Dne 21. 5. 2008 uznala vláda Mirka Topolánka albánskou Republiku Kosovo rozhodnutím o navázání diplomatických styků. Učinila tak přes nesouhlas prezidenta Václava Klause. Prezident republiky 17. 2. 2008 v pořadu Partie televize Prima komentoval uvažované uznání Kosova slovy: „nespěchejme, nedělejme to, není to potřeba“, avšak proti tomuto aktu vlády výslovně neprotestoval a uvedl, že „zahraniční politiku dělá vláda“. Je pravda, že vláda dělá zahraniční i vnitrostátní politiku. Nicméně právně relevantní rozhodnutí může dělat jen, pokud k tomu má ústavní či zákonnou kompetenci. Žádný právní předpis nedává vládě pravomoc pro uznávání států. Nezbývá tedy než podřadit uznání jiného státu jako jednostranné právní jednání našeho státu navenek pod pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Byť toto právo podléhá kontrasignaci předsedou vlády. Součinnost v zahraničněpolitických rozhodnutích mezi prezidentem a vládou je nutná.

Pokud uznání Kosova bylo učiněno jen vládou bez souhlasu prezidenta republiky, z hlediska vnitrostátního práva bylo učiněno nekompetentním orgánem, tedy právně vadným způsobem. To však nemění jeho mezinárodněprávní závaznost, neboť předseda vlády i ministr zahraničí mohou platně zastupovat stát bez speciálních plných mocí a nelze se dovolávat vnitrostátní neplatnosti jako důvod neplatnosti mezinárodněprávního jednání státu, pokud není zcela zjevná, což v daném případě není. Prezident republiky na takový vládní krok může reagovat nejmenováním našeho velvyslance v dané zemi a nepřijetí velvyslance dané země u nás. To se také stalo, když vláda sice zřídila v kosovské Prištině velvyslanectví, ale post velvyslance není obsazen. Rovněž žádný kosovský velvyslanec pro ČR nebyl prezidentem přijat. Vedoucí diplomatických misí jsou jen chargé ďaffaires (správci velvyslanectví), kteří nejsou akreditování u hlavy státu, ale jen u ministra zahraničních věcí. Tento postoj prezidenta Václava Klause může změnit jeho nástupce, ale nemusí. Miloš Zeman má svobodu rozhodnutí, zda jmenuje či ne velvyslance v Kosovu. Pokud tak neučiní, je to signál pro vládu, že si nemůže uzurpovat pravomoci prezidenta republiky. Uznání státu je významný mezinárodněprávní krok a na jeho učinění musí být shoda výkonné moci – prezidenta i vlády.