Jaroslav Vachuta v článku Dělají-li dva totéž… (Právo 27. 6. 2012 s. 6) srovnává činnost státní zástupkyně Lenky Bradáčové v kauze Rath s činností dozorujícího státního zástupce v kauze Parkanová. První chválí a u druhého uvádí, že o jeho „činnosti dozorového státního zástupce není příliš slyšet“. Nicméně čtenáři Práva si zaslouží, aby nebyli uvedeni v omyl. Náměstkyně krajského státního zástupce Lenka Bradáčová nebyla dozorující státní zástupkyní v kauze Rath. Pokud Vachuta uvádí zásadu, že pánem přípravného řízení je státní zástupce, tak tato zásada platí pro dozorujícího státního zástupce, ne jiného. V případě Rath bylo více slyšet o nedozorující Bradáčové a méně o Radku Bělorovi a Jiřím Pražákovi, kteří postupně dozorovali tento případ v Ústí nad Labem, než byl postoupen příslušnému středočeskému státnímu zastupitelství. Ovšem státní zastupitelství má v přípravném trestním řízení především dozorovat zákonnost postupu policie, ne sbírat mediální body. V kauze Rath nebyla dodržena zásada, že konkrétní státní zástupce má vést případ od jeho začátku až po zastupování žaloby před soudem, aby zde sklízel důsledky kvality či nekvality přípravného řízení trestního.

V rozsudku z 12. 6. 2012 Nejvyšší správní soud prohlásil, že státní zástupci nemohou být bezvládné neodpovědné loutky v rukou svých nadřízených, ale nebojácní profesionálové. Každý ať si sám posoudí, zda tomu odpovídá, když první dozorující státní zástupce v kauze Rath Radek Bělor, který na krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem působil jako stážista, o náměstkyni krajského státního zástupce Lence Bradáčové prohlásil: „byl jsem v podstatě pod jejími křídly“ (Působil jsem jako stážista, pod křídla mne vzala Bradáčová, Právo 22. 5. 2012 s. 2).