Zemanovi se nerozpadá jen osobnost, ale celá psychika
Výrok premiéra Sobotky, že Miloši Zemanovi se rozpadá osobnost sice mířil správným směrem, avšak je třeba ho rozšířit: rozpadá se mu celá psychika. Přestože se Zeman i jeho lékařský tým tuto skutečnost snaží utajit, je pro to celá řada nezpochybnitelných dokladů.
Pokud se jedná o jeho osobnost, tedy o jeho povahu či charakter, již před dvěma lety jsem na toto téma napsal článek Doplnění diagnózy stanovené prof. Stránským. Mimo jiné jsem v něm uvedl: „Miloš Zeman, už když byl ještě v plné kondici, byl anomální či hraniční osobností s mimořádným, zejména verbálním (slovním) intelektem, avšak silně poznamenanou narcismem a egoismem. Nikdy neměl rozvinuté kritické myšlení (nezaměňovat se schopností kritiky) - jednak se v něm nikdy dostatečně nevycvičil, jednak ho silně zkreslovala jeho deformovaná osobnost. Vždy byl demagogem, lhářem a bezcharakterním, amorálním člověkem.
Každý psycholog nebo psychiatr ví, že ve stáří se člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují „spodní proudy“ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční.
A Miloš Zeman si „učurává“ stále častěji a stále víc. To poslední, namířené na Bohuslava Sobotku, je už mimořádně nechutné: „Když ve vztahu, který fungoval skoro čtyři roky, vyhazuješ partnera čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině,“ řekl v televizi, tedy tam, kde by se měl korigovat snad víc než kde jinde. Na tomto jeho výroku je pozoruhodné i to, že se mu začíná rozpadat i jeho jedna z dosud největších zbraní: zneužívání (bonmotů a ) analogií. Vyhazování partnera je něco úplně jiného než vyhazovaní politika a vyhazování partnera čtyři měsíce před volbami jde kamsi do boku, neboť navozuje představu, že jde o přítele nebo intimního partnera a zcela pomíjí pravidlo, že jacíkoli partneři se prostě „vyhazují“, když číše přetekla a o žádnou svini tu jít vůbec nemusí.
Ve zmiňovaném článku jsem si posteskl, že nemám k dispozici vyjádření psychiatra. Nyní ho už mám, a to od člověka nejpovolanějšího, od nestora českých psychiatrů a mezi lékaři kultovní osoby doc. Miloše Vojěchovského. Z jeho rozhovoru publikovaném v časopise Vital vybírám:
„Prostudoval jsem životopisy a zdravotnické záznamy našich prezidentů, TGM, Beneše, Háchy a Gottwalda. A pokračoval jsem Leninem, Stalinem a Hitlerem. Zajímalo mě, do jaké míry ovlivnil jejich zdravotní stav, zejména výskyt neuropsychiatrických poruch osudy našeho státu. Podobné výzkumy vedl britský psychiatr a politik David Owen, který studoval zdravotnické záznamy řady evropských politiků. Owen poprvé užil pojem syndrom hybris, syndrom mocenské pýchy. Tento syndrom je plně rozvinut i u našich politiků… Náš prezident pravděpodobně trpí alkoholovou encefalopatií s degradací charakteru. Má velkou kognitivní rezervu, takže žádné poruchy paměti zatím nemá… Psychické zdraví našich politiků je pro národ neobyčejně důležité, protože v kritických chvílích rozhodují o životě a smrti nás všech. Němečtí psychiatři po pádu Hitlera požadovali, aby každý příští kandidát na vedoucí funkci byl podroben expertíze. To se ale neděje a psychiatrické profily nejvyšších státníků jsou často velmi problematické… (Zeman) také zřejmě má moriatické nálady (ABZ slovník: nejapné žertování a vtipkování, ztráta sociálních zábran, obtěžování okolí vulgárnostmi a nevhodným chováním, častý příznak u organických poruch mozku). A projevuje se u něj diabetická porucha zraku – retinopatie… Padá dopředu při chůzi ze schodů, podobně jako padal Castro.”
Abych dokumnetoval, že Zemanovi se rozpadá celá psychika, odkazuji na vyjádření jiného zcela věrohodného odborníka, profesora neurologie na univerzitě v Yale Martina Jana Stránského, http://video.aktualne.cz/dvtv/stransky-zemanova-diagnoza-ohrozen-je-prezident-i-stat/r~ec3d31bcef3f11e4ad630025900fea04/, na které jsem před dvěma lety reagoval. Je zřejmé, že také jeho obavy se naplňují a budou se dál naplňovat.
Akademici typu Miloše Vojěchovského a Martina J. Stránského se ovšem nevyjadřují „havlíčkovsky“ lapidárně. Troufám si tvrdit, že si myslí to stejné co já, ale neřekli to: Miloš Zeman se nesmí znovu stát českým prezidentem.
