Otázkou je, jak posuzovat Maa po politických katastrofách Velkého skoku, Velkého hladomoru a Kulturní revoluce. V Číně je velký počet lidí, zvláště obětí Kulturní revoluce, kteří již v Maa a jeho utopie nevěří. Jeden z důležitých prvků intelektuální historie post-Maovské Číny může být charakterizován jako bolestný proces zřeknutí se idealismu a utopie ve prospěch realismu a dystopie.

Dystopie je každopádně velmi ponuré a bezůtěšné místo k životu. Je pochopitelné, že se mnoho dalších lidí pokouší o vzkříšení starých utopických myšlenek, nebo je hledají v nové podobě. Od té doby, co se Mao stal historií a ta je, jak víme, neustále vytvářena a přepisována v myslích lidí podle současných potřeb, není překvapující, že Mao a jeho legenda je momentálně také revidována a osvojuje si silný symbolický význam, kterým promlouvá k přítomnosti.

Maova matka buddhistka a Maův raný zájem o buddhismus patří právě do kategorie usilující o přepsání Maova příběhu. V těchto verzích je Mao vykreslen jako někdo se zájmem o náboženství a obeznámený s buddhistickými sútrami. Za těmito příběhy je jistě kus historickké pravdy, avšak nakolik jsou přesné, pravdivé a důležité zůstává předmětem akademických debat. Osobně nevěřím, že by buddhismus měl na Maa velký vliv. Buddhismus je pacifistický, zatímco Mao věřil v násilné revoluce.

(Myslím, že Marx pocházel z křesťanské rodiny a jeho názory byly také velice odlišné od křesťanství.) Na druhou stranu myslím, že člověka nemůžeme nikdy opravdu poznat a stále můžeme odkrývat něco nového. Podstatnější otázkou může být: co je odkryto kdy a proč?

Nejrozšířenější představou Maa v současné Číně je nicméně stále morálně spravedlivý a schopný vůdce, který se přihlásil k sociálnímu rovnostářství a striktní disciplíně v rámci Strany. Jak poznamenal jeden čtenář, dnešní Čína je v mnohém velmi odlišná od té, jakou Mao předpovídal. Ekonomický růst se stal dominantním cílem. Příjmová nerovnost vzrostla několikanásobně. Rozvinula se nová sociální hierarchie, založená na společenském a politickém kapitálu, vzdělání a profesionálních schopnostech.

Lidé, kteří jsou dnes nespokojeni se společenským řádem, nostalgicky vzpomínají na Maa jako vůdce, který svrhnul všechny hierarchie a pozdvihnul nejchudší z chudých. Maova role v kulturní revoluci je velkoryse promíjena – jelikož se na toto téma publikuje v zemi jen minimum historických prací, mnoho lidí věří, že stárnoucí Mao si plně neuvědomoval, co se děje a byl obelháván špatnými lidmi kolem sebe.

Kult Maa promlouvá k nostalgiím mnoha druhů: po postavě císaře, legendárního hrdiny a po dávno zašlé komunistické utopii. Může zároveň být skrytou kritikou současné sociální nerovnosti a byrokratické korupce. Nostalgie uspokojuje emocionální potřeby, ale brání lidem pokoušet se o hlubší vhled a konfrontaci s obtížnějšími příběhy historie. A Čínská historie je komplikovaná, tak jako kterákoli jiná.