Prezidentská volební kampaň sice vyzněla, že Zeman je v „pořádku“, avšak byl to jen výsledek masivní, sofistikované, demagogické a lživé manipulace se skutečností. Jeho tým přehlušil stanoviska zkušených a věrohodných lékařů, například neurologů Martina J. Stránského a Jana Payneho, psychiatrů Miloše Vojtěchovského a Radkina Honzáka, a také mé maličkosti, klinického psychologa a bývalého soudního znalce.

Zeman netrpí jen neuropatií dolních končetin, ale též retinopatií, „patií“ mozku a i laikům patrnou degradací osobnosti. Jeho lékařský tým a všichni, kdo jsou s ním „za oponou“ v těsném každodenním kontaktu, vědomě lhali, tj. podváděli.

Není též pravda, že odborníci by se neměli, pokud se nejedná o jejich klienty či pacienty, k veřejně působícím lidem (nezkresleně) vyjadřovat, ale je tomu naopak, mělo by to být jejich morální povinností. Je mi proto líto, že řada ostatních odborných lékařů a psychologů mlčela a zavinila tím, že Zeman byl znovu zvolen. Kdyby jejich názor převážil, nikdy by k tomu nedošlo, neboť zdraví bylo (je a bude) jeho největší Achillovou šlachou. Ani ten nejpokleslejší zaslepenec nemůže popřít, že h l a v a s t á t u má být tělesně a duševně v plné kondici.

Trvám na tom, že Zeman je tělesně nemocný a duševně narušený člověk. Není proto schopen řádně vést stát, o souladu s dobrými mravy nemluvě.

Jak tomu bývá, dříve nebo později se ukáže, kdo měl pravdu. A jak tomu často bývá v politice, řadoví lidé prohlédnou pozdě, „s křížkem po funuse“, a doplatí na to.

Ne-mocná a nemocná společnost si zvolila mocného nemocného vůdce. Ten její nemocnost nemůže než jen dál prohlubovat.