Trikolóra: Braňme normální svět
1. Regulace regulací
Do normálního světa patří zásada, že rozumná vláda obtěžuje lidi co nejméně. Je třeba snížit množství právních regulací. Některé se vůbec neužívají - máme např. zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Avšak zbytečné regulace obsahují i zákony, které samy o sobě jsou nutné, ale mohou byt poloviční. Příkladem zbytečné regulace je část evidence skutečných majitelů právnických osob, která nutí, aby se takto evidoval člověk - společník obchodní společnosti, který je již zapsán ve veřejně dostupném obchodním rejstříků včetně svého bydliště.
Jak tohoto cíle dosáhnout?
1. Budeme důsledně trvat na omezení povinností. Lze vyjít i z postupu při schvalování státního rozpočtu. Chce-li totiž někdo někomu něco přidat, musí zároveň navrhnout, komu se má ubrat, aby celkové výdaje zůstaly stejné. Ministři i různé nátlakové skupiny by si rozmysleli své návrhy, pokud by s novým zákonem museli navrhnout zrušení nějakého platného zákazu či omezení.
2. Plnou moc nad přípravou zákonů musí získat volená demokratická reprezentace. Ministr se nesmí stát loutkou ministerských úředníků, kteří nesledují zájem státu jako celku, ale jen svého rezortu. Nechceme vládu byrokratů, jak ji ukázal britský seriál Jistě pane ministře.
3. Moc vychází podle ústavy z lidu. To není prázdné heslo, ale skutečný princip demokracie. Budeme bojovat proti vlivu politických neziskovek a jiných nátlakových skupin, které pod jakobínskými hesly o obecném blahu prosazují do právního řádu své zájmy. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je nadřazena státním úředníkům. Úředník není nezávislý, ale co se bude na ministerstvu dělat a jaké právní předpisy se budou tvořit, rozhoduje vláda vzešlá z demokratických voleb, protože je jmenována voleným prezidentem a odpovědna volené Poslanecké sněmovně.
4. Řada povinností je dnes důsledkem mezinárodních smluv a evropského práva. Ministři ve svých funkcích podceňují mezinárodní smlouvy a přípravu evropských směrnic a nařízení. Zahraniční politika se již dávno nedělá jen na Ministerstvu zahraničí, ale v každém centrálním úřadě. Často jen byrokraté a nátlakové skupinky začnou přípravu smluv či evropských předpisů, které ministři považují za nedůležité a nevěnují jim pozornost. Teprve až se smlouvy uzavřou, zjistí se v praxi kolik různých omezení to přináší. Takovým příkladem je istanbulská smlouva, která je prezentována tak, že zdánlivě nic v právním řádu nemění, ale jistě by se po její ratifikaci příležitosti chopily různé nátlakové skupiny, které by si záměry, pro které nemohou získat voliče, prosadily cestou soudů s odkazem na přednost aplikace mezinárodní smlouvy či evropské směrnice. Postavíme se tomu, že kdo prohraje svou věc u voličů či v parlamentu, si ji chce vysoudit. Bude-li to nutné, je správné opustit mezinárodní smlouvy, které nesmyslně zatěžují lidi.
Trikolóra bude prosazovat program s plným respektem k tomu, že jsme stát demokratický, nikoliv úřednický.
2. Demokracii je třeba bránit
Demokracie není samozřejmost. V naší době se objevuje faktické popírání výsledků Listopadu 1989. Sem patří i volání po nezávislé policii a státním zastupitelství. Nezávislá policie a prokuratura u nás byla v době stalinských procesů, kdy se lidé báli, kdo je odposlouchává a zda zítra nebudou zatčeni. Nezávislá policie byla v jihoamerických diktaturách. V demokracii je normální, že represivní a mocenské složky státu jsou pod kontrolou demokraticky volených civilních orgánů.
Policejní plukovníci a ambiciózní státní zástupci nemohou rozhodovat, kdo bude v této zemi vládnout. To přísluší voličům.
