Podpora, která také míří vedle
Dne 19. března 2018 vydal nejvyšší kontrolní úřad tiskovou zprávu s názvem: Na podporu bydlení dalo MPSV za pět let skoro 60 miliard korun (tedy jen ty státní, k tomu další „evropské“). Problém sociálního vyloučení se však prohluboval.
Základní výstupy zprávy jsou následující:
a) dopady těchto podpůrných nástrojů MPSV vůbec nevyhodnocovalo,
b) pomoc ze strany jednotlivých subjektů působí v řadě případů na klienta izolovaně a bez vzájemné provázanosti,
c) sociální pracovník (a už vůbec ne! samosprávy, tj. starostové) nemá přehled, kdo v dané lokalitě pobírá příspěvek na bydlení a nemůže vyhodnotit, zdali by v určitých případech nebyla vhodná jen jeho pomoc,
d) množství vyplacených peněz rostlo – v roce 2012 – 8 miliard, v roce 2016 - 13,7 miliardy. I přes takto velký objem peněz počet sociálně vyloučených lokalit vzrostl! V roce 2006 v České republice existovalo 310 těchto lokalit, ve kterých žilo 80 tisíc lidí. V roce 2015 šlo už o více než 600 sociálně vyloučených lokalit se 115 tisíci obyvateli (no, to je výsledek!),
e) na příspěvek a doplatek na bydlení v letech 2012 až 2016 rozdělilo MPSV 54,3 miliard korun. Celkový objem vyplacených peněz vzrostl ze 7,4 miliardy korun v roce 2012 na 12,2 miliardy korun v roce 2016, tedy o 65 %. Tyto podpory příčinu problému řešit nepomáhají! Z kontroly vyplynulo, že ani jedna z těchto dávek příjemce nemotivuje! – osoba bez příjmů dostává více než osoba s určitými příjmy, zároveň příspěvek a doplatek na bydlení stát vyplácí po neomezenou dobu. V neposlední řadě se ukázalo, že stále existují možnosti, jak v rámci této pomoci čerpat více peněz, než na kolik by měl mít příjemce skutečně nárok,
f) pro sociální pracovníky Úřadu práce a sociální pracovníky obecních úřadů nejsou jednoznačně rozděleny kompetence (natož angažovanost dalších organizací…). Není jasné, za jaké situace má s klientem pracovat ten který pracovník a neřeší ani rozsah, jaký by tato práce měla mít,
g) na podporu sociální práce MPSV v letech 2015 a 2016 rozdělilo krajům a obcím i účelové další dotace ve výši 550 milionů korun, a to hlavně proto, aby se zvýšil počet sociálních pracovníků. Množství pracovníků se ale nezvýšilo, stále jich bylo zhruba 1 500, což nepředstavuje ani třetinu z optimálního počtu. Ten si MPSV stanovilo přibližně na 5 200,
h) na podporu sociálních služeb pak MPSV v letech 2012 až 2016 vyplatilo celkem 4,3 miliardy korun. Dopad těchto dotací resort nevyhodnocoval, ačkoliv k tomu měl k dispozici potřebné informace,
i) přestože má Agentura pro sociální začleňování působit v rámci sociálního začleňování včetně bydlení, nedisponuje pravomocemi a kompetencemi. Spolupráce s ní je dobrovolná, zájem lokalit o spolupráci od roku 2012 postupně klesá.
Před zavedením podpory bydlení jsme nezaznamenávali zásadně rostoucí počet lidí bez bydlení ani takovou tendenci, neexistovala reálná potřeba takto „velkorysého“ řešení. Paradoxem je pravý opak přirozeného stavu (tradičně!) – stát vytvořil nabídku, podnikaví jedinci následně zajistili neustále rostoucí poptávku. Tyto prostředky v drtivé většině míjí potřebné a tečou přímo do kapes tzv. obchodníků s chudobou, kteří tak činí prostřednictvím svých, často zanedbaných a technicky neodpovídajících nemovitostí. V konečném důsledku se tak jen dále zvyšuje sociální napětí v lokalitách, neboť zloba a nepochopení většinové společnosti se neobrací vůči majitelům nemovitostí – spekulantům, ale proti těm, kteří měli být chráněni před sociálním vyloučením. Stát tedy ohromným množstvím nesmyslně vydávaných peněz nadále zvyšuje sociální napětí a prohlubuje kritickou situaci řady skutečně potřebných občanů.
Již v roce 2011 upozorňovali starostové Šluknovska na tento stav. Mnoho let vyzýváme MPSV k přijetí opatření k zastavení kšeftů s chudobou. Už mnoho let MPSV vyhazuje každý rok více a více miliard, aniž by se přitom pokusilo ten problém jakkoli reálně řešit. A další miliardy na tyto aktivity proudí z Evropských fondů! Ta neschopnost je neuvěřitelná. Dosavadní laxní přístup MPSV k řešení problémů sociálního vyloučení se negativně dotýká nejen nás, kteří žijeme ve strukturálně postižených regionech se stovkami sociálně vyloučenými lokalit, jejichž počet stále roste, nejen sociálně vyloučených lidí, kterým podpory nepomáhají a kterých stále přibývá, ale i všech daňových poplatníků, s jejichž prostředky MPSV tímto způsobem dlouhodobě zachází. Pamatujeme, jak před volbami do Evropského Parlamentu byli ve Šluknově tři ministři: J. Dienstbier, M. Chovanec a M. Marksová (ČSSD). Byli snad i upřímně zděšeni, když viděli, jak stát dává 8,5 tisíce měsíčně do vybydleného bytu. A nic, tedy spíše naopak, jakékoliv snahy o změnu přístupu v zásadě blokovali – prý jde o sociálně citlivý přístup… (a měli a zdá se že i budou mít takovéto přístupy většinu!)
