Náš politický systém vede k častým vládním krizím. Od roku 1992 se vystřídalo 11 vlád. Naposledy dokončila funkční období vláda Miloše Zemana 1998-2002. Volební systém produkuje obvykle pět stran v Poslanecké sněmovně. Vedle stran založených na tradičních ideologiích se dostane do Poslanecké sněmovny vždy nová strana, se kterou někteří spojují spásu politiky - Unie svobody, Zelení, Věci veřejné. Tyto strany ale krachují. Věci veřejné ohromují tím, jak chápou politiku jako pokračování podnikání jinými prostředky. To ohrožuje důvěru v politický systém, jak upozornil místopředseda ODS Pavel Blažek. Ani přetahováním poslanců z jiných stran nelze vytvořit trvalou stabilitu. V politice tuto skutečnost objevilo již několik premiérů snažících se přelstít volební výsledek.

I systém slabých vlád je udržitelný. V poválečné Itálii fungoval téměř 50 let a ve Francii třetí a čtvrté republiky ještě déle. Slabé vlády mohou dobře spravovat stát, pokud nedojde k velké krizi. Ty řešit neumí. Třetí francouzská republika vedla po válečné porážce 1940 do vichistické diktatury a jen díky demokratické osobnosti Charlese de Gaulla se čtvrtá republika po vojenském převratu na Korsice a v Alžíru roku 1958 změnila v demokratický poloprezidentský systém páté republiky.
Je-li však preferovaná vládní stabilita a kritizována korupce, neboť změna politické orientace poslanců vyvolává spekulace, je řešením změna volebního systému. Ten totiž vytváří podobu politického systému. Změna musí být výrazná, vedoucí k vytvoření stabilní vlády vítěze voleb maximálně v koalici s jednou malou stranou. Základní funkcí voleb v parlamentní demokracii je vytvoření vlády. Proto je legitimní diskuze o změnách voleb. Je mnoho možností změnit volební systém vedoucí ke stabilnější vládě. Nemusí to být jen většinový systém.
Pokud nám časté vládní krize nevadí, nechme volební systém stejný. Pokud vládní nestabilitu odsuzujeme, změňme volební systém. Taková změna musí být založena na ústavní změně a tedy dohodě dvou nejsilnějších stran – sociálních a občanských demokratů, kteří mají největší odpovědnost za fungování našeho politického systému.