Jako ve všem je nutné i v trestní politice státu sledovat náklady a vyvozovat odpovědnost za protiprávní činnost a neúspěch. Vytvoříme právní prostředí, které umožní efektivní postih trestných činů. Na druhé straně však nelze připustit, aby se trestní řízení stalo hřištěm pro policejní a prokurátorské hry, kdy jsou lidé zavíráni do vazby, aniž by byli relevantní důkazy. Někdy jsou takto likvidovány formou zajišťovacích příkazů státních zástupců funkční firmy. Je s podivem, že vůči zajišťovacím příkazům finanční správy media útočila, což je dobře, a vůči stejným příkazům státních zástupců mlčí, což je špatně.
Proto i v trestní politice Trikolóra bude prosazovat demokratický princip státu. Policie, státní zastupitelství a jiné mocenské složky státu ze své podstaty nemohou být nezávislé na demokracii. I zde platí, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně a vláda se nesmí bát demokratické vládnutí prosadit proti těm, kdo v policii nebo prokuratuře moc zneužívají.
1. Proto odmítáme neodpovědnost státního zastupitelství, ale chceme plné naplnění jeho ústavního zakotvení v rámci výkonné moci.
2. Odmítáme působnost Úřadu evropského prokurátora pro území Čech, Moravy a Slezska. Jde o institut dobrovolný a je chybou, že se mu chce vláda podřídit. Trestní právo má zůstat v plné působnosti našeho státu.
3. Pro vyšetřování trestných činů státních zástupců zavedeme vyšetřující soudce místo jejich kolegů. Tím se odstraní systémová podjatost a umožní se odpovědnost za zneužívání moci některými státními zástupci.
4. Posílíme ukládání peněžitých trestů místo trestů odnětí svobody u nenásilných trestných činů, zvláště u lidí trestaných poprvé. Tím se trest nestane zátěží pro státní rozpočet, ale naopak. A odsouzeným za činy nenásilné se dá šance napravit své pochybení, aniž by bylo ničeno jejich pracovní uplatnění a rodinný život.
5. Naopak navrhneme, aby osobám, kterým bylo uděleno státní občanství na žádost, mohlo být státní občanství odebráno pro porušení státoobčanského slibu, pokud se zapojí do teroristické činnosti.
6. Odmítáme narušení důvěrnosti komunikace klient-advokát. Bez toho, aby si klient byl jist, že jeho hovor s advokátem nikdo neposlouchá a nečte jejich korespondenci, nemůže být poskytována účinná právní pomoc. Bojí-li se lidé hovořit o svých problémech a žádat svobodně právní pomoc, nelze hovořit o právním státu. Pokud v této zemi ztratí svá práva advokáti, tak je ztrácíme my všichni.
3. Soudy
Soudci mají zajištěnu nezávislost pro své rozhodování. Je však bolestí dlouhodobost některých soudních řízení. Jsou případy, které trvají 20 let. I když je řada řízení skončena rychle, je třeba bránit těmto dlouhým nedodělkům. Proto zjednodušíme procesní předpisy a omezíme soudní ping-pong. Soudy se nesmí bát rozhodnout věc a skončit ji. Je alibismus neustále si vzájemně rušit rozsudky, ale nevydat konečné rozhodnutí.
Chceme posílit demokratický, laický prvek v soudnictví. Veškerá státní moc, tedy i soudní moc, má zdroj v lidu. K tomu slouží přísedící či poroty. Nebudeme rušit přísedící, ale změníme jejich výběr tak, aby byli vybíráni náhodným výběrem ze všech voličů s výjimkou osob trestaných či nemocných a to jen pro konkrétní případ. Tak se po vzoru amerických porot zajistí zastoupení různých skupin společnosti a nevytvoří se během krátké doby bližší vztah soudce s přísedícím, který vede k tomu, že soudce jako právní profesionál přísedící názorově ovládne.
Právo musí být zajištěno státním donucením. Jinak přestává být závazné. Do této oblasti patří funkční exekuce, které musí být účelné a pochopitelné. Náprava v této oblasti nevede přes útoky na exekutory, protože o nárocích nerozhodují oni, ale soudy. Je chybou zákonodárce, že umožnil vznik dluhů u dětí za různé poplatky, a chybou soudů, že takové dluhy uznaly k vymáhání. Neuvěřitelné je, že stát až částkou půl miliardy ročně na dani z přidané hodnoty zatěžuje exekuční náklady, což platí dlužník. Proto omezíme DPH z exekucí a zákonné úroky z prodlení placené dlužníkem. Stát nemá vydělávat na chudobě.
