I am a product of the US public education system and a believer that the building blocks it provided for me were never enough to prepare me for the challenges I faced in my early adulthood. It was not altogether lacking and I do find the spirit, as opposed to the letter of its law to be superior to that of other countries, not least, the Czech Republic. It did instill in me a drive and spirit which I find to be best described only as “American”: that fearless attitude that allows us to give permission to ourselves go out and do any and everything we put our hearts, minds, and muscle to. Although I did not receive the “top-notch” education vis-à-vis my boarding school and Ivy League counterparts, it was this very drive and competitiveness to forge my own way that I believe set me apart. I was the first generation of my family to graduate from college (from one of the top 10 US public colleges nonetheless!) and strike out over international waters to a land I knew hardly anything about before arriving here (could be considered a failing of my public education?). I have never had at my disposal neither the financial backing (save that of hard-working, loving parents) nor the elitist social networks that tend to be the main indicators of a highly successful path through American life. What I did have is chutzpa and an unrelenting curiosity in understanding the world around me – this globalized world which is now quickly shrinking in upon us.

Entrepreneurship was an acquired skill for me for sure, and not in the traditional sense of starting a business from the ground up. I’m talking about “life entrepreneurism” – making one’s self “sticky” in the world and finding one’s way through the most resistant path. I came here as a foreigner to these Czech lands, nearly one year ago, after only brief travel stints in other parts of Europe, and had never had the first-hand experience of being an American transplant. It has been an enlightening year in Czech for sure, and I have seen the full spectrum from good, to bad, to horrifying here. All clichéd cultural adjustments aside – there is one quality (and forgive me in advance for generalizing here) of which I do not forgive you Czechs for nor will ever fully “adjust’ to – your inability to go the extra mile.

As compared to my American upbringing and experience, this trait of yours is at odds with my whole paradigm of the world and the foundation of what I was brought up to believe in, even through a less-than-stellar public school system. This lack of will to innovate on your part, is apparent to me in everything from how you treat your women both publically and privately (and who, incidentally, are practically non-existent in positions of major power), to your customer service (or almost lack thereof), to your impossible-to-navigate, antiquated (i.e. Kafkaesque) bureaucracies. Why do you think this is, my dear Czechs? Perhaps you enjoy keeping the world, or your neighbor for that matter, at a distance through all of these mediums. Perhaps though, you prefer the status quo and like a serotonin-depleted depressive, cling only to the comfort of sadness and dismay with which you are familiar. Or at least that is what your frigid “metro-glare” conveys to my American sensibilities.

Even so, you seem permanently transfixed between a rock and a hard place; comfortable dwelling here in the false protection and confines of this hardened exterior.

I’m here only as an outside observer admitting that, yes, I do not have the experience, first-hand knowledge, or intellectual understanding of your history to rightfully “bash” your current state of affairs, but I feel compelled to do so.

I see you emerging steadfastly through the political throes of this post-communist consumer-driven new world, but your old tried and true, bare-minimum ways are unbecoming of you. Shame, shame! You have been some of the most intelligent, resourceful, and multi-faceted individuals throughout history, and which I’ve encountered in the world. But you let your self-loathing and lack of confidence tarnish your inner pearl. Your national pride alone should force you to rise up above the rest of your fellow post-communist brothers. China, India, Russia, all the next powerhouses of the 21st century which will leave even the US in the dust if we don’t get our act together, will pillage through your lands and claim that which is not already asserted for by you, its rightful owners. Their children already learned what you all are still lacking. The outer limits of your cities are mired in disrepair and sated with indications of your lack of determination to rise above that agrarian past to the globalized world now infiltrating your city centers. I am not saying to rescind your roots, but to use them in conjunction with the future you are trying to forge. You can strike a balance here by doing right for your community and doing right for the next Czech generations.

The answer though is clear – as I’m sure it is to so many of you who are admitting it and trusting in the existing system – e.d.u.c.a.t.i.o.n - formal, yet more importantly, informal in variety.

Not every child has to be born and bred to become an American-style Bill Gates, Sergey Brin, or Larry Page. These individuals are merely prototypes for the qualities your children can and should be given the opportunity to develop and possess. How they manifest them in their everyday lives, can and should be up to them. They should be afforded every opportunity and every angle to explore, which must include mastery of internationally-used languages and skills of empathy, teamwork, and leadership. Above all, these skills must be applied from an early age: taken out of the textbooks and classrooms and put into action in real life situations. Youth Venture (http://genv.net.) is one such example of this effective, working model.

