Mnoho lidí se mně ptalo, proč je předseda Mao stále uctíván napříč Čínou, i když celá země nepředstavitelně trpěla během jeho zhoubné politiky Protipravičácké kampaně (1957), Velkého skoku (1958-1960) a Kulturní revoluce (1966-1976).

A skutečně, především na venkovském severu Číny můžete vidět mnoho maových sošek v malých vesnických chrámech a domácnostech. Lidé ho ctí jako Boha, který dokáže přinést štěstí a odvrátit zlo. V provincii Shandong jsem se zeptala několika vesničanů na jejich vztah k Maovi. Jednomyslnou odpovědí mi bylo, že Mao byl “zakládající císař Lidové republiky”. Fenomén uctívání Maa je tak velmi zajímavým východiskem pro porozumění přetrvávající lidové imperiální mentality, jejich náboženského cítění a sociální paměti na revoluční éru v Číně.

Čína má dlouhé a velkolepé dějiny, než bylo založena první centralizovaná říše císařem Qinem 221 před Kristem. Podle tradičního konceptu “mandátu z nebes” nemusel být vladař příslušníkem aristokracie. Jeho legitimita se odvíjela od jeho schopnosti vládnout spravedlivě a dosahovat harmonie mezi universem a světem lidí. Tato teorie byla poprvé rozpracována během dynastie Zhou (1027 – 770 před Kristem), aby ospravedlnila svrhnutí předchozí dynastie Shang. Později byla použita pro vysvětlení mnoha dynastických změn v Číně.

Kromě “nebeského mandátu” dávala císaři strašlivou moc centralizovaná vláda a dlouhá imperiální tradice. Čínská byrokracie byla od 10. století založena především na principu zásluh (nikoli na pokrevní provázanosti). Politický úpadek dědičné šlechty, skutečnost, že císař vybíral všechny hodnostáře v říši na základě civilních zkoušek a že smybolem hodnosti každého z nich byla císařská pečeť, dělalo z císaře jediný a nezpochybnitelný zdroj politické autority. Neuvěřitelně funkční poštovní systém, který v dobách krize umožňoval komunikaci na vzdálenost 400 kilometrů za den pomocí jezdeckých štafet, dovoloval císaři písemně komunikovat s nižšími úředníky v celé zemi. Císaři dynastie Qing například komunikovali s provinciálními hodnostáři v takové míře, že po sobě zanechali, k velké radosti historiků, rozsáhlou dokumentární pozůstalost.

Proto je na čínském venkově často vnímán komunistický převrat v roce 1949 jako další dynastická změna a Mao obdržel “nebeský mandát”, jako ten nejschopnější a nejspravedlivější vládce povstalý z čínské moderní, chaotické doby..
(pokračování přístě...)