Ústavní soud právo zpravidla netvoří, jen je aplikuje. Ústavní soud v nálezu z 19. 4. 2016, Pl.ÚS 4/14 ukázal, co je správné a co bezpráví při určení soudu v přípravném řízení trestním. Zákon umožňuje omezit účinky nálezu Ústavního soudu na budoucnost, pokud zruší právní předpis. Takový nález totiž právo tvoří, byť negativně, tím, že určitý právní předpis zrušuje. Jestliže Ústavní soud chtěl důsledky nálezu jen na budoucí věci, musel by předmětnou část jednacího řádu zrušit a případně odložit vykonatelnost svého nálezu. To však neučinil. I pro nálezy Ústavního soudu platí pravidlo vztahované na zákony. Není určující, co zákonodárce či Ústavní soud zamýšlel, ale co stvořil.

Ústavní právo na zákonného soudce lidé nemají od vydání nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS 4/14, ale od účinnosti Listiny základních práv a svobod v roce 1991. Toto právo a prostředky jeho ochrany jim nemůže uvedený nález upřít, ale jen je důsledně aplikuje. Součástí práva na zákonného soudce je předvídatelnost a transparentnost určení soudu a soudce na základě předem známých pravidel s tím, že jedna strana soudního řízení nemá mít více procesních práv než druhá. Vrchní státní zastupitelství dlouhodobě pošlapávala práva lidí na zákonného soudce, když vykládala právo tak, že si může libovolně volit ze všech okresních soudů ve své působnosti. Přestože tato praxe byla kritizována v odborné literatuře a kritizoval ji i Ústavní soud. Nález nelze vyložit, že teprve od jeho vyhlášení platí ústavní právo na zákonného soudce. To by se Ústavní soud proměnil z ochránce práv lidí v jejich největšího zloděje. V rozporu s přímou aplikovatelností ústavních norem, zvláště Listiny základních práv, by došlo k tomu, že lidé Listinou daná práva ztratí. Respektive by je mohli vymáhat až poté, co je potvrdí nějakým nálezem Ústavní soud. Absurdnost této logiky dokreslí mezní případ trestu smrti. Ten je zakázán Listinou a tento zákaz platí. Ovšem dosud žádný nález Ústavního soudu neprohlásil, že trest smrti je zakázán. Zastánci toho, že právo na zákonného soudce v přípravném řízení trestním platí až od vydání nálezu Pl.ÚS 4/14 by museli zastávat to, že trest smrtí je možný, protože jej ještě žádný nález Ústavního soudu nezakázal. Avšak ústavní normy jsou přímo aplikovatelné, trest smrti je nepřípustný. Základní práva nedal lidem Ústavní soud, ale parlament v Listině základních práv a svobod.
Nejvyšší státní zastupitelství vydalo 6. 5. 2016 stanovisko, ve kterém se snaží zabránit důsledkům hromadného porušování práva ze strany vedení státního zastupitelství v případech, kdy si vybíralo soud pro přípravné řízení. Prezentuje údajnou správnost dřívější jednostranné svévůle státního zastupitelství ve volbě soudu. Opírá se o bod 120 odůvodnění nálezu, který uvádí, že nález nemá „bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadené ustanovení aplikována“.
Povinnost ústavně konformní aplikace trestního řádu i jednacího řádu státního zastupitelství platila odjakživa. Pokud byla ústavně nekonformní, je to vada. Ústavní soud užívá slova „bez dalšího“. Pod tato slova lze zařadit podání příslušných prostředků ochrany práva proti svévolnému výběru soudu pro přípravné řízení a porušení práva na zákonného soudce. Samozřejmě se automaticky nemění platná rozhodnutí. Pokud však v rámci trestního řízení byly uplatněny opravné prostředky či ústavní stížnosti nelze při řešení těchto podání užívat ústavně nekonformní výklad, byť to může ztížit státnímu zastupitelství řešení některých případů.
Uvedená situace nastala vinou vedení státního zastupitelství, které připustilo velký nárůst protiústavního porušování práva na zákonného soudce a nezasáhlo proti svévolnému výběru soudu pro přípravné řízení nižšími státními zastupitelstvími. Tím porušilo povinnost chránit zákonnost a ústavnost trestního řízení a to i ve prospěch obviněného či podezřelého. Pokud bylo ve věci činné státní zastupitelství v rámci své územní působnosti a obrátilo se na okresní soud ve svém sídle, lze takový postup akceptovat. Jiná situace však je, pokud Vrchní státní zastupitelství v Olomouci mimo svou územní působnost dozoruje trestní řízení v Praze a návrhy nečiní Okresnímu soudu v Olomouci, kde sídlí, ale soudu v Ostravě nebo Znojmě. Nebo si Vrchní státní zastupitelství v Praze vybere nepříslušný Okresní soud v Chebu. Tam by vždy měla být zkoumána otázka příslušnosti státního zastupitelství a důvod konkrétní volby někdy značně vzdáleného soudu, aby se prověřilo, zda šlo o manipulaci s příslušností státních zastupitelství a soudů. Přitom důkazní břemeno toho, že moc nebyla zneužita, je na státním zastupitelství. Při znalosti praxe vyznívá komicky prohlášení ředitele Odboru závažné hospodářské kriminality Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petra Šeredy, který uvedl, že dosavadní praxe odpovídala zákonu, když prý se státní zastupitelství obracela na blízké soudy ve svém sídle.
Nemůžeme se dostat do situace, že ústavní práva se vynucují jen proti někomu či jen tehdy, kdy jsou porušována v omezeném počtu případů či v nedůležitých věcech. Ale i tehdy, když právo soustavně porušuje stát či jeho státní složka hromadným způsobem. Jestliže je za nejvážnější formu terorismu považován státní terorismus, kdy teroristické metody přebírá stát či jeho představitelé. Pak nejnebezpečnější formou zločinu je státní gangsterismus, kdy je zločin páchán ve jménu státu a při výkonu státní moci. V éře nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana byli lidé okrádáni o právo na zákonného soudce. To má být napraveno.

Související články:
Ústavní soud zakázal manipulaci s příslušností trestních soudů.
Bradáčová - lež či pravda?
Až na dno práva.
Lež Krajského státního zastupitelství v Brně.
Žaluji vedení státního zastupitelství.
Obhajoba obhajoby.
Musí se bát všichni.
Nezákonnost trestního řízení a novináři.
Justiční kabáty ostudy.

Odborný článek: Zákonná příslušnost státního zastupitelství jako právní hodnota. Bulletin advokacie 12/2013, ISSN 1210-6348, s. 35-39.