Velký právník Pavel Kučera
V noci na 23. 7. 2019 náhle zemřel bývalý místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera. Narodil se 11. 2. 1940 v Kladně a Kladeňákem zůstal. Začínal v advokacii. Roku 1972 se stal trestním soudcem a působil na okresním i krajském soudu. Patřil ke spolupracovníkům Václava Havla jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky 1990-91. Dne 22. 5. 1991 byl na návrh Pavla Rychetského zvolen Federálním shromážděním soudcem československého Nejvyššího soudu a roku 1993 jmenován prezidentem Václavem Havlem místopředsedou Nejvyššího soudu České republiky.
Pavel Kučera uměl stručně vystihnout právní podstatu věci. Byl demokratem, když za tvůrce právního řádu skutečně považoval volený parlament. Nebyl členem komunistické strany a nemusel měnit názory na rozdíl od některých právníků, kteří ovace na vedoucí úlohu komunistické strany a třídní povahu justice vyměnili po listopadu 1989 za pojmy materiální ohnisko ústavy a ducha zákonů maskující soudcovskou svévůli.
Nebál se své názory zastávat. Zloba vůči němu vyvstala, když publikoval s Jakubem Chromým právně pravdivý text "K problematice předání trestní věci do ciziny" v časopise Trestní právo 6/2005, jenž se týkal kauzy katarského prince. Tehdy jsem poprvé poznal, jak článek v časopise pro odborníky v některých lidech vyvolává nenávist. Pavel Kučera se nezalekl a kritizoval manipulace v kauze Jiřího Čunka, když Okresní státní zastupitelství v Přerově mimo svou zákonnou působnost za podpory Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozjelo stíhání tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka, které považuji za příklad trestního stíhání na objednávku.
Pavel Kučera spolupracoval se třemi předsedy Nejvyššího soudu - Otakarem Motejlem, Eliškou Wagnerovou a Ivou Brožovou. Funkční tandem s Motejlem nahradil neméně funkční tandem s Eliškou Wagnerovou, kdy se vzepřeli Otakaru Motejlovi v roli ministra spravedlnosti i jeho nástupci Jaroslavu Burešovi a jejich plánům na nevhodnou reformu justice. Ovšem cenil si Burešových řídících kvalit a podpořil jeho jmenování druhým místopředsedou Nejvyššího soudu. S tím však nesouhlasila další předsedkyně Iva Brožová. Jejich vztah tak směřoval k nedobrému konci, kdy Brožová na Pavla Kučeru podala kárnou žalobu. Řízení bylo zastaveno rezignací Pavla Kučery, přičemž skončil na Nejvyšším soudu 31. 12. 2010, kdy stejně končil z důvodu věku, a stal se advokátem.
Pavel Kučera byl člověkem, který mnohé lidi v justici stvořil. Přivedl na Nejvyšší soud současného předsedu Pavla Šámala, doporučil Otakaru Motejlovi Josefa Baxu na pozici jeho náměstka, Marii Benešovou na pozici nejvyšší státní zástupkyně, pomohl i Jaroslavu Fenykovi při jeho nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství, kde jsem díky Kučerově výzvě též působil.
S některými se jejich cesty rozešly. Z jeho úst však nezazněla nenávist. Bral to s humorem. A humor si k němu mohli dovolit i jiní. Osobně jsem ironicky mluvil v letech 2002-05 o kladenské justiční mafii, když předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, místopředseda Pavel Kučera a nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová byli z Kladna a znali se. To jsem nevěděl, jak bude termín justiční mafie použit jinými a jinak.
Pavel Kučera uměl stručně vystihnout právní podstatu věci. Byl demokratem, když za tvůrce právního řádu skutečně považoval volený parlament. Nebyl členem komunistické strany a nemusel měnit názory na rozdíl od některých právníků, kteří ovace na vedoucí úlohu komunistické strany a třídní povahu justice vyměnili po listopadu 1989 za pojmy materiální ohnisko ústavy a ducha zákonů maskující soudcovskou svévůli.
Nebál se své názory zastávat. Zloba vůči němu vyvstala, když publikoval s Jakubem Chromým právně pravdivý text "K problematice předání trestní věci do ciziny" v časopise Trestní právo 6/2005, jenž se týkal kauzy katarského prince. Tehdy jsem poprvé poznal, jak článek v časopise pro odborníky v některých lidech vyvolává nenávist. Pavel Kučera se nezalekl a kritizoval manipulace v kauze Jiřího Čunka, když Okresní státní zastupitelství v Přerově mimo svou zákonnou působnost za podpory Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozjelo stíhání tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka, které považuji za příklad trestního stíhání na objednávku.
Pavel Kučera spolupracoval se třemi předsedy Nejvyššího soudu - Otakarem Motejlem, Eliškou Wagnerovou a Ivou Brožovou. Funkční tandem s Motejlem nahradil neméně funkční tandem s Eliškou Wagnerovou, kdy se vzepřeli Otakaru Motejlovi v roli ministra spravedlnosti i jeho nástupci Jaroslavu Burešovi a jejich plánům na nevhodnou reformu justice. Ovšem cenil si Burešových řídících kvalit a podpořil jeho jmenování druhým místopředsedou Nejvyššího soudu. S tím však nesouhlasila další předsedkyně Iva Brožová. Jejich vztah tak směřoval k nedobrému konci, kdy Brožová na Pavla Kučeru podala kárnou žalobu. Řízení bylo zastaveno rezignací Pavla Kučery, přičemž skončil na Nejvyšším soudu 31. 12. 2010, kdy stejně končil z důvodu věku, a stal se advokátem.
Pavel Kučera byl člověkem, který mnohé lidi v justici stvořil. Přivedl na Nejvyšší soud současného předsedu Pavla Šámala, doporučil Otakaru Motejlovi Josefa Baxu na pozici jeho náměstka, Marii Benešovou na pozici nejvyšší státní zástupkyně, pomohl i Jaroslavu Fenykovi při jeho nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství, kde jsem díky Kučerově výzvě též působil.
S některými se jejich cesty rozešly. Z jeho úst však nezazněla nenávist. Bral to s humorem. A humor si k němu mohli dovolit i jiní. Osobně jsem ironicky mluvil v letech 2002-05 o kladenské justiční mafii, když předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, místopředseda Pavel Kučera a nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová byli z Kladna a znali se. To jsem nevěděl, jak bude termín justiční mafie použit jinými a jinak.