Ústavní soud má být posledním strážcem spravedlnosti a ochráncem práv lidí. Je pojistkou před justičním omylem. Práva mají všichni lidé a funkční demokratický právní stát se pozná podle toho, zda dopřeje práva a soudní ochranu nejen těm, v jejichž prospěch je veřejné mínění, ale i těm, které veřejné mínění nemá rádo či je již předem odsoudilo. Do druhé skupiny patří provozovatelé solárních elektráren, kteří nejsou zpravidla oblíbeni. Ovšem solární elektrárny nestavěli proto, že by nic jiného dělat nechtěli, ale protože to chtěl stát a přirozeně postupovali s ohledem na podporu, kterou stát slíbil formou právních předpisů. Jestli je dotace do výroby elektřiny moudrá nebo ne, nezáviselo na vůli provozovatelů elektráren. Ovšem při zkoumání některých soudních rozhodnutí, včetně Ústavního soudu člověka někdy napadne, že jsou spíše výsledkem obecné neoblíbenosti provozovatelů solárních elektráren, než řádnou aplikací práva. Tak tomu je i s usnesením Ústavního soudu z 1. 6. 2021, IV.ÚS 1327/20.
Kdopak si dnes vzpomene, že ministr zdravotnictví Petr Arenberger plánoval až 14. 6. 2021 otevřít hospody. Ty otevřel jeho nástupce Adam Vojtěch 31. 5. 2021 pod tlakem Nejvyššího správního soudu.
Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář jsou právnické osoby zřízené zákonem a jejich generální ředitelé jako statutární orgány se podílejí na zadávání veřejných zakázek. Dle zákona o střetu zájmů mají ředitelé právnických osob zřízených zákonem podávat oznámení o majetku, činnostech a příjmech. Ovšem ředitelé České televize, rozhlasu a ČTK tak svorně nečiní.