4. Závěr
Je spousta věcí, které by zasloužily zmínit, ale rozhodující není dlouhý výčet bodů v programu, nýbrž důvěra voličů, že ať se objeví jakýkoli problém, bude Trikolóra na straně těch, kteří chtějí žít svůj život v normálním světě a ve státě, který je chrání, ale zbytečně neobtěžuje. Je smutné, že normální věci musí řešit právo. V době Listopadu 1989 by stěží někoho napadlo, že manželství je něco jiného než vztah muže a ženy a rodiče jsou tatínek a maminka a ne čísla. Nyní Trikolóra právě v obraně normálního světa podporuje zavedení definice manželství do ústavy. Je to příklad toho, že heslo "Braňme normální svět" je na první pohled voláním po samozřejmosti, ale ve skutečnosti je to boj o podstatu dneška i zítřka.
Proto usilujeme o to, aby nám voliči uvěřili, že se nenecháme zblbnout jako Hitlerova mládež, nezblbneme jako dřívější svazáci či dnešní klimaťáci a nebudeme podřizovat vládní politiku a státní výdaje švédské Gretě. Je poučné i smutné zároveň sledovat, jak Valné shromáždění OSN tleská projevu fanatičky, která jako by vystoupila z ideologických filmů z 50. let. Takto nějak začínala zaslepená ideologická nenávist, která vedla k totalitě nacistické i stalinské. Jestli se o OSN tvrdí, že má pečovat o světovou bezpečnost, začínám se bát.
I když tato akce je často zesměšňována, buďme ostražití. Greta není nevinným dítětem, pokud by ona a její okolí měly v rukou moc, nerozpakovaly by se ji použít. A pak by nás úsměv rychle přešel. Co říci na závěrem? Prostě budeme hájit normální svět kvůli našim voličům i kvůli sobě samým.
Rozhovor pro Parlamentní listy 28. 9. 2019. Otázky kladl Jakub Vosáhlo.
Do normálního světa patří zásada, že rozumná vláda obtěžuje lidi co nejméně. Je třeba snížit množství právních regulací. Některé se vůbec neužívají - máme např. zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Avšak zbytečné regulace obsahují i zákony, které samy o sobě jsou nutné, ale mohou byt poloviční. Příkladem zbytečné regulace je část evidence skutečných majitelů právnických osob, která nutí, aby se takto evidoval člověk - společník obchodní společnosti, který je již zapsán ve veřejně dostupném obchodním rejstříků včetně svého bydliště.
Jak tohoto cíle dosáhnout?
1. Budeme důsledně trvat na omezení povinností. Lze vyjít i z postupu při schvalování státního rozpočtu. Chce-li totiž někdo někomu něco přidat, musí zároveň navrhnout, komu se má ubrat, aby celkové výdaje zůstaly stejné. Ministři i různé nátlakové skupiny by si rozmysleli své návrhy, pokud by s novým zákonem museli navrhnout zrušení nějakého platného zákazu či omezení.
2. Plnou moc nad přípravou zákonů musí získat volená demokratická reprezentace. Ministr se nesmí stát loutkou ministerských úředníků, kteří nesledují zájem státu jako celku, ale jen svého rezortu. Nechceme vládu byrokratů, jak ji ukázal britský seriál Jistě pane ministře.
3. Moc vychází podle ústavy z lidu. To není prázdné heslo, ale skutečný princip demokracie. Budeme bojovat proti vlivu politických neziskovek a jiných nátlakových skupin, které pod jakobínskými hesly o obecném blahu prosazují do právního řádu své zájmy. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a je nadřazena státním úředníkům. Úředník není nezávislý, ale co se bude na ministerstvu dělat a jaké právní předpisy se budou tvořit, rozhoduje vláda vzešlá z demokratických voleb, protože je jmenována voleným prezidentem a odpovědna volené Poslanecké sněmovně.
