Závazek eura nemáme
Občas se objeví tvrzení, že máme povinnost euro přijmout, jelikož jsme se k tomu zavázali ve smlouvě o přistoupení k Evropské unii roku 2003. Ale tento závazek byl dotčen podstatnou změnou poměrů i plynutím času.
Podstatná změna poměrů
V době vstupu našeho státu do Evropské unie bylo euro projektem společné měny. V souvislosti s řeckým dluhem se však Eurozóna změnila i v unii dluhovou, kde se členské státy podílí na řešení dluhů jednoho z nich. To je podstatná změně poměrů. Článek 62 Vídeňské úmluvy o smluvním právu č. 15/1988 Sb. uznává podstatnou změnu poměrů v rozsahu závazku jako důvod pro zánik smluvní povinnosti. V roce 2003 jsme povinnost řešit dluhy Řecka, Itálie a Španělska neměli. Nyní bychom ji po vstupu do Eurozóny měli.
Právní obyčej a mezinárodní smlouvou
Pramenem mezinárodního práva, kterým se řídí smlouva o přistoupení k Evropské unii, je i mezinárodní obyčej. Obyčej má stejnou právní sílu jako smlouva. V případě rozporu má přednost mladší před starším pramenem. Mezinárodní soudní dvůr v roce 1962 uvedl, že mladší obyčej má přednost před starší mezinárodní smlouvou. Ve sporu Kambodže a Thajska o budhistický chrám Preah Vihear konstatoval, že i když byla mezi Siamem (Thajsko) a Francií (koloniální mocnost dnešní Kambodži) uzavřena roku 1904 smlouva o vedení hranice po rozvodnici, dle níž měl chrám připadnout Thajsku, platí hranice jiná, kterou oba státy fakticky dlouhodobě uznávaly až do roku 1954, kdy Thajsko chrám obsadilo.
Pokud je něco sjednáno, ale praxe smluvních stran je jiná, faktický stav a plynutí času vede ke vzniku obyčeje. Protože náš závazek přijmout euro smluvně vznikl v roce 2003, ale žádná ze stran smlouvy závazek nevymáhala a nebyl realizován, plynutí času tento závazek oslabuje až se právním obyčejem upraví věc jinak.
Změna mezinárodní smlouvy obyčejem je uznáním aktuálního složení lidu jako svrchovaného původce moci ve státě i jeho politické reprezentace. Nemůže jej omezit předchozí generace, která přijala určitý závazek, ale nikdy jej nerealizovala. Pokud nebyl závazek realizován těmi, kdo jej vyjednali, nemohou ho vnucovat potomkům. Máme svobodu uvážit, zda euro přijmout.
Závěr
Právní povinnost přijetí eura nemáme. Jeho přijetí je v rukou našeho státu. Je naší věcí, zda o případném přijetí eura rozhodne Parlament nebo lid v referendu. Příkladem je Švédsko, které při svém přistoupení k Evropské unii 1995 přijalo smluvní závazek přijmout euro, ale na základě referenda roku 2003 jej nerealizovalo.
Podstatná změna poměrů
V době vstupu našeho státu do Evropské unie bylo euro projektem společné měny. V souvislosti s řeckým dluhem se však Eurozóna změnila i v unii dluhovou, kde se členské státy podílí na řešení dluhů jednoho z nich. To je podstatná změně poměrů. Článek 62 Vídeňské úmluvy o smluvním právu č. 15/1988 Sb. uznává podstatnou změnu poměrů v rozsahu závazku jako důvod pro zánik smluvní povinnosti. V roce 2003 jsme povinnost řešit dluhy Řecka, Itálie a Španělska neměli. Nyní bychom ji po vstupu do Eurozóny měli.
Právní obyčej a mezinárodní smlouvou
Pramenem mezinárodního práva, kterým se řídí smlouva o přistoupení k Evropské unii, je i mezinárodní obyčej. Obyčej má stejnou právní sílu jako smlouva. V případě rozporu má přednost mladší před starším pramenem. Mezinárodní soudní dvůr v roce 1962 uvedl, že mladší obyčej má přednost před starší mezinárodní smlouvou. Ve sporu Kambodže a Thajska o budhistický chrám Preah Vihear konstatoval, že i když byla mezi Siamem (Thajsko) a Francií (koloniální mocnost dnešní Kambodži) uzavřena roku 1904 smlouva o vedení hranice po rozvodnici, dle níž měl chrám připadnout Thajsku, platí hranice jiná, kterou oba státy fakticky dlouhodobě uznávaly až do roku 1954, kdy Thajsko chrám obsadilo.
Pokud je něco sjednáno, ale praxe smluvních stran je jiná, faktický stav a plynutí času vede ke vzniku obyčeje. Protože náš závazek přijmout euro smluvně vznikl v roce 2003, ale žádná ze stran smlouvy závazek nevymáhala a nebyl realizován, plynutí času tento závazek oslabuje až se právním obyčejem upraví věc jinak.
Změna mezinárodní smlouvy obyčejem je uznáním aktuálního složení lidu jako svrchovaného původce moci ve státě i jeho politické reprezentace. Nemůže jej omezit předchozí generace, která přijala určitý závazek, ale nikdy jej nerealizovala. Pokud nebyl závazek realizován těmi, kdo jej vyjednali, nemohou ho vnucovat potomkům. Máme svobodu uvážit, zda euro přijmout.
Závěr
Právní povinnost přijetí eura nemáme. Jeho přijetí je v rukou našeho státu. Je naší věcí, zda o případném přijetí eura rozhodne Parlament nebo lid v referendu. Příkladem je Švédsko, které při svém přistoupení k Evropské unii 1995 přijalo smluvní závazek přijmout euro, ale na základě referenda roku 2003 jej nerealizovalo.