Andrej Babiš je úspěšný politik. Jinak nelze hodnotit člověka, který založil stranu roku 2012, za rok s ní skončí v poslaneckých volbách druhý, stane se ministrem financí a v dalších volbách 2017 vyhraje a stane se premiérem. Každý se však dopouští chyb. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Některé chyby si Andrej Babiš uvědomil.

1. Preference byrokracie před demokracií
Babišův nástup do politiky v období 2012-13 se kryje s obdobím, kdy bylo módní útočit na tradiční demokracii. Veřejný prostor byl plný útoků na volené politiky. Budou-li však zbavení moci volení politici, moc se přesune k nevoleným, neodpovědným, jmenovaným úředníkům a jiným funkcionářům. Lidé jsou dobří či špatní bez ohledu, zda jsou politici, soudci či úředníci. V každé skupině jsou lidé obětaví, schopní, hloupí a všehoschopní. Moc bude vždy, ať ji drží volení politici či jmenování úředníci.
Též Andrej Babiš po pádu Nečasovy vlády naskočil na vlnu útoků na politiky. V rámci Sobotkovy vlády protlačil roku 2014 služební zákon, který přesunul personální moc v ministerstvech z ministrů do rukou byrokraticky jmenovaných státních tajemníků, kteří mohli být místa zbaveni jen v kárném řízení. Došlo k přesunutí personální moci na úřadech do nedemokratického příšeří úřednické elity. Sám Babiš poznal, že do jmenované funkce se může dostat ten, kdo je neschopný a je třeba jej vyměnit. Má-li být vláda efektivní, musí mít kontrolu nad mocí, kterou mají ministerstva vykonávat a to včetně personální oblasti. Může nastat situace, že ministr si nerozumí se státním tajemníkem, jehož zdědil po předešlé vládě, který může blokovat ministrovu politiku, aniž by však spáchal kárný delikt. Přitom ministr byl jmenován voleným prezidentem a v rámci vlády má důvěru volené Poslanecké sněmovny. Demokratickou legitimitu má ministr, ne státní tajemník.
V demokracii mají vládnou volení, ne jmenovaní. Při přijetí zákona o státní službě bylo každému, kdo zná britský seriál Jistě pane ministře, zřejmé, že jde o pokus z volených politiků udělat nálepky, za které se ukryjí skuteční držitelé moci - úřednická aristokracie. Vláda má demokratickou legitimitu a je pod veřejnou kontrolou. Dojde-li ke sporům mezi ministrem a státním tajemníkem, je správné, aby spor rozhodla vláda odvoláním státního tajemníka. Vláda nevolené a neodvolatelné byrokracie narušuje princip demokracie - vládu na čas. Budou-li držet moc nevolení tajemníci, budou se měnit ministři jako figurky, skuteční držitelé moci na ministerstvech však ne. Proto Babišova vláda v roce 2018 navrhla změnu Babišova služebního zákona z roku 2014, aby mohla na ministerstvech odvolat státní tajemníky.

2. Transparency International
Babiš se původně přivinul k Transparency International a navrhoval, aby ředitel její pražské expozitury David Ondráčka byl ministr vnitra. Babiš roku 2014 do funkce pražské primátorky protlačil bývalou ředitelku pražské pobočky Transparency International Adrianu Krnáčovou. Pražané její působení zhodnotili tak, že ANO skončilo v dalších komunálních volbách v Praze 2018 až páté a Krnáčová raději nekandidovala. V roce 2018 se s Transparency International ale dostal do konfliktu.
Světová nátlaková organizace Transparency International se od roku 1993 podílí na kritice korupce. Tlak na světové trestání korupce vyvolaly americké firmy, kterým byla zakázána korupce roku 1977 americkým zákonem o korupčních praktikách v zahraničí, neboť možnost legálního uplácení ze strany neamerických firem stavěla firmy z USA do nevýhodného postavení vůči konkurentům z jiných zemí, kteří dokonce úplatky v zahraničí zahrnovali do daňově uznatelných nákladů. Tlak zesílil po konci studené války, kdy již nebylo třeba tolerovat korupčnost určitých státních režimů z důvodu jejich protisovětské orientace. Transparency International tak podporovala americké zájmy v hospodářské soutěži.
Tato organizace se dopouští neodbornosti. Příkladem může být její útok na senátora Ivo Valentu v prosinci 2018 pro údajné porušení zákona o střetu zájmů. Přitom vůbec nezjistila, že na Ivo Valentu jako na senátora zvoleného před novelou zákona o střetu zájmů z roku 2017 regulující vztah veřejných funkcionářům k vlastnictví médií se tato omezení neuplatní, což stanoví zákon o střetu zájmů. Pokud nějaká organizace není schopna přečíst jeden zákon až do konce, je neschopná.

3. Tradiční politické strany
Andrej Babiš útočil na tradiční (etablované) politické strany. Nyní je Babiš předseda vlády v koalici s nejstarší politickou stranou v zemi sociální demokracií a vláda je podporována třetí nejstarší politickou stranou komunistickou. Naopak má konfliktní vztah s piráty i s Okamurovou Stranou přímé demokracie. Tyto strany jistě nejsou u nás tradiční.