4. Řada povinností je dnes důsledkem mezinárodních smluv a evropského práva. Ministři ve svých funkcích podceňují mezinárodní smlouvy a přípravu evropských směrnic a nařízení. Zahraniční politika se již dávno nedělá jen na Ministerstvu zahraničí, ale v každém centrálním úřadě. Často jen byrokraté a nátlakové skupinky začnou přípravu smluv či evropských předpisů, které ministři považují za nedůležité a nevěnují jim pozornost. Teprve až se smlouvy uzavřou, zjistí se v praxi kolik různých omezení to přináší. Takovým příkladem je istanbulská smlouva, která je prezentována tak, že zdánlivě nic v právním řádu nemění, ale jistě by se po její ratifikaci příležitosti chopily různé nátlakové skupiny, které by si záměry, pro které nemohou získat voliče, prosadily cestou soudů s odkazem na přednost aplikace mezinárodní smlouvy či evropské směrnice. Postavíme se tomu, že kdo prohraje svou věc u voličů či v parlamentu, si ji chce vysoudit. Bude-li to nutné, je správné opustit mezinárodní smlouvy, které nesmyslně zatěžují lidi.
Trikolóra bude prosazovat program s plným respektem k tomu, že jsme stát demokratický, nikoliv úřednický.
2. Demokracii je třeba bránit
Demokracie není samozřejmost. V naší době se objevuje faktické popírání výsledků Listopadu 1989. Sem patří i volání po nezávislé policii a státním zastupitelství. Nezávislá policie a prokuratura u nás byla v době stalinských procesů, kdy se lidé báli, kdo je odposlouchává a zda zítra nebudou zatčeni. Nezávislá policie byla v jihoamerických diktaturách. V demokracii je normální, že represivní a mocenské složky státu jsou pod kontrolou demokraticky volených civilních orgánů.
Policejní plukovníci a ambiciózní státní zástupci nemohou rozhodovat, kdo bude v této zemi vládnout. To přísluší voličům.
Jako ve všem je nutné i v trestní politice státu sledovat náklady a vyvozovat odpovědnost za protiprávní činnost a neúspěch. Vytvoříme právní prostředí, které umožní efektivní postih trestných činů. Na druhé straně však nelze připustit, aby se trestní řízení stalo hřištěm pro policejní a prokurátorské hry, kdy jsou lidé zavíráni do vazby, aniž by byli relevantní důkazy. Někdy jsou takto likvidovány formou zajišťovacích příkazů státních zástupců funkční firmy. Je s podivem, že vůči zajišťovacím příkazům finanční správy media útočila, což je dobře, a vůči stejným příkazům státních zástupců mlčí, což je špatně.
Proto i v trestní politice Trikolóra bude prosazovat demokratický princip státu. Policie, státní zastupitelství a jiné mocenské složky státu ze své podstaty nemohou být nezávislé na demokracii. I zde platí, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně a vláda se nesmí bát demokratické vládnutí prosadit proti těm, kdo v policii nebo prokuratuře moc zneužívají.
1. Proto odmítáme neodpovědnost státního zastupitelství, ale chceme plné naplnění jeho ústavního zakotvení v rámci výkonné moci.
2. Odmítáme působnost Úřadu evropského prokurátora pro území Čech, Moravy a Slezska. Jde o institut dobrovolný a je chybou, že se mu chce vláda podřídit. Trestní právo má zůstat v plné působnosti našeho státu.
3. Pro vyšetřování trestných činů státních zástupců zavedeme vyšetřující soudce místo jejich kolegů. Tím se odstraní systémová podjatost a umožní se odpovědnost za zneužívání moci některými státními zástupci.
4. Posílíme ukládání peněžitých trestů místo trestů odnětí svobody u nenásilných trestných činů, zvláště u lidí trestaných poprvé. Tím se trest nestane zátěží pro státní rozpočet, ale naopak. A odsouzeným za činy nenásilné se dá šance napravit své pochybení, aniž by bylo ničeno jejich pracovní uplatnění a rodinný život.
5. Naopak navrhneme, aby osobám, kterým bylo uděleno státní občanství na žádost, mohlo být státní občanství odebráno pro porušení státoobčanského slibu, pokud se zapojí do teroristické činnosti.
