Rozhovor o volbě Stanislava Křečka veřejným ochráncem práv a nátlaku organizace Milionu chvilek. Otázky kladl Jakub Vosáhlo.

Před volbou ombudsmana padla výhrůžka ze strany organizace Milion chvilek, že pokud bude zvolen Stanislav Křeček, tak jsou připraveni opět vyrazit demonstrovat. Je taková pohrůžka ještě v mantinelech demokratického vyjádření názoru, nebo se jedná o nátlak na volitelský sbor, který meze demokracie překračuje?
Především to vypovídá o charakteru lidí z vedení této nátlakové organizace. Vystihl to Václav Klaus ml., když kriticky poukázal na to, že tato nátlaková organizace není schopna získat podporu pro někoho, kterého považuje za dobrého, a tak útočí na jiného kandidáta. I ostatní kandidáti Vít Schorm a Jan Matys splňovali předpoklady pro veřejného ochránce práv, ale splňuje je i Stanislav Křeček a navíc měl podporu většiny poslanců, proto zvítězil. To je legitimní a demokratické.
Milion chvilek se fakticky snaží ovlivnit a prosadit svá přání vůči voleným orgánům. Přitom nemá formu politické strany, které podle ústavy ve volbách soutěži o politickou moc ve státě. Obchází se tak regulace a kontrola politické činnosti. Když si založíte politickou stranu, jste podrobeni dozoru a různým omezením ve financování. Když si založíte spolek, tyto povinnosti nemáte. Pokud však spolek chce ovlivňovat výkon moci, aniž by byl podroben omezením a povinnostem politické strany, jde o obcházení práva.

Vy jste zažil podobný nátlak v minulém roce, když jste se ucházel o funkci zástupce ombudsmanky, a tehdy proti vám založili akci „Ombudsman v ohrožení“. Jakou máte osobní zkušenost s tímto „občanským“ nátlakem?
Ale dá se to vydržet. Přichází totiž ihned podpora od lidí, kteří vám fandí a podporují. I manželka je na mne milejší, když mi nadávají jiní. Je-li někdo ve veřejném prostoru, musí počítat s tím, že se proti němu postaví různé nátlakové skupiny. Tehdy se snažil Jan Urban, který byl činný pro Diag Human a já nikdy Diag a jeho obrovské nároky vůči státu nepodporoval. Nechci být s Janem Urbanem na jedné lodi, takže mne jeho útoky nepřekvapují. Často kritizuji zneužívání moci, včetně v praxi Nejvyššího a vrchních státních zastupitelství. I tím jsem určité držitele moci naštval.
Proti Tomáši Masarykovi se také organizovaly při hilsneriádě veřejné útoky a studenti mu nadávali. Na mne jsou studenti hodní a studenky milé. I při procesech s Miladou Horákovou se organizovaly veřejné akce na její dehonestaci. A co zaplněné Václavské náměstí v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava jako výraz podpory Německé říši. Někdy si říkám, co by asi dělali ti, kteří na mne či jiné útočí, aniž mají pravdivé informace, kdyby byl rok 1942 či 1952.

V poslední době se rozmáhá snaha znemožnit některým osobám byť jen kandidovat do některých funkcí, se zdůvodněním, že jsou „ohrožením demokracie“. Není větším ohrožením demokracie to, že je zpochybňováno rovné právo ucházet se o funkci a že si někdo osobuje právo kádrovat kandidáty a rozhodovat, kdo je a kdo není demokrat?
Vedle formálního zakotvení práv je nutné sledovat, jak to v praxi chodí. Jsou filmové dokumenty z Německa po nástupu Hitlera, ale ještě před právní degradací Židů, že byl prováděn nátlak, aby se lidé báli nakupovat v židovských obchodech, tak, že v době, kdy neplatil zákaz nakupovat v židovských obchodech, stáli před těmito obchody výhružně vypadající SA-mani a již to samo způsobilo strach lidí, kteří nebyli protižidovští, ale raději v ten čas u svých dlouholetých obchodníků nenakupovali. Raději se vyhli.
Proto je důležité se nebát a jít proti proudu, když víte, že jednáte správně. Jsem rád, že neuhnul Stanislav Křeček. Vždyť dneska útočí na právo pana Křečka kandidovat na ombudsmana, zítra budou útočit na mne a pozítří na někoho dalšího a pak zas na někoho jiného. A u koho to skončí a skončilo by to vůbec? Proto je správné se tomu postavit a říci NE.

Více zde: Rozhovor Zdeňka Koudelky pro Parlamentní listy 14. 2. 2020. Otázky kladl Jakub Vosáhlo.