Nesnášet či adorovat prezidenta umí kde kdo. Proč ale vlastně zvítězil?

10. 04. 2018 | 10:35
Přečteno 7876 krát
Prezidentské volby byly v podání příznivců i odpůrců Miloše Zemana zásadním střetnutím o osud této země, ale jakmile bylo rozhodnuto, zachvátilo nás uspokojení, případně splín, a tím jako by to skončilo.

To je chyba. Tázání se, proč se stalo, co se stalo, projelo kolem nás jen v rychlíku ve formě pár deníkových komentářů. Spokojili jsme se jen s pozitivní či negativní emocí a už zase utíkáme k další denní agendě: osudu Andreje Babiše, fotbalu, každý podle své chuti...

Přitom prezidentská volba si důkladnou analýzu zaslouží. Vždyť poprvé můžeme porovnat průběh dvou přímých voleb hlavy státu. Poprvé obhajoval přímo volený prezident svůj mandát. A samozřejmě v neposlední řadě – žádný polistopadový prezident se nerozhodl jít do voleb s tak extrémně rozdělující rétorikou. Ani sám Zeman ve vydání z roku 2013.

Ze všech těchto důvodů je skvělé, že vyšla knížka předních českých osobností (byť z 99 procent zjevných odpůrců Zemana), kteří si kladou jednoduchou, ovšem velmi důležitou otázku Proč? A to proč je dvojí: Proč je Zeman prezidentem? A proč jsme tam, kde jsme? Tedy v překladu: Jakým způsobem prezident obhájil mandát a jak vypadá společnost, která mu to dopřála.



Emoce nám jdou, popis méně

Abych zas knížku nepřechválil: na první otevření je prakticky nečitelná, eseje autorů vůbec nic nepojí, nejsou nijak orámovány, někdo zůstane u Zemana, jiného to táhne k Babišovi. Švejkovské přesvědčení editorů, že všechny cesty stejně nakonec vedou do Budějovic, se tu neukazuje jako zrovna vhodné. Ale čtenář si může čtení sám zjednodušit, když některé autory přiřadí k sobě dle témat či zaměření.

Socioekonomické podmíněnosti volby řeší například novinář Petr Holub či sociolog Daniel Prokop. Hodnotový chaos společnosti popisuje bývalý čelný politik Petr Pithart (i se svou nezbytnou úvodní hranou bezradností „Nevím si s tématem rady“) či novinář Jan Lipold.

Historizující vhled nabízí historik Igor Lukeš s pozoruhodným úvodem o nejúspěšnější době v české historii („Žijeme v zoufalých časech“) či právní filozof Jiří Přibáň se svým antickým dramatem o vzestupu a pádu první polistopadové republiky.

Skutečně politologický přístup k věci má vlastně v knize málokdo: snad jen politolog Jiří Pehe.

Knížka ale také dobře ukazuje, jak je těžké jen po pár měsících od volby poodstoupit a pokusit se popsat, co se vlastně dělo. Hned úvodní text komentátora Jefima Fištejna o „všeobjímajících lžích“ v „kampani ing. Zemana“ ukazuje, že emocí máme všichni na rozdávání, ale pečlivých analýz volby se nám zatím ještě moc nedostává.

Každý čtenář si samozřejmě z esejů může vybrat svůj mix autorů, kteří ho zaujmou. Já to udělám také tak a vyberu trojici příspěvků, které jsem si z toho či onoho důvodu přečetl i podruhé.

Bez programu se nedá vyhrát

Sociolog Daniel Prokop systematicky vedle sebe řadí některé zdánlivě nesouvisející věci, které ovšem nakonec v jednom celku vyhřezly a pomohly Miloši Zemanovi v obhajobě mandátu.

V Česku dramaticky vítězí „politics“ nad „policy“, tedy každodenní politický provoz (Prokop říká politikaření, to mi ale přijde trochu moc pejorativní) nad politickými tématy, programy. A v té chvíli, když není co nabídnout do ucelené a propracované vize o úspěšnější zemi, pak samozřejmě to mají mnohem snazší buď noví, nebo hodně negativní populisté.

Podle Prokopa také liberálové – ať už si pod tím silně nadužívaným termínem představujeme cokoliv – neumí negativní kampaň. Například Jiří Drahoš mohl podle něj cíleně v pohraničí oslovovat tamní lidi a nabízet řešení jejich sociálních a ekonomických problémů. Nevím, zda zrovna v prezidentských volbách by to fungovalo, ale Prokop jistě dobře upozorňuje, že kampaň vymyšlená v Praze na konci republiky někdy opravdu nefunguje.

Dále dokládá, jak moc žijeme v bublinách a jsme přesvědčeni o vítězi, protože 90 procent lidí okolo nás kandidáta také podporuje. Pak snadno podléháme dojmologiím o celém Česku.

A nakonec trochu revolucionářství – konsenzus podle Prokopa není vždy dobrou metodou. Ve vyostřené kampani se vždy objeví nějací „oni“. Tak ať jsou to podle Prokopa raději viníci skutečných sociálních a ekonomických problémů země, ne uprchlíci a další smyšlení nepřátelé.

Jen Antizeman nestačí

Spisovatel David Zábranský je asi jediným přispěvatelem, který volil Miloše Zemana. Nebo to alespoň tak z textu vyznívá (ale kdo ví, pokud jste viděli jeho vynikající hru o herci a truhláři Majerovi, pak víte, že Zábranský je mistrný ironik se zálibou ve dvojznačnostech). Ale i kdyby jeho zemanovské nadšení bylo trochu hrané, jeho text je stejně velmi dobrý. A to i přes všechny omyly člověka, který se o politiku zjevně moc nezajímá – například prezidentská volba se mu zpolitizovala až přímým hlasováním, zjevně nic tedy neví o ostudné druhé volbě Václava Klause.

