Zásah Vojenské policie v České televizi 11. 3. 2011 byl nepřiměřený. Organizátoři neužili při jeho plánování rozum jako základní prostředek výkladu práva. Načasování do vysílání hlavních zpráv ukazuje, že Vojenská policie se chtěla exhibovat v přímém přenosu. Na druhé straně dal k zásahu souhlas soud poté, co televizní redaktor odmítl vydat kopii vojenského dokumentu. Jeho vysvětlení, že už jej nemá, nebudí důvěru. Pokud sám uvádí, že po jeho užití v odvysílané reportáži již ztratil význam, tím spíš jej měl vydat. Zřejmě chtěl chránit své informátory. Nicméně vyšetření úniku informací je správné i proto, že úniky informací jsou spojeny s finanční motivací. Takže může jít o korupci ze strany novinářů.

Ovšem nesprávná byla i reakce České televize. Po zhlédnutí zpravodajství divák nabyl dojmu, že po zemětřesení v Japonsku to byla druhá nejvýznamnější světová událost. Televize využila své zákonné působnosti k zveličení své újmy. Na to by měla právo, kdyby stejně reagovala na jiné nepřiměřené policejní zásahy. Tak tomu však není. Naopak často dávala zpravodajský prostor obdobně tvrdým zásahům při zatýkání osob, které by se dostavily na předvolánku, jejichž trestní stíhání nikam nevedlo. Televize volá po přezkoumání postupu státního zástupce. Jak by asi reagovala, kdyby se dozvěděla, že byl nepříslušný k řešení její věci, obdobně jako byl nepříslušný přerovský státní zástupce k dozoru v trestním stíhání Jiřího Čunka, jak konstatoval Nejvyšší soud rozsudkem z 1. 10. 2009. Taková věc by se stala zpravodajským tématem týdne. Ovšem, když se to týká někoho jiného, tak to je jiná.
Televize má právo na hájení svých práv i veřejnou kritiku Vojenské policie, státního zastupitelství i soudu. Pokud však nechce zneužívat své zákonné působnosti pro hájení sebe sama, musí být její zpravodajství v této věci obsahově i časově přiměřené zpravodajství o jiných nepřiměřených policejních akcích.