Kancléř prezidenta dostal pokutu, protože úředně neoznámil, že má prase. Jeho odpůrci se zaradovali, ale vraťme se k praseti. Nejde totiž o jednoho člověka, ale o množství lidí, kteří mají v chlívku pašíka a nikam to nehlásí.

Nemuseli to hlásit až do 25. ledna 2019. Tehdy jsme dle příkazu Komise Evropské unie zrušili výjimku, kdy se registrace nevztahovala na chovatele jednoho prasete pro domácí zabijačku. Od té doby musí být každé prase hlášeno Českomoravské společnosti chovatelů. Má sympatický název Českomoravská. Avšak metodické pokyny pro chovatele mají 16 stran a je nutno hlásit nejen prase na jitrnice, ale i prase-mazlíčka. Odborně se nazývají prasata neurčená k lidské spotřebě.
S evidencí jsou spojena pracovní místa a náklady na počítačové vedení evidence, která musí být zabezpečena, jelikož se hlásí i číslo občanského průkazu vlastníka prasete, aby mohl být přístup do informací z veřejných registrů o takové osobě. To vyžaduje další náklady na ochranu osobních údajů.
Marně přemýšlím, v čem bude společnost v Katalánsku šťastnější, že vznikla evidence prasat v domácnostech na Moravě. Ale eurobyrokraté jistě najdou zdůvodnění - prasečí chřipku, prasečí mor - protože je vážným ohrožením jednoty Evropské unie a zájmů lidí na Korsice, pokud by na Moravě sešlo, ať již přirozenou či nepřirozenou smrtí, nenahlášené prase. A co je vlastně u prasete přirozená smrt? Řezník nebo sešlost věkem?
Za války platila evidence prasat zavedená Němci pro podchycení všech zdrojů potravin v době válečného hospodářství. Komunisté ji částečně převzali, byla zrušena 1. 1. 1969. Pak bylo jen veterinární vyšetření bez centrální evidence, i to bylo později opuštěno. Venkovské záhumenky a chlívky se neregulovaly. To až nyní a evropsky jednotně.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku tisíce lidí chovají jedno prase na jitrnice a neví, že jsme se vrátili do evidenční povinnosti z dob Protektorátu Čechy a Morava. Snad je teď veterinární správa nezačne hromadně vyhledávat a pokutovat pro ohrožení zájmů Evropské unie. Nebo případ prasete v moravských Osvětimanech povede k zamyšlení, jakou Evropskou unii chceme či nechceme.