Boris Šťastný v rozhovoru pro Parlamentní listy 15. 10. 2020 kritizoval bývalého prezidenta Václava Klause a jeho Institut za kritiku některých vládních opatření v boji s koronavirem. Boris Šťastný v minulosti s některými názory Václava Klause souhlasil a s jinými ne. Oba jsou nekuřáci, ale byli jiného názoru na státem nařízený zákaz kouření v restauracích. Boris Šťastný jej podporoval a Václav Klaus chtěl nechat regulaci kouření na samotných hospodských. Demokracie je o názorové různosti.

Ovšem překvapilo mne, že Boris Šťastný na otázku redaktora Parlamentních listů Oldřicha Szabana: „Co vám nejvíce vadí na tom vyjádření Institutu VK?“, odpověděl: „Jeho existence.“. Názory již nejsou kritizovány za obsah, ale vůbec za to, že se objeví odlišné názory, než prezentuje vláda. Tím Šťastný popřel smysl demokratické politiky.
Podstatou demokracie je možnost výběru voličů ve volbách z variant řešení při správě státu. Tvořit tyto varianty mají političtí a názoroví vůdci. To je jedna z funkcí politiky. Václav Klaus je i po odchodu z prezidentského úřadu, což je u nás vrchol politické kariéry, významná politická a názorová osobnost. Je přirozené, že má názor na vládní opatření a jejich důsledky.
Hlavní politickou otázkou není náš vztah k Tchaj-wanu, ale vládou zvolený způsob řešení nákazy koronavirem, který omezuje práva lidí a má drastické hospodářské důsledky. Je proto normální, že politické osobnosti se vyjadřují a tvoří názorové alternativy. Měly by tak činit i politické strany.
Bude-li mít většina parlamentní opozice stejný názor na řešení krize jako vláda Andreje Babiše, pak je z pohledu této zásadní politické otázky jedno, zda se zvolí ANO Andreje Babiše či opoziční strana, která by pokračovala v jeho politice – něco jako Babiš 2. Američané si volbou mezi Trumpem a Bidenem mohou vybrat i způsob řešení koronavirové nákazy. Snad se najde u nás skutečná opozice v této nejdůležitější politické otázce dneška, aby byla alternativa u voleb a ne jen výběr mezi Babiš 1 a Babiš 2. Signálem bude, jak se opoziční strany postaví k žádosti vlády o prodloužení nouzového stavu. Zatím jsem kritiku podstaty vládních opatření slyšel jen od Tomia Okamury ze Strany přímé demokracie a Václava Klause ml. z Trikolóry.
Vážím si názorů prezidenta Václava Klause i lékařů Jana Pirka, Jana Žaloudíka, Romana Šmuclera, Jana Hnízdila. Nestáhl jsem si sledovací aplikaci eRouška a Prymulův plánovaný celoplošný test hodnotím jako mrhání státními penězi. Žádný zákon lidem, u nichž není podezření na nákazu, nenařizuje takový test podstoupit. Na test snad půjdou lidé, kteří si stáhli aplikaci eRouška. Pokud vláda nakoupí testy pro více lidí, jde o vědomou škodu způsobenou státu a dopadne to jako s tamiflu při prasečí chřipce. Bude se to vyhazovat a ještě platit za likvidaci tohoto odpadu. Již při prasečí chřipce se prezident Václav Klaus v lednu 2010 postavil tomuto státem organizovanému vyhazování peněz, když se odmítl očkovat. Čpěl z toho farmakologický byznys.
Nepovažuji Prymulova opatření za úspěch. Na jaře 2020 za cenu obrovských ekonomických nákladů časově přesunul nákazu z jara na podzim. Příkazy typu, že rodina musí mít venku roušku, když šla po prázdné cestě, byly zbytečnou vládní buzerací lidí, na šíření viru to mělo nulový dopad. Rovněž svádění současné míry nákazy na letní dovolené je pochybné. Dnešní nakažení, nejsou z července či srpna, ale z října, kdy již byl Prymula ministr. Kdo chodil v poledne do restaurace na oběd, věděl, že jsou obsazeny asi z 25% díky strachu z viru. Jejich totální zavření je vládní útok na tento druh podnikání, kdy se vláda snaží ukázat, že něco dělá. Na šíření viru má asi takový vliv jako politika poručíme větru, dešti v 50. letech 20. století.