Mnoho času ve výuce češtiny tráví diktáty, když významnější pro život i kulturní rozhled je literatura, četba a umění slohu. Pravopis českého jazyka je zbytečně složitý v psaní tvrdého y. Psaný text slouží k uchování mluveného projevu. Tedy pravopis má sloužit lidské řeči, nikoliv nad řečí panovat.

Čeština užívá v písemné formě i a y, kdy užívá dva znaky pro zachycení hlásky, jež se v mluveném jazyce neliší. Rozdíl je jen u měkkého i, když změkčuje předchozí souhlásku (tintítko), kdy ovšem nejde o jinou výslovnost měkkého i, ale o výslovnost ď, ň, ť, jež se v takovém případě píší bez háčku. Po zavedení jednoho i by psalo ň či ď s háčkem všude - niňí, ťinťítko. Takto přirozené píší háček nad ň malé děti, protože vědí, že ň se píše s háčkem. Teprve poté jim paní učitelka vysvětlí výjimku, že pokud se po ň píše i, tak se ň píše bez háčku.
Písmeno i je v psané češtině více rozšířené než y, takže je snadnější odstranit menšinovou výjimku než většinové pravidlo. Evropské písmo má základ v latině, kde bylo původně jen jedno i, které označovalo dříve též hlásku j. Později se vytvořilo samostatné písmeno j a bylo zavedeno v latině i y, ale pro přepis přejatých slov z řečtiny. Rovněž jihoslovanské jazyky opustily y a ponechali si i. A stejně postupovalo Slovensko, když zrušilo tvrdé y v přísudku minulého času u shody s podmětem rodu ženského a mužského neživotného.
Pamatuji se na diskuze, zda psát tácy s měkkým i, když po c jako měkké souhlásce se píše měkké i, ale zároveň jde o mužské neživotné podstatné jméno a skloňuje se podle vzoru hrad s tvrdým y. Je jen na rozhodnutí tvůrce pravidel, jakému dá přednost. Též dlouhé ú a kroužkované ů vznikly jiným vývojem, ale dnes označují stejnou hlásku mluveného jazyka. Když jste v zahraničí u počítače bez české klávesnice, je problém kroužkované ů napsat.
Zásahy do pravopisu vyvolávají nevoli. Dokazuje to reforma němčiny, kdy ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku zrušili ve 20. století ostré s -ß- a nyní je psáno jako ss, zatímco v jiných německých státech se stále užívá, byť se omezilo též ve prospěch dvojtého ss. I u nás se v češtině počátku 19. století psalo písmeno j jako g, dlouhé í jako j a v jako w, takže první verš Máchova Máje byl psán: "Byl pozdnj wečer - prvnj mág...".
Když jsem chodil na gymnázium, byla ještě poměrně hojná varianta gymnasium. Rovněž se psal název fakult s malým písmenem. Dnes se píše Filozofická fakulta Masarykovy univerzity a dříve filosofická fakulta Masarykovy univerzity, protože velké písmeno příslušelo jen univerzitě, nikoliv jejím organizačním složkám, což jsou i fakulty. Dnes se píše Nejvyšší správní soud, za první Československé republiky to byl nejvyšší správní soud s malým n. Ještě před rokem 1989 se uvažovalo o zrušení y a experimentálně část studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy užívala určitý čas jen jedno i. Pamětník napsal, že si na to zvykli rychle.
Rovněž Švýcarům, kteří ve své němčině nemají ostré s (-ß-) nedělá problém číst texty z Rakouska a Německa, kde toto písmeno je a naopak. Podstatně větší obtíž je, když máme číst starší knihy psané kurentem. Při čtení knih z první poloviny 19. století musí být český a moravský čtenář poučen, že g se čte jako j atd.
Totální změna proběhla v některých státech, když měnily svou abecedu. Například rumunština byla psána původně převážně cyrilicí a od roku 1860 latinkou. Velkou pravopisnou reformu a zjednodušení písma prodělala ruština roku 1918. Turečtina byla až do roku 1928 psána arabským písmem a pak latinkou.
V blízké slovenštině Bernolákova i původní Štúrova jazyková verze y neobsahovala. Proto v zápisu slovenské hymny v Dobrovolnické písni z roku 1851 žádné y na rozdíl od dneška nebylo a první verš byl psán: "Nad Tatrou sa blíská, hromi divo bijú...". Do slovenštiny tvrdé y zavedl až jazykovědec Martin Hattala pod vlivem češtiny. Za zkomplikování pravopisu byl kritizován, když se y a i vyslovuje v mluveném jazyce stejně. Hlavním zastáncem zrušení y byl předseda Slovenské jazykovědné společnosti a generální tajemník Slovenské akademie věd a umění jazykovědec Ľudovít Novák. V roce 1953 bylo ve slovenštině zrušeno tvrdé y alespoň ve shodě přísudku s podnětem. Od té doby se ve slovenštině píše "ženy išli" s měkkým i stejně jako "muži išli".
Jsme stát, v němž je jedině čeština používána. Proto je snazší provedení pravopisné reformy než u jazyků, které se užívají ve více státech (angličtina, němčina) či jsou nářečově odlišné a tradiční psaná podoba je dorozumívací nutností (čínština).
Pravopis je jen technikou, významnější je bohatství písemné kultury. Zjednoduší-li se pravopis zrušením tvrdého y a kroužkovaného ů, ubude diktátů a ušetřený čas lze věnovat literatuře a slohu. Posílí se tak kulturní přehled i schopnost vyjadřování.