Již od počátku prezidentské kampaně se ukazovaly zřetelné rozdíly mezi oběma hlavními kandidáty Zemanem a Drahošem. Byly zřejmé i z jejich včerejších závěrečných vystoupení, neboť dokreslily obraz, který je možno si o nich vytvořit.

Miloš Zeman nejdřív poděkoval své manželce a svým podporovatelům a voličům. Na rozdíl od Jiřího Drahoše nepoděkoval ostatním voličům (že se voleb zúčastnili), což je sice maličkost, avšak pro jeho egocentrismus příznačná. Českou televizi označil za televizi Václava Moravce, čímž dal najevo, že podle něj nebyla objektivní. Že nemohla být objektivní hlavně proto, že se jejích debat neúčastnil a že si to víc než nahradil svou kampaní-nekampaní a neobjektivními debatami v televizi Barrandov, „samozřejmě“ nedodal. Naopak dodal výmysl, že ho podpořil Karel Gott. I to je pro něj příznačné, neboť na pravdu často ohled nebere. Kromě toho se tím coby typický populista namísto věcných argumentů opřel o celebritu. (Václava Klause svého času spolu s jinými nekompetentními celebritami „udělala“ Lucie Bílá.) Jeho výrok, že výsledky prvního kola vyznívají jako kdyby nezvítězil on, ale někdo jiný, účelově pominul skutečnost, že tomu napomohla vyjádření ostatních kandidátů a hlavně jejich výzvy, aby jejich příznivci v druhém kole podpořili Drahoše, takže aritmeticky vzato byl vítězem spíše on. Obzvlášť je třeba upozornit na Zemanovo konstatování, že zatímco v prvním kole prvních prezidentských volem získal 24% hlasů, v druhém kole 54% a nyní jich má už 40 (čímž si přidal), neboť je to příklad jedné z jeho největších zbraní, analogického myšlení. (Kdo je jen trochu školený v kritickém myšlení jistě ví, že analogické myšlení může být v nepravých rukách silně sugestivní a zavádějící.) V tomto případě srovnal „hrušky s jabkami“, neboť dnes je situace úplně jiná. Vrcholem bylo sice obratně podané, avšak evidentně nepravdivé prohlášení „jsem stále mladý a stále plný sil a plný energie“, kterým chtěl zakrýt svou celkovou zchátralost. Nakonec upozornil na své politické zkušenosti, aniž by připomněl, že své zkušenosti s ním mají i jiní a že kvůli nim se s ním na rozdíl od Drahoše táhnou, stále přibývají a budou dál přibývat ne nepočetní a ne nevelcí kostlivci.

Ačkoliv jsem se usilovně snažil, podobná pochybení jsem až na drobnosti ve vystoupení Jiřího Drahoše nenalezl. Jeho největší politickou nevýhodou je jeho přesné vědecké, tj. suché myšlené. Objektivně vzato, je to však jeho největší výhoda. Pokud se tato jeho vlastnost neuplatní, nebude to jeho chybou, ale chybou voličů.

A dříve nebo později na to všichni doplatíme.