Poslední dva roky se mj. věnuji stavu strukturálně postižených regionů, mezi které spadá vedle našeho Ústeckého kraje také kraj Karlovarský a Moravskoslezský.

Dával jsem dohromady různé ukazatele a různá fakta, které objektivně demonstrují zvětšující se propast mezi našimi regiony a zbytkem republiky. Není to veselé čtení. Zejména pak ta o Ústeckém kraji, kde indikátory dokládají např. nejvíce vyloučených lokalit, nejvyšší počet exekucí občanů starších 15 let a důchodců, největší podíl bankrotů, největší vnitřní migraci obyvatel, nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva, největší podíl osob bez dokončeného základního vzdělání, největší podíl romského obyvatelstva, neustále klesající podíl HDP na obyvatele, nejnižší průměrný věk dožití, největší množství tuhých emisí, síry a dusíku do ovzduší na obyvatele, nejnižší ceny bytů, nejnižší kupní síla, nejvíce potratů, neméně postavených bytů na 1000 obyvatel, nejdelší trvání soudních procesů, nejnižší příjem peněz z EU na obyvatele, ve vědě a výzkumu pracuje v ÚK jen desetina pracovníků oproti průměru ČR, nejhorší výsledky přijímacího řízení na střední školy a nejhorší výsledky maturit atd.

Materiál s těmito fakty jsem prezentoval na našem Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu, jehož jsme t.č. předsedou. Na základě těchto skutečností jsme přijali usnesení, které jsme pak projednali i s dalšími. Po dohodě s předsedy klubů politických stran se tento bod podařilo mimořádně zařadit také na květnové plénum Senátu. A ten přijal usnesení, kde se mj.

„I. konstatuje, že dlouhodobý stav a vývoj situace ve strukturálně postižených regionech je nadále alarmující a dlouhodobě se zhoršuje, zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji

II. vyzývá Vládu ČR, aby se intenzivně a okamžitě zabývala podporou strukturálně postižených regionů a nastavila dlouhodobé systémy - opatření, mimořádné nástroje a další finanční i nefinanční intervence směřujících mj. do podpory vzdělávání, školství a místních samospráv a to i prostřednictvím státního rozpočtu a zajištění základních veřejných služeb

III. ukládá Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu Parlamentu ČR připravit návrh na konání veřejného slyšení Senátu na téma situace ve strukturálně postižených regionech; (čímž dáváme najevo, že se problémem budeme dále zabývat)

Jde mi o to, aby se zrevidovala stávající regionální politika ČR, například po vzoru Saska, a problémy v našich postižených regionech se začaly skutečně a urychleně řešit. K podobnému postupu jsem vyzval poslance za náš kraj (kteří mají vliv na exekutivu a finance, na rozdíl od Senátu!).

Prosazuji nasměrování státní podpory v našem regionu:

1) do základní občanské vybavenosti a obslužnosti v obcích (mateřské a základní školy, sportoviště, tělocvičny a zařízení pro volný čas, kulturní domy, památkově chráněné stavby, komunikace, domovy důchodců, bydlení, odpadové hospodářství v cenově dostupných parametrech, malé průmyslové zóny apod.)
2) do investic na obnovu toho, co patří státu a co stát spravuje prostřednictvím svých organizací
3) do opatření k zaměstnávání sociálně slabých a změny v pojetí veřejně prospěšných prací
4) do programů na dlouhodobou podporu cestovního ruchu
5) do opatření na zlepšení a dostupnost veřejných služeb, zejména zdravotnictví, atp.

Vedle nastavení daňových úlev pro malé podnikatele v postižených regionech za další nejdůležitější bod považuji prosazení změny klíče na přerozdělování státních prostředků v rámci rozpočtového určení daní (RUD).

Protože:

- by pro stát i pro obce bylo mnohonásobně efektivnějším, účelnějším, levnějším i spravedlivějším posilovat obecní rozpočty prostřednictvím RUD, namísto selektivního státního přerozdělování financí prostřednictvím dotačních titulů ministerstvy;
- RUD nepotřebuje žádné úředníky na přípravu programů, žádné kontrolory, kteří bez přidané hodnoty hlídají ještě několik let po skončení projektu účelové využití dotací, přetěžují obecní úředníky zbytečnostmi, vytváří prostor pro korupci atd.;
- Posilováním místních rozpočtů obcím by bylo umožněno operativně a svépomocí řešit všechny skutečné potřeby na lokální úrovni, a to v každé obci, nejen v té, která si selektivně „sáhne“ na dotaci

První jiskřičky naděje po několika letech úsilí začínají probleskovat, když začínáme s odpovědnými v Praze diskutovat pro příští rok programy na občanskou vybavenost v obcích postižených krajů, program na podporu cestovního ruchu atp.

Důležité je v první řadě si plně přiznat, jak na tom jsme. V druhém kroku musíme přijmout taková opatření, která skutečně regionům pomohou odrazit se ode dna. S ohledem na zatuhlost státní správy to není jednoduché, ale není to nepřekonatelné. Snad. Špatných časů bylo tady na severu už dost. Zasloužíme si lepší.