You can cling to your dear identity, my Czechs, but do not compromise that of your children’s for the sake of nostalgia or a life that is far gone from here and now. Or worse yet, for a life you were never able to attain. Give them the opportunities that are streaming in through the web pages they surf, the books they read, the cizinci they come into contact with on the street.

These broad comparisons have probably been made against you hundreds of times before in harsher, more critically acute words than I am using now, but I am here to ask you (individually) once again in a more elaborate string of pointed questions: What are YOU going to do about your current _______ (fill in the blanks: political, economical, social, cultural) situation? How will YOU inspire your children to become better and more self-confident as individuals in our globalized world? How do YOU, through each action of your day, set about to change your community and world for the better?

The answers to these very same questions led me to where I am now – in this foreign land, away from everything I know, testing the boundaries of my cultural limits and personal inclinations. I challenge you to begin the same journey – for you, or your children.

~~~~

Jennifer Fry can be reached at siciliana@gmail.com or at the good offices of www.ashoka.org in the Czech Republic.

~~~~

Jsem produkt amerického veřejného vzdělávacího systému a věřím, že základy, kterými mne vybavil, mne nikdy dostatečně nepřipravily na úskalí, která mne v mé ranné dospělosti potkala. Ale nebylo úplně špatné, a já věřím, že tento způsob výuky, kdy význam a smysl látky jsou upřednostňovány před její doslovnou interpretací je lepším oproti těm aplikovaným v jiných zemích, v neposlední řadě také v České republice. Vštípil mi průbojnost a povahu, která se dá nejlépe popsat jako "americká": nebojácný přístup, který nám dovoluje vstát a jít dělat cokoliv nám říká naše srdce a mysl a vše, na co nám síly stačí. I přesto, že se mi nedostalo toho nejlepšího vzdělání těch nejlepších soukromých škol, věřím, že díky téhle průbojnosti a soutěživosti jít si vlastní cestou jsem se odlišila od průměru. Byla jsem první, kdo z naší rodiny získal vysokoškolský diplom (a to na jedné z 10 nejlepších státních vysokých škol ve Státech!) a vydala jsem se přes velkou louži do země, o které jsem nevěděla před příjezdem skoro nic (možná díky nedostatkům tohoto vzdělání?). Nikdy jsem neměla k dispozici žádný balík peněz (krom toho, co si těžkou prací vydělali mí rodiče), ani nebyla součástí žádné elitní společnosti, což je většinou v Americe předzvěstí úspěšné budoucnosti. Ale co mi nechybělo, byla zdravá dravost a nekonečná touha po poznání světa kolem mne – toho globalizovaného světa, který se nám tak rychle scvrkává před očima.

Co jsem se určitě naučila, je podnikavost. Tím nemám na mysli žádné podnikání, ale myslím tím "podnikavost v životě" – schopnost "uchytit" se ve světě a poprat se s všelijakými nástrahami. Přijela jsem do Čech jako cizinka před rokem, po krátkém cestování po několika místech v Evropě, tudíž jsem nikdy předtím nezažila pocit "přistěhovalce" z Ameriky. Rok v Čechách pro mne byl nesmírně poučný, zažila jsem tu všechno možné od věcí dobrých přes horší, až k těm děsivým. Ale když pominu všechna klišé o kulturním "přizpůsobování se" – je tu jedna věc (a předem se omlouvám za zvšeobecňování), kterou vám, Čechům nemůžu odpustit a které se nikdy úplně nepřizpůsobím – a to je vaše neschopnost překonat sama sebe.

Když porovnám svou americkou výchovu a zkušenosti, je tato vaše vlastnost v rozporu s mým vnímáním světa a se zásadami, ve kterých jsem byla vychována, i když ne přímo hvězdným vzdělávacím systémem. Tenhle nedostatek ochoty na sobě pracovat je pro mne do očí bijící úplně ve všem od způsobu, jakým se chováte ke svým ženám, jak na veřejnosti, tak i v soukromí (a které, shodou okolností, nezastávají skoro žádné vysoké pozice), přes zákaznický servis (skoro neexistuje), až přes váš naprosto chaotický, zastaralý, dokonce přímo kafkovský, byrokratický aparát. Proč si, milí Češi, myslíte, že to tak je? Možná se vám líbí udržovat si svět, nebo vaše sousedy, v jisté vzdálenosti všemi těmito prostředky. Ale možná se vám líbí udržovat si určitý status quo a udržovat si pohodlí vaší zasmušilosti a strachu, které tak dobře znáte, jako depresivní člověk s nízkou hladinou serotoninu. Alespoň takhle na mé americké smysly působí ten váš mrazivý pohled, který vídám v metru.