Základní výstupy zprávy jsou následující:
a) dopady těchto podpůrných nástrojů MPSV vůbec nevyhodnocovalo,
b) pomoc ze strany jednotlivých subjektů působí v řadě případů na klienta izolovaně a bez vzájemné provázanosti,
c) sociální pracovník (a už vůbec ne! samosprávy, tj. starostové) nemá přehled, kdo v dané lokalitě pobírá příspěvek na bydlení a nemůže vyhodnotit, zdali by v určitých případech nebyla vhodná jen jeho pomoc,
d) množství vyplacených peněz rostlo – v roce 2012 – 8 miliard, v roce 2016 - 13,7 miliardy. I přes takto velký objem peněz počet sociálně vyloučených lokalit vzrostl! V roce 2006 v České republice existovalo 310 těchto lokalit, ve kterých žilo 80 tisíc lidí. V roce 2015 šlo už o více než 600 sociálně vyloučených lokalit se 115 tisíci obyvateli (no, to je výsledek!),
e) na příspěvek a doplatek na bydlení v letech 2012 až 2016 rozdělilo MPSV 54,3 miliard korun. Celkový objem vyplacených peněz vzrostl ze 7,4 miliardy korun v roce 2012 na 12,2 miliardy korun v roce 2016, tedy o 65 %. Tyto podpory příčinu problému řešit nepomáhají! Z kontroly vyplynulo, že ani jedna z těchto dávek příjemce nemotivuje! – osoba bez příjmů dostává více než osoba s určitými příjmy, zároveň příspěvek a doplatek na bydlení stát vyplácí po neomezenou dobu. V neposlední řadě se ukázalo, že stále existují možnosti, jak v rámci této pomoci čerpat více peněz, než na kolik by měl mít příjemce skutečně nárok,
f) pro sociální pracovníky Úřadu práce a sociální pracovníky obecních úřadů nejsou jednoznačně rozděleny kompetence (natož angažovanost dalších organizací…). Není jasné, za jaké situace má s klientem pracovat ten který pracovník a neřeší ani rozsah, jaký by tato práce měla mít,
g) na podporu sociální práce MPSV v letech 2015 a 2016 rozdělilo krajům a obcím i účelové další dotace ve výši 550 milionů korun, a to hlavně proto, aby se zvýšil počet sociálních pracovníků. Množství pracovníků se ale nezvýšilo, stále jich bylo zhruba 1 500, což nepředstavuje ani třetinu z optimálního počtu. Ten si MPSV stanovilo přibližně na 5 200,
h) na podporu sociálních služeb pak MPSV v letech 2012 až 2016 vyplatilo celkem 4,3 miliardy korun. Dopad těchto dotací resort nevyhodnocoval, ačkoliv k tomu měl k dispozici potřebné informace,
i) přestože má Agentura pro sociální začleňování působit v rámci sociálního začleňování včetně bydlení, nedisponuje pravomocemi a kompetencemi. Spolupráce s ní je dobrovolná, zájem lokalit o spolupráci od roku 2012 postupně klesá.
Před zavedením podpory bydlení jsme nezaznamenávali zásadně rostoucí počet lidí bez bydlení ani takovou tendenci, neexistovala reálná potřeba takto „velkorysého“ řešení. Paradoxem je pravý opak přirozeného stavu (tradičně!) – stát vytvořil nabídku, podnikaví jedinci následně zajistili neustále rostoucí poptávku. Tyto prostředky v drtivé většině míjí potřebné a tečou přímo do kapes tzv. obchodníků s chudobou, kteří tak činí prostřednictvím svých, často zanedbaných a technicky neodpovídajících nemovitostí. V konečném důsledku se tak jen dále zvyšuje sociální napětí v lokalitách, neboť zloba a nepochopení většinové společnosti se neobrací vůči majitelům nemovitostí – spekulantům, ale proti těm, kteří měli být chráněni před sociálním vyloučením. Stát tedy ohromným množstvím nesmyslně vydávaných peněz nadále zvyšuje sociální napětí a prohlubuje kritickou situaci řady skutečně potřebných občanů.
Již v roce 2011 upozorňovali starostové Šluknovska na tento stav. Mnoho let vyzýváme MPSV k přijetí opatření k zastavení kšeftů s chudobou. Už mnoho let MPSV vyhazuje každý rok více a více miliard, aniž by se přitom pokusilo ten problém jakkoli reálně řešit. A další miliardy na tyto aktivity proudí z Evropských fondů! Ta neschopnost je neuvěřitelná. Dosavadní laxní přístup MPSV k řešení problémů sociálního vyloučení se negativně dotýká nejen nás, kteří žijeme ve strukturálně postižených regionech se stovkami sociálně vyloučenými lokalit, jejichž počet stále roste, nejen sociálně vyloučených lidí, kterým podpory nepomáhají a kterých stále přibývá, ale i všech daňových poplatníků, s jejichž prostředky MPSV tímto způsobem dlouhodobě zachází. Pamatujeme, jak před volbami do Evropského Parlamentu byli ve Šluknově tři ministři: J. Dienstbier, M. Chovanec a M. Marksová (ČSSD). Byli snad i upřímně zděšeni, když viděli, jak stát dává 8,5 tisíce měsíčně do vybydleného bytu. A nic, tedy spíše naopak, jakékoliv snahy o změnu přístupu v zásadě blokovali – prý jde o sociálně citlivý přístup… (a měli a zdá se že i budou mít takovéto přístupy většinu!)