Olomoucký hejtman Jiří Rozbořil odmítl rezignovat, přestože jej k tomu vyzvalo vedení sociální demokracie. Na kauze lze sledovat boj o fungování právního státu v represivních složkách. Vedení sociální demokracie tvrdí, že trestně stíhaný člověk má odstoupit, aby nezatížil volební výsledky strany. Ale demokratické politické strany musí podpořit i trestně stíhané, pakliže je otázka jejich stíhání spojena s obranou demokratických hodnot a právního státu. Pokud by trestní stíhání znamenalo automatický konec voleného funkcionáře, dá se policii a státnímu zastupitelství do rukou mocná zbraň. Každého veřejného činitele mohou profesně zlikvidovat tím, že začnou jeho trestní stíhání. Nakonec k odsouzení nedojde, ale po létech to nikoho zajímat nebude. Státní zástupce nenese právní odpovědnost vůči obviněnému a případnou škodu mu nahradí Ministerstvo spravedlnosti. Jde o klasický základ pro zneužití moci, kdy někdo mocí disponuje, ale nemá odpovědnost vůči těm, které svým používáním této moci poškodí. Paradoxní je, že státní zástupci jsou v jiné situaci. Jsou-li stíháni, dočasně se zprostí funkce a mají poloviční plat, což je víc než průměrná mzda většiny lidí. Ukáže-li se, že byli stíháni neoprávněně, doplatí jim stát zadrženou část platu. Post státního zástupce jim zůstává.
Hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil odmítl rezignovat po svém obvinění z korupčního jednání. Jeho postoj chápu. Pokud by prosté obvinění mělo automaticky znamenat konec zvoleného funkcionáře, dá se policii a státnímu zastupitelství do rukou mocná zbraň, kdy by mohly měnit výsledky voleb. Přitom svobodné volby jsou hlavním výdobytkem listopadové revoluce 1989. Jestliže někdo z funkce odstoupí a pak se ukáže jeho nevinna, už mu funkci nikdo nevrátí.