studying science and medicine. The professor asked: “Outside of the PRC, there are two other countries where the Chinese do not live like a minority, i.e. their population amounts to more than 10% of population. Does anyone know what the two countries are?” One white American student raised his hand and said jokingly, “One of them is Harvard!” Of course Harvard is not a country, but it is true that Chinese Americans are no longer minority on this campus.
Not only the Chinese, but other Asians including Indians, Japanese and Korans, are doing well in the U.S.. Only 5% of U.S. population are Asian American, but they amounted to 17% among the undergraduate student body of Harvard, arguably the best university in the U.S.. At MIT, the number is 26%. In both institutions, at the post-graduate level, the numbers of Asian students are even higher. At Harvard’s chemistry and biology departments, more than half of the PhD students are Asian. They work in Harvard’s various labs, and when they graduate, they become researchers who help develop new technologies for the U.S. economy. I was told by some MIT students that more than 20% of professors at MIT are now Asian.
In a racist society, these numbers would raise great alarm. It looks as if the Asian migrants are invading America’s most prestigious academic institutions and taking positions from the “true” Americans. I am happy to report that the public opinion here seems to be open: successful immigrants are not seen as taking jobs but creating new jobs and opportunities for the whole economy. I am interested in hearing your opinion, and whether you think public opinion in the Czech republic would be similar.

*****************************************************************

Multikulturní centrum Praha Vás zve na pátý ročník festivalu věnovaného střetávání a prolínání rozličných kultur, jazyků a náboženství v České republice.

Festival se koná v rámci Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 od 30. září do 4. října 2008 v prostorách Městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí, Komunitním centru Kampa a v pasáži Paláce Lucerna a kavárně Kávovarna ve Vodičkově ulici 36 v Praze.

Kompletní program na webovém portálu Evropské město