Česko je pojem, který ústava ani zákony neznají. Nebyl znám ani v historii, kdy se užíval název země Koruny české. Koruna česká nebylo jen označením královské koruny, ale šlo i o státoprávní vyjádření přináležitosti Čech, Moravy, Slezska a Lužice.

Název Království české se vztahoval jen na Čechy, nezahrnoval Markrabství moravské ani Vévodství slezské. Naše území lze i dnes pojmenovat Čechy, Morava a Slezsko, což též užívá ústava v úvodním prohlášení, když chtěla zdůraznit návaznost našeho státu na tisíciletou existenci těchto historických zemí.
Předseda vlády Andrej Babiš se v rozhovoru pro americký deník The Wall Street Journal (13. 2.2020) podivil, kdože vymyslel pro Českou republiku název Czechia a že on jej i jeho český překlad Česko neužívá. Měl pravdu, neboť ústavní název státu je Česká republika. Tento název by měli respektovat představitelé státu a státní orgány.
Název Czechia schválila v dubnu 2016 vláda Bohuslava Sobotky pro prezentaci státu v zahraničí. Ale název státu stanoví ústava, vláda nemá oprávnění jej nahrazovat. Státní orgány mají užívat oficiální název státu - Česká republika a jeho překlady. Má se užívat i při reprezentaci státu za státní peníze. Soukromě ať si každý označuje stát, jak chce. Do toho se státní moc plést nemusí. Ovšem je u nás nelichotivá tradice měnit stát či alespoň jeho název každých 20 let. A někteří se asi rozhodli, že zase nadešel čas na změnu.
Česko neužívám, nepotřebuji ani Czechii. Tyto novodobé názvy jsou snahou po likvidaci historických odlišností. Čechy, Morava, Slezsko jsou pojmy tisíciletými, včetně jejich latinských názvů Bohemia, Moravia, Silesia. I za dlouhou dobu bude jasné, o jaké území jde, až jiné, dobově módní, pojmenování těchto zemí odvane čas na smetiště dějin. Ctít tradice je dobré, včetně historicky vzniklých názvů zemí. Státy bez dějin jsou, jak lidé bez lásky.