Pokud se jedná o jeho osobnost, tedy o jeho povahu či charakter, již před dvěma lety jsem na toto téma napsal článek Doplnění diagnózy stanovené prof. Stránským. Mimo jiné jsem v něm uvedl: „Miloš Zeman, už když byl ještě v plné kondici, byl anomální či hraniční osobností s mimořádným, zejména verbálním (slovním) intelektem, avšak silně poznamenanou narcismem a egoismem. Nikdy neměl rozvinuté kritické myšlení (nezaměňovat se schopností kritiky) - jednak se v něm nikdy dostatečně nevycvičil, jednak ho silně zkreslovala jeho deformovaná osobnost. Vždy byl demagogem, lhářem a bezcharakterním, amorálním člověkem.
Každý psycholog nebo psychiatr ví, že ve stáří se člověk stává jednak rigidnějším, jednak se zvýrazňují jeho povahové rysy. Dobře je to vyjádřeno v pohádkách: kdo byl po většinu svého života převážně dobrým člověkem, stává se hodným dědečkem či laskavou babičkou, kdo byl charakterově problémový, stává se zlým dědkem nebo ježibabou. Je to tím, že jak mu ochabuje šedá kůra, prosakují „spodní proudy“ a podobně jako u inkontinence moči dochází k inkontinenci emoční.
A Miloš Zeman si „učurává“ stále častěji a stále víc. To poslední, namířené na Bohuslava Sobotku, je už mimořádně nechutné: „Když ve vztahu, který fungoval skoro čtyři roky, vyhazuješ partnera čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině,“ řekl v televizi, tedy tam, kde by se měl korigovat snad víc než kde jinde. Na tomto jeho výroku je pozoruhodné i to, že se mu začíná rozpadat i jeho jedna z dosud největších zbraní: zneužívání (bonmotů a ) analogií. Vyhazování partnera je něco úplně jiného než vyhazovaní politika a vyhazování partnera čtyři měsíce před volbami jde kamsi do boku, neboť navozuje představu, že jde o přítele nebo intimního partnera a zcela pomíjí pravidlo, že jacíkoli partneři se prostě „vyhazují“, když číše přetekla a o žádnou svini tu jít vůbec nemusí.
Ve zmiňovaném článku jsem si posteskl, že nemám k dispozici vyjádření psychiatra. Nyní ho už mám, a to od člověka nejpovolanějšího, od nestora českých psychiatrů a mezi lékaři kultovní osoby doc. Miloše Vojěchovského. Z jeho rozhovoru publikovaném v časopise Vital vybírám:
„Prostudoval jsem životopisy a zdravotnické záznamy našich prezidentů, TGM, Beneše, Háchy a Gottwalda. A pokračoval jsem Leninem, Stalinem a Hitlerem. Zajímalo mě, do jaké míry ovlivnil jejich zdravotní stav, zejména výskyt neuropsychiatrických poruch osudy našeho státu. Podobné výzkumy vedl britský psychiatr a politik David Owen, který studoval zdravotnické záznamy řady evropských politiků. Owen poprvé užil pojem syndrom hybris, syndrom mocenské pýchy. Tento syndrom je plně rozvinut i u našich politiků… Náš prezident pravděpodobně trpí alkoholovou encefalopatií s degradací charakteru. Má velkou kognitivní rezervu, takže žádné poruchy paměti zatím nemá… Psychické zdraví našich politiků je pro národ neobyčejně důležité, protože v kritických chvílích rozhodují o životě a smrti nás všech. Němečtí psychiatři po pádu Hitlera požadovali, aby každý příští kandidát na vedoucí funkci byl podroben expertíze. To se ale neděje a psychiatrické profily nejvyšších státníků jsou často velmi problematické… (Zeman) také zřejmě má moriatické nálady (ABZ slovník: nejapné žertování a vtipkování, ztráta sociálních zábran, obtěžování okolí vulgárnostmi a nevhodným chováním, častý příznak u organických poruch mozku). A projevuje se u něj diabetická porucha zraku – retinopatie… Padá dopředu při chůzi ze schodů, podobně jako padal Castro.”
Abych dokumnetoval, že Zemanovi se rozpadá celá psychika, odkazuji na vyjádření jiného zcela věrohodného odborníka, profesora neurologie na univerzitě v Yale Martina Jana Stránského, http://video.aktualne.cz/dvtv/stransky-zemanova-diagnoza-ohrozen-je-prezident-i-stat/r~ec3d31bcef3f11e4ad630025900fea04/, na které jsem před dvěma lety reagoval. Je zřejmé, že také jeho obavy se naplňují a budou se dál naplňovat.
Akademici typu Miloše Vojěchovského a Martina J. Stránského se ovšem nevyjadřují „havlíčkovsky“ lapidárně. Troufám si tvrdit, že si myslí to stejné co já, ale neřekli to: Miloš Zeman se nesmí znovu stát českým prezidentem.