Korunovační klenoty jsou jako symbol státu uloženy na Pražském hradě. Klenoty nechal zhotovit Karel IV. (moravský markrabí 1333-49, český král 1346-78). Karlova gotická koruna je však dnes doplněna renesančním královským jablkem a žezlem z 16. století, které pro Ferdinanda I. zhotovil augsburský zlatník Hans Heller 1533-34. Tyto osobní klenoty postupně přešly do vlastnictví Rudolfa II. Po jeho smrti byly v rámci dohody dědiců postoupeny na vyrovnání závazků králem Matyášem roku 1612 jeho bratru velmistrovi řádu německých rytířů Maximiliánovi III., který se s jablkem nechal portrétovat. Po jeho smrti 1618 se vrátily do vlastnictví krále Matyáše a již zůstaly v držení vládnoucího Habsburka.

Kde jsou ale gotické žezlo a jablko? Gotické královské jablko a žezlo Království českého ze zlaceného stříbra jsou v pokladnici vídeňského Hofburgu, což je součást Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Rakouský historik umění Herman Fillitz roku 1969 identifikoval žezlo jako žezlo Království českého. Obdobně bylo takto určeno i královské jablko s určitou výhradou, že podle středověkých pramenů mělo být původní jablko zlaté, což však již nelze ověřit.
Korunovační klenoty byly majetkem Království českého neboli země České, jejíž právní subjektivita nebyla nikdy v habsburské monarchii narušena a trvala až do roku 1948, a to bez ohledu, zda byly klenoty uloženy v Čechách nebo v Rakousku. Habsburci jako čeští králové byli jejich řádnými držiteli, nikoliv vlastníky. Právo řádné držby jim zaniklo sesazením z českého trůnu, což se stalo 14. 11. 1918 na první schůzi Národního shromáždění.
Majetek země České přešel na československý stát a následně na Českou republiku. I když byly korunovační klenoty uložené na Pražském hradě za první Československé republiky fakticky ve správě Kanceláře prezidenta republiky, právně přešlo jejich vlastnictví na Československou republiku až po zrušení zemí a následném přechodu zbytkového majetku České země na stát.
Rakousko se dodnes platnou saintgermainskou mírovou smlouvu z 10. 9. 1919 zavázalo Československu k vydání listin a věcí, které má v držení a patřily zemským úřadům, potažmo Království českému, Markrabství moravskému a Vévodství slezskému. Stát se hlásí k historickému odkazu, ponechává-li ale gotické žezlo a jablko v držení cizího státu, skutkem to popírá.
Je možné žádat vrácení klenotů i českého kurfiřtského pláště i 100 let po rozpadu habsburské monarchie. Jinak budeme státem, kterému nestojí za to, aby měl vlastní korunovační klenoty v jejich úplnosti. Předpokladem pro vrácení gotického žezla a jablka je žádost ze strany České republiky, což se dosud nestalo. Rovněž o vrácení těchto předmětů nežádalo Československo, jelikož o jejich existenci nevědělo.

Ministr zahraničních věcí
Výzva k navrácení korunovačních klenotů iniciativou pro jejich návrat pod vedením tehdejšího senátora Ivo Valenty byla výzva zaslána ministrovi zahraničních věcí. Ministr zahraničí T. Petříček věc jako majetkoprávní záležitost označil za působnost Ministerstva financí a distancoval se od ní, což je z hlediska jeho rezortu překvapivé, když řešení důsledků rozpadu habsburské říše a realizace mírových smluv bylo především v působnosti Ministerstva zahraničí. V odpověď na interpelaci poslance Pavla Blažka z Moravy potvrdil ministr zahraničí, že nepovažuje argumenty pro žádost Rakousku o vydání korunovačních klenotů za "přesvědčivé", aniž by to zdůvodnil historickými či právními argumenty. Opakovanou interpelaci odbyl ministr návrhem, aby poslanec Pavel Blažek k tématu zorganizoval odborné sympózium na některé právnické fakultě. Tupější rozhodnutí ministra zahraničí, aby pohledal. Ministr Petříček pohrdá našim kulturním dědictvím.

Ministr kultury
Rovněž tehdejší ministr kultury Antonín Staněk byl osloven a postavil se k věci vstřícně a vyjádřil ochotu pomoci. Výslovně uvedl, že "mohou být tyto předměty považovaný za součást kulturního dědictví". Primárně však považoval tuto záležitost za věc spadající do působnosti Ministerstva zahraničních věcí.

Možnost návratu klenotů
Navrácení gotického královského jablka a žezla se nedotýká vlastnického práva našeho státu k renesančnímu královskému jablku a žezlu. Rakousko nemá právo na výměnu. Renesanční žezlo a jablko byly zhotoveny v 16. století na zakázku krále Ferdinanda I. jako jeho osobní klenoty. Dědily se v habsburském rodě a pokud byly vládnoucím Habsburkem přiřazeny k českým korunovačním klenotům, šlo o jeho rozhodnutí jako jejich vlastníka a zároveň českého krále. Učinil tak nejpozději Karel VI. a znovu tento akt potvrdil Leopold II., za něhož byly korunovační klenoty včetně renesančního žezla a jablka vráceny do Čech. Renesanční jablko a žezlo nebyly nikdy v majetku Rakouského arcivévodství jako říšské země.
Je trendem v památkové péči vracet památky na území, s kterým jsou historicky spojeny (princip provenience - respektování původu). Státy se domáhají vrácení významných kulturních předmětů, které byly vyvezeny do ciziny. Dnes tuto oblast reguluje Úmluva UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970, která však nemá retroaktivní působnost.
Přesto státy jako projev své dobré vůle vracejí kulturní statky i po dlouhé době. Příkladem je vrácení Aksúmského obelisku Etiopii v roce 2005 Itálií, která se jej zmocnila po dobytí Habeše 1937. Anebo vrácení uherských korunovačních klenotů Maďarsku v roce 1978, kterých se v roce 1945 zmocnila armáda USA. I my jsme vydali v roce 1995 Slovensku Bojnický oltář po rozdělení Československa. V roce 2006 Česká republika vydala Rakousku historický nábytek vyvezeny v roce 1944 z vídeňského Hofburgu a jiných císařských zámků na Moravu na zámek Uherčice.
Z právně odlišných důvodů, ale v rámci trendu respektování původu památky, je vydání gotického deskového obrazu Madona z Veveří Národní galérií v Praze zpět na Moravu roku 2016, který byl původně majetkem moravských markrabat, určen pro jejich kapli na hradě Veveří a v roce 1938 vyvezen z nejasných důvodů z Moravy do Prahy. Navrácení kulturního dědictví našeho státu, které jsou historickým symbolem státnosti Království českého, je legitimní.

Odborný článek: České korunovační klenoty v Rakousku. Právo a bezpečnost 2/2019, ISSN 2336-5323, s. 22-38.