Ve školství již víme, “co” změnit. Ale tápeme v tom “jak”
Sociální sítě a média se v lednu plnila komentáři k programovému prohlášení nové vlády. My všichni, kteří žijeme školstvím, jsme se pustili do diskusí o jeho obsahu. Jaká priorita v něm chybí, nebo přebývá? Je Gazdíkův dokument pro vzdělávání v českých zemích konečně světlem na konci tunelu? A jak na nové RVP? Klíčovou otázku jsem však v odborných i laických příspěvcích většinou postrádal. Otázku, JAK budeme celou změnu plošně zavádět. Ta je totiž snad ještě důležitější, než CO budeme měnit. Na vlastní kůži jsme v Eduzměně došli k tomu, že v praxi jde o samotný proces mnohem víc než o konkrétní cíl. A také jsme začali prošlapávat funkční cestu dopředu.
O autorovi
Vždycky mě bavilo přemýšlet o celkovém systému vzdělávání, co a jak se ovlivňuje a co je zapotřebí řešit. I proto jsem stál u zrodu EDUinu a stal jsem se Ashoka Fellow. A před 5 lety inicioval vznik Eduzměny. Ta je postavená na tom, že o vzdělávání přemýšlíme v souvislostech a zároveň hledáme, co může podpořit změnu. To jsou věci, které mě lákají. A také výzva vymyslet, jak na to vše sehnat podporu.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
