Rokem 2014 končí zmrazení platů poslanců, členů vlády a některých dalších osob od roku 2008. Tuto skupinu tvořilo asi 5 000 osob. Přes 90% z nich tvořili státní zástupci, soudci a právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pro ně bylo zmrazení platu zrušeno v důsledku dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu. Nyní se týká asi 400 lidí. Nejsou-li zmrazeny, jsou platy představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Nerostou-li platy zaměstnanců, nerostou platy představitelů státu. Většině zaměstnanců státu mohly platy růst. Proto někteří úředníci mají plat vyšší než ministři. Vláda chce zmrazení fakticky prodloužit, když navrhuje zvýšení o 1%, přestože průměrný růst platů byl vyšší.

Mimo to Ústavní soud 10. 7. 2014 pro soudce zrušil platovou základnu ve výši 2,75 násobku průměrného platu a chce pro ně trojnásobek průměrného platu. Rozhodnutí bylo dopředu jasné, když někteří soudci Ústavního soudu byli dříve soudci obecných soudů. Tedy rozhodovali o platovém růstu pro své kolegy a sebe. Rozhodnutí má děsivé důvody z pohledu demokrata. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“. Ale právní ustanovení buď v zákoně je, nebo není. Vztahuje-li se zákon na představitele státu obecně, má být obecná i platová základna. Rasa, třída i stavovská vrstva jsou pojmy sociálními, ale v demokracii nemají být práva vyvozena z toho, že je někdo příslušníkem určité třídy či stavovské vrstvy. To nás vrací před rok 1989, kdy příslušnost k třídě či dříve rase a stavu byla zdrojem práv či upření určitých práv. Proti tomuto elitářství se statečně postavili tři ústavní soudci – Jan Musil, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, kteří zdůraznili princip občanské rovnosti před zákonem. Přitom Ústavní soud mohl dané ustanovení zrušit s demokraticky přijatelným důvodem, že není možné, aby malé skupině lidí byl plat trvale omezován a jiným ne. Omezení jiné výdělečné činnosti soudců, platí i pro ministry, Nejvyšší kontrolní úřad a jiné. I vnímání platu jako ochrany před korupcí lze užít stejně vůči soudcům, ministrům a jiným představitelům státu.
Platová restrikce jen u některých osob placených státem vede k poruchám v hierarchii vztahů jednotlivých součástí státní moci, pokud jde o úroveň materiálního zabezpečení, jak byly nastoleny při zavedení systému jednotné platové základny představitelů státní moci v roce 1995. Vztahy mezi jednotlivými mocemi ve státě mají být vyvážené, včetně platů. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu nemá mít méně než olomoucký vrchní státní zástupce nebo méně než generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2014 měl poslanec plat 55 900 Kč, ministr 106 600 Kč, předseda vlády 150 100 Kč, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu 129 400 Kč a prezident republiky 186 300 Kč. Tyto platy vzrostly od 1. 1. 2015 o asi 3%. Plat poslance je 57 600 Kč, plat prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu 133 200 Kč, jeho viceprezidentky109 800 Kč a člena 81 000 Kč. Od roku 2015 bude mít soudce okresního soudu s 5 letou praxí asi 71 800 Kč, soudce okresního soudu s 15letou praxí 83 900 Kč, soudce nejvyšších soudů 130 700 Kč, předsedové nejvyšších soudů 177 600 Kč, předseda Ústavního soudu 206 000 Kč, víc než hlava státu - prezident republiky (191 800 Kč), a ústavní soudce 146 400 Kč, víc než prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší státní zástupce bude mít více než premiér - 173 300 Kč, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 117 700 Kč. Olomoucký vrchní státní zástupce bude mít 147 100 Kč. Právník Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bude mít 61 400 Kč, víc než poslanec, a jeho generální ředitel 145 100 Kč, více než jemu nadřízený ministr financí. Členové vlády, Parlamentu i Nejvyššího kontrolního úřadu jsou nezbytní pro demokratický právní stát. Náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státem ovládaných podniků, kde odměny překračují platy představitelů státu. Význam poslance není menší než ředitele odboru na ministerstvu nebo redaktorů České televize, význam prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu není menší než generálního ředitele České televize. Platy některých vrcholných představitelů státu jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší.
Platový zákon byl původně konstruován jako vyvážený v rámci jednotlivých mocí a úřadů. Pro předsedy nejvyšších soudů a prezidenta NKÚ byl zvolen stejný platový koeficient 2,5 k platové základně a tedy i stejný plat, který odpovídal ústavnímu významu těchto institucí. Rozdílnou platovou základnou je však původní stejný plat výrazně narušen ve prospěch předsedů soudu bez jakékoliv ústavní změny dotčených institucí. Předsedové nejvyšší soudů mají v roce 2015 měsíční plat 177 600 Kč, prezident NKÚ má 133 200 Kč. Rovněž stejný byl plat předsedy Ústavního soudu a předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu díky stejnému koeficientu 2,9 a všichni měli nižší plat než prezident republiky, což odpovídá jeho ústavnímu postavení hlavy státu. Nicméně bez jakékoliv změny v ústavních poměrech jednotlivých orgánů má nyní předseda Ústavního soudu plat 206 000 Kč, zatímco předsedové komor mají jen 154 500 Kč a prezident republiky má sice stále nejvyšší platový koeficient 3,6, ale díky ústavně nedůvodné rozdílné platové základně jen 191 800 Kč. Zcela nedůvodné je pak to, že platová základna pro ústavní funkcionáře – např. prezidenta NKÚ, ale i poslance a senátory je menší než pro některé státní zaměstnance, které nejsou ústavními činiteli – např. pro státní zástupce a právníky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Když jejich platová základna pro rok 2015 je 63 919,80 Kč dle sdělení č. 368/2014 Sb., zatímco platová základna pro ústavní orgány – NKÚ, Parlament i vládu je jen 53 266,50 Kč (sdělení č. 366/2014 Sb.). Přitom platy představitelů některých státem vlastněných podniků, tedy také představitelů státu v širším slova smyslu v hospodářské oblasti, jsou podstatně vyšší. Dne 8. 1. 2015 např. Dozorčí rada Českých drah, což je akciová společnost, kde je stát jediným akcionářem, přiznala generálnímu řediteli měsíční mzdu 320 000 Kč s možností odměn až do výše 60% mzdy. Žalobce nezpochybňuje náročnost pozice vrcholového manažera velkého podniku, ale přesto je správné dávat do souvislosti platy vrcholných ústavních činitelů s platy manažerů státních podniků toho samého státu.
Členové vlády, Parlamentu i Nejvyššího kontrolního úřadu jsou nezbytní pro demokratický stát. Náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státem ovládaných podniků, kde odměny překračují platy představitelů státu. Význam poslance není menší než ředitele odboru na ministerstvu nebo redaktorů České televize. Platy politiků jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší. Petr Fiala prohlásil, „že politika je pro stále menší počet úspěšných a schopných lidí opravdu zajímavá…“ (Politika, jaká nemá být. 2010, s. 56). Nakonec nastane situace, že politiku budou jako za starého Říma dělat jen bohatí, kterým bude sekundovat jejich poslanecký fanklub závislý na bohatém sponzorovi, jenž díky zákonným změnám může v podnikání získat obrovské peníze. Poslanecký plat oligarchy nezajímá. Proti růstu platů poslanců se postavil Andrej Babiš (Události. Česká televize 20. 7. 2014). Babiš kritizoval i dlouhé jednání Parlamentu a volá po jeho racionalizaci. Ovšem i fašisté parlament dle svého „racionalizovali“. Zbavili jej schvalování zákonů a poslanci pak nemuseli pobírat žádný plat.