Středoevropský a skandinávský model sociálního státu podporuje střední vrstvy, není pouhým zachráncem nejchudších. Opakem je anglosaský model upřednostňující péči o chudé. Střední vrstvy jsou definovány velmi široce. V meziválečném Československu byl za příslušníka středních vrstev považován ten, kdo měl slušný byt či dům a z jednoho platu uživil rodinu, manželka se starala o domácnost a nebyla výdělečně činná. Tato definice střední vrstvy dnes zahrnuje jen její vyšší kategorie, neboť ve většině rodin středních vrstev pracují oba manželé a v době, kdy jeden z rodičů nepracuje z důvodu péče o děti, klesá významně finanční úroveň rodiny vůči bezdětným párům. Tento pokles je nežádoucí a nevydělávající rodič se vrací k výdělečné činnosti, jakmile to věk dětí umožní. Proto státy pomáhají středním vrstvám, které netrpí chudobou, žijí ze své práce slušně, ale nepatří mezi úzkou finanční elitu a plnou platbu za vzdělání svých dětí, za zdravotní péči a všechna sociální rizika by nezvládly.