Zdeněk Koudelka

18. 09.

Ústava nedává bobříka mlčení

Zdeněk Koudelka Přečteno 5050 krát

V souvislosti s debatou o klimatu se diskutuje, zda prezident může vyjadřovat polemické názory k různým tématům. Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení. Každý veřejný činitel si musí zvážit obsah i formu svých vystoupení a je logické, že dochází k názorovým rozdílům. Stejný názor na určitou věc nemají nejen prezident a všichni členové vlády, ale i předsedové parlamentních komor či předsedové nejvyšších soudů a další představitelé státu, kteří přijímají své partnery ze zahraničí anebo v zahraničí vystupují. Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády. Ústavní soud již rozhodl, že spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není. To, že někdy vyvolá prezidentův projev v zahraničí nesouhlasné reakce, není věc nová. I na projevy prezidenta Václava Havla někdy reagovali jiní politici nesouhlasně a chtěli prezidentovi vnutit přednášení jen stanovisek projednaných s vládou - např. na Havlovy úvahy o evropské ústavě a evropském senátu v jeho projevu v Evropském parlamentu 16. února 2000. Obdobně vznikl v roce 2005 konflikt o evropskou integraci mezi prezidentem Václavem Klausem a premiérem J. Paroubkem. Dokonce se hovořilo o omezení prezidentových zahraničních cest. I Tomáš Garrique Masaryk byl znám konfliktními postoji, ať ještě v době, kdy prezidentem nebyl (boj s falešnými rukopisy zelenohorským a královédvorským a s pověrou o rituální vraždě v případu Leopolda Hilsnera), tak v době prezidentství, kdy měl nesmlouvavý postoj ve věci fašizujícího legionářského generála Radoly Gajdy.

Více »

02. 09.

Vila Tugendhat

Zdeněk Koudelka Přečteno 30871 krát

Potomci původních majitelů opět žádají město Brno o vydání světové památky UNESCO vily Tugendhat jako bývalého židovského majetku zabaveného Velkoněmeckou říší. Již Benešovy dekrety po válce prohlásily za neplatné všechny právní úkony učiněné ze zvůle okupační moci. Došlo k zneplatnění arizace. Fakticky značná část židovského majetku zůstala v držbě státu, protože se jej neujali původní vlastníci z důvodu emigrace anebo úmrtí během války. Nicméně právně je nutné posuzovat Benešovy dekrety v jejich celku, jsou platnou součástí právního řádu. Benešovy dekrety také provedly rozsáhlé znárodnění průmyslových podniků a v tom pokračovaly další zákony přijaté ještě před únorem 1948. V řadě případů arizace židovského majetku byla sice po válce právně zrušena, ale přesto majetek vlastnil stát, protože se jednalo o součást znárodněných průmyslových podniků. Na znárodnění průmyslu před únorem 1948 se nevztahují restituční zákony přijaté po roce 1989. Rovněž nebyla přijata restituce obchodních společností, ba i znárodněných po únoru 1948. A to je osud mnoha vil původních továrníků, kteří je sice užívali k soukromému bydlení, ale z důvodů finančních a daňových je stavěli nikoliv z osobních prostředků, ale z financí svých podniků, jejichž součástí byly i nadále a byly s nimi znárodněny. I vila Tugendhat byla financována z peněz rodinného textilního podniku. Tugendhatovi a zvlášť rodiče paní Tugendhatové Löw Beerové byli významnými moravskými textilními podnikateli. Právní nárok Tugendhatovi na vrácení vily nemají. Pokud šlo o jejich osobní majetek, tak měli možnost restituce podle obecných restitučních zákonů, kdy však již lhůty pro podání žádostí uplynuly a oni v těchto restitučních lhůtách platných pro všechny stejně o majetek nepožádali. Zákon o zmírnění následků holocaustu se vztahuje jen na vydání věci ve vlastnictví státu, nikoliv jiných osob včetně obcí. Ani tímto zákonem není zrušeno znárodnění průmyslu.

Více »

Archiv článků: září 2007

Ústava nedává bobříka mlčení

Vila Tugendhat

Blogeři abecedně