Dokonce mi připadá, jako byste byli permanentně zaklíněni mezi kamenem a něčím ještě tvrdším; v pohodlí falešného bezpeční schovaní uvnitř tohoto nepřístupného zevnějšku.

Jsem zde jen jako vnější pozorovatel a přiznám se, že nemám dostatek zkušeností, ani porozumění vaším dějinám abych tady "rozsekla" vaší situaci, ale přesto cítím, že musím.

Pozoruji, jak vytrvale postupujete v politické agónii tímto post-komunistickým konzumeristickým novým světem, ale vaše staré, osvědčené, minimalistické způsoby se vás pořád drží. Že se nestydíte! Ve vašich dějinách jste vždy byli jedni z těch nejinteligentnějších, nejvynalézavějších, a nejvšestrannějších lidí, se kterými jsem se kdy setkala. Ale necháváte tu svou vnitřní nenávist a nedostatek sebevědomí ubírat na svém vnitřním světle. Už sama vaše národní hrdost by vás měla donutit pozvednout se nad vaše post-komunistické bratrance. Čína, Indie, Rusko, a zbytek velmocí 21. století, které zanechají dokonce i Spojené státy válet se v prachu, jestli nebudeme jednotní, vyplení vaši zem a vezme si vše, co si nedokážete uhájit, jako svoje vlastnictví. Jejich děti se už naučili to, co vy ne. Sídliště vašich měst zoufale zaostávají a vyzařuje z nich nedostatek odhodlání se vymanit z venkovských manýrů a čelit globalizovanému světu, který pulzuje v jejich centrech. Neříkám, abyste zapomněli na vaše kořeny, ale abyste je použili v souladu s budoucností, kterou se snažíte vytvořit. Můžete dosáhnout rovnováhy tím, že budete dělat to, co je správné pro vaši společnost a příští generace.

Odpověd se sama nabízí – a jistě mnoho z vás uznává a věří v tento existující systém – v.z.d.ě.l.á.n.í – formální, ale ještě důležitěji, to neformální, ve své různorodosti.

Ne každé dítě musí být od narození vychovávané tak, aby se stalo příštím Billem Gatesem, Sergey Brinem, nebo Larry Pagem. Tito lidé jsou jen prototypy kvalit, které by vaše děti měly dostat možnost si osvojit a rozvíjet. Jak je v každodenním životě uplatní, to mělo zůstat na nich. Mělo by jim být dovoleno vyzkoušet si všechny příležitosti a různé úhly pohledu, které by určitě měly zahrnovat brilanci v mezinárodně používaných cizích jazycích a umění empatie, týmové práce, a vedení lidí. Krom toho, tyto dovednosti by jim měli být vštěpovány od útlého věku: nejen obsaženy v učebnicích a třídách, ale demonstrovány v běžnén životě. Youth Venture (http://genv.net.) je příkladem toho, jak tenhle model funguje v praxi.

Můžete se držet zuby nehty své identity, milí Češi, ale nebraňte identitě vašich dětí jen kvůli své nostalgii, nebo životu, který je od toho současného tak vzdálen. A ještě hůř, kvůli životu, který se už nikdy nevrátí. Dejte jim vyzkoušet si věci, které na ně čiší z webových stránek, na kterých surfují, knih, které čtou, nebo od "cizinců", se kterými se setkávají denně na ulici.

Pravděpodobně už jste mnohokrát slyšeli tato obšírná porovnání sebe sama dokonce i daleko hrubším, kritičtějším způsobem, ale já se vás chci zeptat (a to každého z vás) znovu zeptala na několik otázek: Co VY konkrétně děláte ohledně své _________ (doplňte si sami: polické, ekonomické, sociální, kulturní) situace? Jak budete VY inspirovat své děti, aby se stali lepšími, sebevědomějšími lidmi v tomto globalizovaném světě? Jak se VY chováte každý den, abyste změnili společnost a svět k lepšímu?

Odpovědi na ty samé otázky mne přivedly tam, kde jsem teď – v této cizí zemi, daleko od všeho, co je mi známé, zkoušející hranice mých kulturních zvyklostí a osobních návyků. Chtěla bych vás vybídnout, abyste se touto cestou vydali – pro sebe sami a pro své děti.

~~~

Jennifer Fry můžete zastihnout na emailu siciliana@gmail.com, nebo v kanceláři www.ashoka.org v České republice.

~~~~



Translation by:

Hana Gomolakova
translator, interpreter
hanagomolakova@gmail.com
http://bohemove.blogspot.com