V rámci snahy vlády snížit právní nárok církví plynoucí z restitucí a zrušení průběžného financování církví státem, některé politiky v březnu 2014 napadlo, že pokud církve tzv. dobrovolně neodevzdají část svých nároků státu, lze změnit daňové zákony a restituční náhrady církvím zdanit. Přitom dosud restituční náhrady fyzickým osobám, sportovním spolkům či v rámci nápravy pronásledování Židů za německé okupace dani nepodléhaly. Stát může daně do budoucna upravovat a může zdanit věci, které nyní nezdaňuje. Nicméně daňové zákony musí být obecné. Lze zdanit dotace a platby ze strany státu, ale pak pro všechny, ne jen pro některé. Lze zdanit restituce, ale všem, ne pouze někomu.

V právním státě nesmí být daň nástrojem vydírání či státem organizované loupeže. Je ubohé, že lupičské chování někteří politici nezastírají. Veřejně prohlašuji, že pokud někdo něco nedá „dobrovolně“ sám, tak mu to seberou formou daní, které mohou jako představitelé politických stran v Parlamentu prosadit. To je chování mafie, kdy pokud někdo nezaplatí sám dobrovolně za tzv. „ochranu“, tak je mu jeho majetek podpálen. Stejnou politiku užívali nacisté vůči Židům na počátku své vlády, kdy ještě nepřistoupili k otevřené genocidě. Nátlakem ze strany politické moci nutili Židy, aby dávali tzv. dobrovolně určité dary a uzavírali pro ně nevýhodné smlouvy o převodu svého majetku ve prospěch Árijců. Rovněž v 50. letech 20. st. totalitní moc nutila daňovými předpisy a nucenými dodávkami zbytky soukromých vlastníků k tomu, aby státu své vlastnictví odevzdali. Dobrovolnost byla obdobná, jako když majitel restaurace část své tržby odevzdává výběrčím mafie, kteří mají v ruce kanystry s benzínem.
Právní stát není gangster a nemůže užít daně jako nástroje vydírání. V opačném případě se stává státem lupičské hordy. To, že jsou veřejně zaznamenány výroky politiků, kteří s touto možností kalkulují, usnadňuje případné soudní procesy. Naše právo totiž podmiňuje smluvní jednání tím, že je činěno svobodně a ne jako důsledek vydírání. I případné změny smluv mezi státem a církvemi, které by byly dosaženy pod nátlakem, budou neplatné. Záleží jen na odvaze soudců, zda se dokážou nátlaku některých držitelů moci a médií postavit. Tím, že církve odmítají změnit své názory pod pohrůžkou změny daní, bojují za práva všech. Pokud by toto lupičské chování jako nástroj politiky vedlo k cíli, může být stejný postup uplatněn vůči komukoliv. Pokud nechceme, aby platilo: „Nedáš-li sám část svého majetku na účet státu, vládní strany či konkrétního politika, tak mi ti jej zatížíme dani.“, pak je nutné odporovat takovému přístupu použitému vůči komukoli.
Sociální demokracie se programově hlásí k principu právního státu, kam patří ochrana vlastnického práva i ochrana právní jistoty. Pokud vedení strany nechce zradit tyto programové zásady, nelze používat daně jako nástroj vydírání. Dodržování právních principů se nezajistí tím, že se zřídí funkce ministra, kterému se místo ministerstva dá prázdný a nepravdivý titul ministra pro lidská práva, když je to ministr bez porfeje (bez ministerstva). Dodržování práva ze strany státníků se pozná na tom, že odmítnou realizaci bezmyšlenkovitě daných slibů, včetně slibu na omezení církevních restitucí. Omezení církevních nároků plynoucí z účinného zákona a platných smluv je jednání v rozporu se základy našeho právního řádu.

Jiné články: Církevní restituce a volební kampaň.

Změna církevních restitucí může ohrozit majetek obcí i důvěru v právo.

Majetková práva nelze referendem rušit.

Návrat kulturního dědictví Moravy.