O faktografii ale Zábranskému nejde. Chce nějak popsat onen protest proti racionalitě, liberalismu a kosmopolitismu elit, onu zemanovskou vzporu. Vadí mu, jak všichni jsou proti Zemanovi a sami nic nenabízí. Rozdělení společnosti považuje vlastně za pozitivní, protože bez něj by nám toho moc nezůstalo, žádný opravdu pozitivní program nikdo nezformuloval. Když má volit mezi populistou a kandidátem demokracie, jak sám oba dva soupeře označuje, volí populistu.

Zábranského přístup k věci možná někomu přijde jako pokus o plivání proti větru, ale jeho libertariánství a touha se vysvobodit ze svěrací kazajky světonázorů, co je jednoznačně dobré a co je jednoznačně zlé, je upřímné. A možná nám tak ukazuje, jak přemýšlí spousta spoluobčanů, o kterých si mnozí odpůrci Zemana pohrdavě myslí, že to jsou jen frustrovaní, xenofobní a nacionalističtí provinční Češi.

Nedokončená přímá volba

A do třetice: Publicista a právník Tomáš Němeček i v tomto sborníku vede svůj nekonečný a osamocený boj za návrat k nepřímé volbě prezidenta. Jeho argumentaci můžeme snadno odbýt tím, že se to prostě nestane. I čím dál vlažnější příznivci přímé volby, kteří se děsí toho, co přímou volbou stvořili, nechtějí opět rozkolísat nedávno z gruntu přestavěnou ústavu.

Ale i tak je velmi dobře, že Němeček tento boj vede. Připomíná nám tak, že jsme něco vymysleli, ale rozhodně nedomysleli.

Z prezidenta je extrémně posílené mocenské centrum s dosavadní legalitou, ale legitimitou milionů hlasů. A to často s objednávkou to pořádně nandat stávajícímu establishmentu. To vytváří nevyhnutelné střety s exekutivou.

Velmi přesný je postřeh, že údajná větší demokratičnost a lidovost volby je vlastně velmi omezující. Způsobilí kandidáti nemají šanci, hledají se jen ti, kteří nějak zaujmou, případně budou nejméně vadit. To vlastně je ta nejlepší odpověď na všechny ty naivní opakující se výzvy některých autorů sborníku, abychom si už konečně lépe vybrali kandidáty v dalších volbách. To volba neumožňuje, straní vyhraněnému uchazeči. Aby vyhrál silný a přitom konsenzuální kandidát, to je výjimka potvrzující pravidlo (Andrej Kiska na Slovensku byl takovou výjimkou v unikátní konstelaci).

Polarizující kandidát, kterého místo špinavého vyjednávání zákonodárců vynesla k moci špinavá kampaň, pak není schopen samozřejmě potřebného kompromisu, role společenského svorníku.

K nepřímé volbě se jistě hned tak nevrátíme, ale vymezení prezidentských pravomocí, financování kampaní a koexistenci přímo voleného prezidenta s vládou ještě zdaleka v Česku dořešené nemáme.

Zemanova síla ze slabosti oponentů

Samozřejmě bych mohl uvádět další a další zajímavé postřehy z knihy, ale vy si je najdete sami. Možná jen na závěr. V knize podle mého chybí odpověď na jedno základní Proč. A to: Proč zdravotně zcela nezpůsobilý Miloš Zeman po tolika zjevných hrubých chybách v úřadě pro většinu národa stejně působil jako silný a kompetentní kandidát?

Odpověď podle mě zní: Protože jsme mu to dopřáli.

Politici se pět let usilovně snažili, aby národu ukázali, že je Miloš Zeman králem české politiky. Po pádu Petra Nečase jeho trucpremiér Jiří Rusnok málem získal důvěru sněmovny (lomíme rukama, jak může Babiš vládnout v demisi s důvěrou jen 78 poslanců ANO, ale Rusnok bez jakéhokoliv zastání ve sněmovně získal málem většinu, 93 hlasů, a pak vládl ještě měsíce).

Po sněmovních volbách 2013 jen amatérismus jeho kumpánů v ČSSD zabránil tomu, aby smetl Bohuslava Sobotku. V květnu 2017 si mohl zahrávat s demisí Sobotky opět.

A od sněmovních voleb 2017 je loutkovodičem Babiše i celého zbytku politické scény. A v těchto dnech opět bude kralovat, protože Babiš nedokáže sestavit vládu s většinovou důvěrou, nikdo nedokáže nabídnout jinou většinu, takže opět vzhlížíme k Hradu, aby to nějak rozsekl.

Je opravdu možné se pak divit, že po tolikeré politické slabosti fyzicky silných politiků je fyzicky zcela vyčerpaný prezident vnímán jako politický silák?

- - -

Proč? Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme. Autoři: Alexandr Mitrofanov, Petr Pithart, Jaroslav Kmenta, Petra Procházková, Jefim Fištejn, Vladimír Kučera, David Zábranský, Bohumil Doležal, Tomáš Němeček, Jan Herzmann, Jiří Pehe, Jiří Přibáň, Igor Lukeš, Daniel Kroupa, Petr Honzejk, Petr Holub, Jan Lipold. Vydalo nakladatelství Zeď v březnu 2018.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy