Institut zákonného soudce je prvek nestrannosti justice. Předem daná veřejná obecná pravidla zahrnující i prvek náhody v přidělování kauz má zabránit svévolnému výběru soudce pro rozhodnutí určité věci. Existují různé systémy, jak k výběru konkrétního soudce dospět. Pro soud postup určí předseda soudu v rozvrhu práce. Porušení přidělování kauz podle rozvrhu práce je důvodem pro zrušení rozhodnutí v rámci opravných prostředků. Zákonný soudce je brán jako jeden ze základů spravedlivého procesu.

Otázkou je, jak zpětně určit zákonného soudce, pokud chyba v přidělování kauz nebyla ojedinělá, ale opakující se chyba systémová, kdy řada věcí byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce. Taková situace nastala v přidělování insolvenčních věcí na Krajském soudu v Českých Budějovicích. Rozvrh práce stanovil, že kauzy mají být přidělovány čtyřem soudcům postupně, jak napadly na soud (kolečko). V praxi ale nastalo, že byly přidělovány v systému dvou řad podle toho, zda podal insolvenční návrh dlužník nebo věřitel. S tím ovšem nepočítal rozvrh práce.
V konkrétním případě na základě žaloby pro zmatečnost Krajský soud v Českých Budějovicích i Vrchní soud v Praze dospěly k závěru, že samosoudce soudního oddělení 27 INS Josef Šimek není zákonným soudcem v daném insolvenčním řízení. Dle zjištění soudů měl být insolvenční návrh podle chronologie nápadu v pondělí 21. 10. 2013 přiřazen soudnímu oddělení 26 INS. Byl však v rozporu s rozvrhem práce přidělen soudnímu oddělení 27 INS. Proto byla věc na základě rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost přidělena soudci oddělení 26 INS s přihlédnutím k poslednímu nápadu věci v pátek 18. 10. 2013. Přitom oba soudy zjistily, že soudní úředníci krajského soudu rozvrh práce soustavně nedodržovali přinejmenším od počátku roku 2013. Praxí soudní kanceláře bylo rozdělovat návrhy na podané dlužníkem a podané věřitelem. Byl tedy brán ohled na čas podání zvlášť u dlužnického a zvlášť u věřitelského návrhu.
Při přezkoumání časových nápadů insolvenčních návrhů lze zjistit, že rozvrh práce nebyl dodržován ani ve dnech předcházejících pátku 18. 10. 2013. Je-li zjištěno, že rozvrh práce nebyl dodržován soustavně, vyvstává otázka, kterému soudci měla být konkrétní věc dlužníka přidělena, pakliže by byl rozvrh práce dodržován. Odpovědi se nelze dobrat tím, že vezmeme jako výchozí bod přidělení poslední věci napadlé dne 18. 10. 2013, neboť dne 17. 10. 2013 při přidělení tří po sobě jdoucích věcí byly dvě napadlé věci přiděleny chybně. Metodou zjištění zákonného soudce je ověřit správnost přiřazení všech věcí napadlých od 1. 1. 2013, kdy nabyl platnost rozvrh práce, neboť správně přiřazení první věci napadlé po 1. 1. 2013 je jediným pevným bodem, ze kterého lze v úvahách o (ne)zákonnosti soudce vycházet. V případě J. Šimka je 25% pravděpodobnost, že je soudcem, který by byl příslušným k projednání dané věci, pakliže by byl rozvrh práce dodržován od počátku. Je možné, že přes nedodržování rozvrhu práce věc skončila u zákonného soudce.
Do náročného přezkoumání se však nepustil krajský soud ani Vrchní soud v Praze. Soudy nenapravily vady ve výběru zákonného soudce, byť tuto vadu znají. Sice změnily přiřazení kauzy v pondělí 21. 10. 2013, ale nezohlednily skutečnost, že přiřazení první kauzy v daný den je odvozeno od přiřazení poslední věci v předchozí pracovní den a dále do minulosti. Pokud soudům vadí nedodržení rozvrhu práce, nemohou dělat nápravu jen přeřazením přidělení věcí v jeden pracovní den. A pokud jim vadné přiřazení věci nevadí v předchozích dnech, proč jim vadí 21. 10. 2013? Vadné přiřazování bylo totiž obecné a dlouhodobé, nikoli účelové vůči jedné věci. Proto i náprava musí být obecná, pakliže soud dojde k názoru, že je nutné nápravu učinit. Nebo převáží stanovisko, že věci sice byly přidělovány v rozporu s rozvrhem práce, ale na základě jiného, obecného a dlouhodobého pravidla a tedy vadné přidělení netrpí individuální svévolností a z důvodu právní jistoty není nutné jej napravovat obecně, ale pak není důvod činit pokus o částečnou nápravu. Takový nedokonalý pokus o nápravu totiž vykazuje znak individuální svévůle. Soudy se zřejmě bojí hromadného důsledku. Nicméně pokud již nelze podat opravný prostředek, na vydaná rozhodnutí dopadá dobrodiní předpokladu správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci.