Ministerstva a vládní orgány vydávají různé zprávy tvářící se jako odborné a profesionálně zpracované. Většinou je tvoří úředníci bez zkušeností z praxe i teoretického působení v akademické sféře. Tyto zprávy mohu být využity v politickém či konkurenčním hospodářském boji. I když zprávy nestanoví povinnosti, mohou mít vážné dopady. Protože jsou tvořeny při činnosti státních orgánů, odpovídá stát za škodu, pokud ji způsobí jejich obsah. Stát má špatné zkušenosti s odpovědností za investicí CME do televize Nova, kde musel roku 2003 platit škodu 10,5 miliard Kč, nebo se sporem s firmou Diag Human o dopis ministra zdravotnictví Martina Bojara z roku 1992.

Příkladem může být zpráva o extremismu Ministerstva vnitra, kdy se vede spor, jak v ní má být zmíněna Strana práv občanů, což bude určitě užito v politickém boji proti této straně. Tato strana si to jistě nenechá líbit a bude uplatňovat náhradu škody. Jiným příkladem je zpráva o hazardu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a Analýza vlivu herního průmyslu na možná rizika korupčního jednání a návrh řešení z Úřadu vlády. Herní průmysl je legálním podnikáním. Obdobným podnikáním je výroba alkoholických nápojů nebo výroba zbraní. Člověk je takový, jaký je. Někdo si rád zahraje, někdo se rád napije.
Ve vládních materiálech o herním průmyslu je zmíněno jméno senátora Ivo Valenty. To, že je vlastnicky spojen se skupinou SYNOT, je obecně známo. Svůj majetek spravuje a netváří se, že není jeho tím, že by jej převedl na svěřenecký fond, jak je tomu u Agrofertu. Ivo Valenta je kritikem politiky premiéra Andreje Babiše. Vystupuje proti vládě a její politice vůči malým a středním podnikatelům. Pakliže vládní zpráva o herním průmyslu zmíní jméno Ivo Valenty jako jediné z mnoha jiných v této oblasti, je evidentní, že vládní úředníci jednají ve snaze líbit se premiérovi tím, že dají do negativních souvislostí jméno jeho politického odpůrce.
Chce-li stát něco regulovat, má to činit formou právního předpisu, který je přijímán v řádném normotvorném procesu. Ne psát úřednické zprávy. Tyto zprávy neprochází veřejným připomínkovým řízením a jsou tak nedůvěryhodné. Navíc mohou vést k odpovědnosti státu. Škodu by stát, pokud ji bude muset uhradit, měl vymáhat po konkrétních úřednících, aby si uvědomili, že s mocí je spojena i odpovědnost. Jestli chce vláda bojovat se svými odpůrci, má tak činit v rámci řádného politického boje ve volební soutěži a nepoužívat k tomu všelijaké vládní zprávy, které jsou jen pokračováním vládní politiky jinými prostředky.