V rámci debat o televizních poplatcích se setkávám s podporu tohoto kroku z řad představitelů regionální kultury. Zároveň uvádí, že jej veřejně podpořit nemohou, jelikož se bojí pomsty. Vracíme se tak do období totality, kdy se jiné názory sdělovaly v soukromí a jiné na veřejnosti. Kolem televize se vytváří atmosféra, že kdo ji bude kritizovat, nebude se podílet na jejich projektech a tím přijde o peníze. Ovšem peníze České televize jsou tvořeny občany státu a nejsou vlastnictvím těch, kteří v ní rozhodují. Řešením centralizace a možného zneužití moci, je návrh senátora Jana Veleby na posílení regionálních studií v Brně a Ostravě.

Návrh změny zákona o České televizi senátora Jana Veleby vychází z toho, že Česká televize má být skutečně televizí celé České republiky. Česká televize má dvě studia - Brno a Ostrava. Dnes je ve studiu v Brně a Ostravě ze zákona povinna Česká televize tvořit minimálně 20% svého vysílacího času. Tedy zákon umožňuje 80% tvorby televize v Praze, která má však asi jen 12% obyvatel státu - televizních poplatníků. Návrh posiluje minimální zastoupení vysílání všech studií z 20 na 30%. Televizní studia Brno a Ostrava mají ve své územní působnosti Moravu a Slezsko, kde žije 40% obyvatel a televizních poplatníků. I po přijetí zákona na jedno televizní studio připadne asi jen 15% vysílání a 70% bude tvořeno v Praze.
Návrh posiluje nejen studia, ale prostřednictvím jejich činnosti i regionální kulturu. Lze předpokládat, že větší činnost televizních studií povede k většímu uplatnění místních herců, režisérů, ale i celých souborů např. filharmonií atd. ve vysílání a tím se posílí i financování regionální kultury, sportu a dalších oblastí uplatnitelných v televizi. Není důvod, aby z financí placených obyvateli celého státu bylo 80% tvorby zajištěno jen v hlavním a nejbohatším městě. Česká televize je významným zdrojem financí pro kulturu i sport a další oblasti. Jestliže se na činnost České televize musí skládat obyvatelé celého státu, je logické, že i její výdaje mají být územně rozprostřeny a ne monopolizovány do Prahy. Zákon nemění objem vysílání České televize jako celku, ale jen tvorbu v rámci jejích organizačních složek.
Již dříve senátor Jan Veleba navrhl změnu placení televizních a rozhlasových poplatků, která umožňuje platit televizní či rozhlasový poplatek ve prospěch příslušného studia České televize či Českého rozhlasu. Nemění se tím příjem této částky pro Český rozhlas či Českou televizi, ale zohledňuje se spojení obyvatel s regionem, kde žijí a kde příslušné studio působí.
Česká televize se tváří, že je celostátní, ale ve skutečnosti je převážně pražskou a pak její názory nejsou v regionech přijímány. Pokud se tvorba programu i zpravodajství rozdělí i do nepražských studií, vznikne vícenázorová platforma. Televize připomíná doby komunismu, kdy se říkalo, že fabriky patří všem, ale vlastně nepatřily nikomu. Nyní se říká, že je televize veřejnoprávní a jakoby patřila všem poplatníkům, fakticky z ní ale žijí ti, kdo se podílí na rozdělování peníze na různé projekty. V této oblasti jsou neprůhledné vazby. Je to soustředění peněz v Praze v malém okruhu lidí. Návrh Jana Veleby dává možnost tuto situaci změnit.

Související články:
Změna televizních a rozhlasových poplatků.
Česká televize útočí na svobodu projevu.
Lži Václava Moravce a daň pro Českou televizi.
Lež Václava Moravce 1.
Lež Václava Moravce 2.