Sledovaná kuřimská kauza o týrání dětí nemá jen rozměr trestněprávní. Kauza splňuje všechny znaky mediální sledovanosti. Je zde spojení kriminálního jednání týrání dětí, což je čin velmi společenský odsuzovaný, s tajemnem organizované skupiny lidí v náboženskou sektu, která se hlásí k bájnému artušovskému symbolu grálu. To vše doplňuje změna identity dospělé ženy v dítě, které uvěřily i některé státní orgány. Kdyby to nebyla realita, šlo by o námět pro absurdní drama a nelze vyloučit, že se některý dramatik tohoto námětu ujme. Navíc je tato kauza projednávána v době, kdy v sousedním Rakousku vyplul na povrh případ Josefa Fritzla, který v poklidu malého města v domácím bunkru řadu let věznil své děti.
Ve známém sporu představitelů justice se soudce Vojtěch Cepl ml. dovolával ústavy. Svým rozsudkem však zaútočil na základní liberální ústavní svobody, a to svobodu slova a svobodu šíření informací. Soud jako orgán státní moci se tak dopustil jednání, které bylo typické pro orgány totalitního státu. Rozsudek soudce Cepla totiž k tíži místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery přičetl spoluautorství článku publikovaného v odborném časopise Trestní právo na odborné trestně právní téma. Je logické, že pokud se někomu nelíbí publikovaný názor, tak na něj publikačně reaguje, pokud toho je schopen. Je však po pádu totality nezvyklé, když někdo k vyjádření nesouhlasu s článkem užije své mocenské veřejné postavení.