6. Odmítáme narušení důvěrnosti komunikace klient-advokát. Bez toho, aby si klient byl jist, že jeho hovor s advokátem nikdo neposlouchá a nečte jejich korespondenci, nemůže být poskytována účinná právní pomoc. Bojí-li se lidé hovořit o svých problémech a žádat svobodně právní pomoc, nelze hovořit o právním státu. Pokud v této zemi ztratí svá práva advokáti, tak je ztrácíme my všichni.
3. Soudy
Soudci mají zajištěnu nezávislost pro své rozhodování. Je však bolestí dlouhodobost některých soudních řízení. Jsou případy, které trvají 20 let. I když je řada řízení skončena rychle, je třeba bránit těmto dlouhým nedodělkům. Proto zjednodušíme procesní předpisy a omezíme soudní ping-pong. Soudy se nesmí bát rozhodnout věc a skončit ji. Je alibismus neustále si vzájemně rušit rozsudky, ale nevydat konečné rozhodnutí.
Chceme posílit demokratický, laický prvek v soudnictví. Veškerá státní moc, tedy i soudní moc, má zdroj v lidu. K tomu slouží přísedící či poroty. Nebudeme rušit přísedící, ale změníme jejich výběr tak, aby byli vybíráni náhodným výběrem ze všech voličů s výjimkou osob trestaných či nemocných a to jen pro konkrétní případ. Tak se po vzoru amerických porot zajistí zastoupení různých skupin společnosti a nevytvoří se během krátké doby bližší vztah soudce s přísedícím, který vede k tomu, že soudce jako právní profesionál přísedící názorově ovládne.
Právo musí být zajištěno státním donucením. Jinak přestává být závazné. Do této oblasti patří funkční exekuce, které musí být účelné a pochopitelné. Náprava v této oblasti nevede přes útoky na exekutory, protože o nárocích nerozhodují oni, ale soudy. Je chybou zákonodárce, že umožnil vznik dluhů u dětí za různé poplatky, a chybou soudů, že takové dluhy uznaly k vymáhání. Neuvěřitelné je, že stát až částkou půl miliardy ročně na dani z přidané hodnoty zatěžuje exekuční náklady, což platí dlužník. Proto omezíme DPH z exekucí a zákonné úroky z prodlení placené dlužníkem. Stát nemá vydělávat na chudobě.
4. Závěr
Je spousta věcí, které by zasloužily zmínit, ale rozhodující není dlouhý výčet bodů v programu, nýbrž důvěra voličů, že ať se objeví jakýkoli problém, bude Trikolóra na straně těch, kteří chtějí žít svůj život v normálním světě a ve státě, který je chrání, ale zbytečně neobtěžuje. Je smutné, že normální věci musí řešit právo. V době Listopadu 1989 by stěží někoho napadlo, že manželství je něco jiného než vztah muže a ženy a rodiče jsou tatínek a maminka a ne čísla. Nyní Trikolóra právě v obraně normálního světa podporuje zavedení definice manželství do ústavy. Je to příklad toho, že heslo "Braňme normální svět" je na první pohled voláním po samozřejmosti, ale ve skutečnosti je to boj o podstatu dneška i zítřka.
Proto usilujeme o to, aby nám voliči uvěřili, že se nenecháme zblbnout jako Hitlerova mládež, nezblbneme jako dřívější svazáci či dnešní klimaťáci a nebudeme podřizovat vládní politiku a státní výdaje švédské Gretě. Je poučné i smutné zároveň sledovat, jak Valné shromáždění OSN tleská projevu fanatičky, která jako by vystoupila z ideologických filmů z 50. let. Takto nějak začínala zaslepená ideologická nenávist, která vedla k totalitě nacistické i stalinské. Jestli se o OSN tvrdí, že má pečovat o světovou bezpečnost, začínám se bát.
I když tato akce je často zesměšňována, buďme ostražití. Greta není nevinným dítětem, pokud by ona a její okolí měly v rukou moc, nerozpakovaly by se ji použít. A pak by nás úsměv rychle přešel. Co říci na závěrem? Prostě budeme hájit normální svět kvůli našim voličům i kvůli sobě samým.
Rozhovor pro Parlamentní listy 28. 9. 2019. Otázky kladl Jakub Vosáhlo.