Británie opustila Evropskou unii 31. 1. 2020, kdy pro Británii přestala být závazná bruselská migrační politika, společná zahraniční i bezpečnostní politika a různé byrokratické regulace mimo oblast společného trhu. Pokud někdo tvrdil, že samotným vystoupením Británie z Evropské unie se mnoho nezměnilo, nechápe, že Evropská unie se z původního jednotného trhu proměnila v regulačního molocha, který zasahuje do stále nových oblastí, které s trhem a volným pohybem občanů nemají nic společného.

Británie po svém vystoupení do konce roku 2020 zůstala součástí společného trhu. Na Štědrý den 2020 byla uzavřena obchodní dohoda dvou rovnoprávných partnerů. Z hlediska státnosti byly určující dvě věci – určení orgánu pro řešení sporů a postavení Severního Irska. V obou případech Spojené království uhájilo svou suverenitu.
Evropská unie původně požadovala, aby k dozoru nad dojednanými pravidly byl příslušný Soudní dvůr Evropské unie. To bylo pro Británii nepřijatelné. Požaduje-li jedna ze stran, aby o sporech rozhodoval její orgán, je to projev nadřazenosti. V mezinárodním právu se spory řeší před mezinárodními soudy nebo rozhodčími senáty, na jejichž sestavení mají rovný vliv obě strany. Brusel nakonec pochopil, že Británie na postavení protektorátu nepřistoupí a souhlasil s obvyklým řešením sporů formou arbitráží.
Severní Irsko v brexitovém referendu bylo jako celek pro setrvání v Evropské unii, ale ne jednotně. Protestantské okresy spíše hlasovaly spolu s Anglií a Walesem pro odchod z Evropské unie. Katolické okresy hlasovaly pro Evropskou unii, mnozí katolíci tím vyjadřovali touhu po připojení k Irské republice.
Představa Bruselu byla, že Severní Irsko bude celně a obchodně svázáno s Evropskou unií a celní hranice bude mezi ostrovy Irsko a Británií. To by narušilo suverenitu Spojeného království. Základem státní svrchovanosti je panství nad svým územím, které nemůže být proti vůli státu ovládáno cizí mocí. To, že Británie s tímto řešením v rámci vyjednávání o brexitu v roce 2019 souhlasila, nic nemění na tom, že Severní Irsko je součástí Spojeného království a každé omezení suverenity může trvat jen, pokud trvá souhlas státu, o jehož území jde. Proto britský parlament jako přípravu na neúspěch vyjednávání schválil zákon o obchodu, který umožňoval zachování jednotného trhu Spojeného království včetně Severního Irska.
Výsledkem je kompromis, který nenarušuje svrchovanost Spojeného království, protože vzájemný obchod nebude zatížen cly. Dohoda obsahuje zvláštní ustanovení pro Severní Irsko například v oblasti obchodu s elektřinou a dopravy, protože propojenost energetických sítí a dopravních komunikací na Irském ostrově je daná, zatímco od Britského ostrova i Evropy je oddělen Irský ostrov mořem. Ovšem budou-li v budoucnu zavedena cla mezi Spojeným královstvím a Evropskou unii, je právem Spojeného království jako samostatného státu zachovat své území jako jednotný celní a obchodní prostor.