Václav Moravec oznámil v Otázkách Václava Moravce (Česká televize 14. 2. 2021), že Ústavní soud 9. 2. 2021 přijal rozhodnutí a prohlásil protiústavnost zavření obchodů. To znamená zrušení příslušného krizového opatření. Ovšem rozhodnutí Ústavní soud zveřejní až 22. 2. 2021, kdy toto opatření platit nebude, protože je časově omezeno do 14. 2. 2021. Vláda je nahradí obsahově stejným, ale s jiným číslem jednacím.

Ústavní soud jej zveřejní až po dvou týdnech. Jde o svévoli soudu, která dokresluje jeho rozdílné počínání v obdobných případech. V případě zrušení volebního zákona, kdy rozhodl 2. 2. 2021, zveřejnil nález již následujícího dne 3. 2. 2021. Proč podobně nejedná v tomto případě?
Rozhodnutí Ústavního soudu, zda je zavření obchodů protiústavní má dopad na statisíce obchodníků, jejich zaměstnanců i miliony zákazníků. Má význam pro vládu a Parlament, aby mohly zhodnotit dosavadní kroky v rámci nouzového stavu. V době krizové je otálení se zveřejněním rozhodnutí pohrdáním lidmi.
Motivem pro špatné jednání Ústavního soudu může být lenost, kdy si ústavní soudci neuvědomují vážnost situace na život lidí, nebo zbabělost, kdy se mohli zaleknout toho, že by zveřejnění bylo v době, kdy Poslanecká sněmovna rozhodovala o prodloužení nouzového stavu.
Je odpovědnost předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, že účinně nebrání průtahům v činnosti Ústavního soudu. Snad se zas bude vymlouvat, že Ústavní soud zdržoval vyhlášení rozhodnutí, protože jde o „vědecké dílo“, jako v případě výmluvy ve více než tříletých průtazích při posuzování návrhu na zrušení části volebního zákona. Souhlasím s tím, že mu prezident Miloš Zeman neudělí Řád T. G. Masaryka. Státní vyznamenání je odměna za práci a schopnosti.
Průtahy ve zveřejnění rozhodnutí o obchodu i délka rozhodování Ústavního soudu o volebním zákonu ukazují ponurý obraz Ústavního soudu, jenž o zrušení zákona rozhoduje pro někoho za měsíce a pro jiné za roky. To, že Ústavní soud rozhodl o volebním zákoně po více než třech letech, přestože věděl, že volby jsou na podzim 2021, je porušením práva na rozhodnutí bez zbytečných průtahů. Jestliže o platu soudců, včetně vlastních, rozhodl soud roku 2014 za 13 měsíců a o zdanění církevních restitucí v roce 2019 za čtyři měsíce, víme, že Ústavní soud umí rozhodnout rychle, ale jen pro někoho. Tím porušuje zásadu rovnosti před zákonem.
Jestliže ústavní soudci mají plat přes 200 000 Kč měsíčně a předseda Ústavního soudu téměř 300 000 měsíčně (víc než premiér), je spravedlivé od nich žádat vyřizování věci v přiměřeném čase. Rozhodování bez zbytečných průtahů musí zajišťovat předseda soudu. Neřeší-li průtahy, páchá kárný delikt.
U Ústavního soudu je princip kolektivní neodpovědnosti, kdy ruka ruku myje. Ústavní soudci nepodléhají kárnému řízení jako ostatní soudci před Nejvyšším správním soudem, ale soudí sami sebe neveřejně a kárným žalobcem je předseda Ústavního soudu. Ve skupince 15 soudců se vytváří lidské vztahy, které brání ukládání přísných trestů.
Nechceme-li trpět porušování práv lidí Ústavním soudem, který některou věc vyřeší podezřele rychle a jinou nechá válet, je nutné změnit jeho kárné řízení. Pro předsedu soudu je již doba jednoho roku neřešení věci signál, že vznikají průtahy. Měl by na soudce působit, aby konečně připravil rozhodnutí. Pokud cesta domluv nevede k cíli ani po dalším půlroce, je legitimní, aby na soudce předseda podal kárnou žalobu. Jinak musí nést odpovědnost předseda soudu, že nezajišťuje právo na rozhodnutí bez zbytečných průtahů v přiměřeném čase pro všechny navrhovatele bez rozdílu.
Ústavní soudci by měli být podrobeni kárné odpovědnosti stejně jako ostatní soudci veřejně před kárným senátem Nejvyššího správního soudu, čímž odpadne kamarádičkovství. Nejde o zásah do nezávislosti moci soudní, protože i Nejvyšší správní soud je soud a podléhají mu v kárném řízení ostatní soudci. Právo podat kárnou žalobu z důvodů průtahů by měl mít každý navrhovatel, o jehož návrhu Ústavní soud nerozhodne do dvou let. Jen strach z postihu a zveřejnění, kteří soudci činí průtahy, může vést k nápravě porušování práva Ústavním soudem.