Půl roku zoufalství a Zeman je král. Je čas začít sbírat 120 podpisů k rozpuštění sněmovny.

11. 04. 2018 | 13:51
Přečteno 4130 krát
Půl roku zoufalého hledání vlády s většinovou důvěrou „oslavíme“ sice až příští týden, ale důstojný vzpomínkový akt za smysl české ústavy už vlastně proběhl o několik dnů dříve v Lánech při poslední schůzce prezidenta a premiéra.

Miloš Zeman naštěstí nezašel až do ústavního extrému, jen do extrému politického. Nesebral rovnou vítězi voleb pověření k sestavení vlády a nejal se instalovat vlastní prezidentský kabinet, jen ho strká do koalice s extrémisty z SPD a KSČM.

Co se ale nestalo nyní, může se klidně stát na dalším jednání prezidenta a premiéra, kde opět Andrej Babiš s údivem i zlobou dítěte na pískovišti bude prezidentovi referovat, že s ním nikdo nechce stavět bábovičky, když nikomu nechce přenechat ani jednu lopatku.

Tady už jde o víc, než jen o Zemana a Babiše. Dosud nikdy na tom česká polistopadová parlamentní demokracie nebyla tak špatně, aby deputace z podhradí šla na Hrad bez jakéhokoliv plánu a dobrovolně odevzdala svůj osud do rukou prezidenta. Václavové Havel i Klaus velmi rádi aktivně vstupovali do denní politiky, ale proti nim měla sněmovna vždy nějaký názor. Dokonce ještě za časů prvního mandátu Miloše Zemana, když si prezident oktrojoval premiéra Jiřího Rusnoka, tehdejší pravostředová koalice alespoň chvíli nabízela alternativu a chtěla předsednictví vlády a když to nevyšlo, sněmovna se sama rozpustila.

Nyní však zavládlo absolutní bezčasí, konec politiky, brzdy a rovnováhy ústavního systému se zadřely, není žádného pohybu a prezident se svým vyvoleným premiérem se tak naprosto zbytečně a mimo ducha ústavy stal absolutním králem dění.

ANO neví co dělat, jen ví, že premiérem musí být Babiš. Demokratická opozice nenabízí naprosto žádnou alternativu. Pokus ČSSD se obětovat bez jakýchkoliv dalších spojenců z demokratických stran skončil fraškou. Nápad lidovců na vládu demokratických stran za podpory ANO jen dosvědčuje hloubku zoufalství ve Sněmovní 4.
Absurdní je, že jediné ústavní řešení nabízí extrémisté – SPD a KSČM by rády podporovaly kabinet ANO, k čemuž nyní pobízí i jejich spojenec Zeman.

Výsledek tohoto dosud nevídaného ustrnutí politiky je nevyhnutelný: nelegitimní premiér Babiš vládne, král Zeman ho vodí, kam se mu zlíbí, a naprosto bezradná opozice čeká na rytíře na bílém koni, který přijede s pozitivním programem, zadupe na Babiše a zachrání republiku.

Je čas říct této půlroční frašce už konečně ne.

Opozice, která neví, co chce

Od Andreje Babiše nešlo v povolebním vyjednávání čekat nic standardního, ale to nic nemění na tom, že demokratická opozice během půl roku naprosto fatálně selhala.

Pokud chtěla hodit osud republiky za hlavu a dopřát Česku vládu 115 hlasů ANO, SPD a KSČM, měla tuto strategii sledovat od začátku. To se nestalo, demokraté jsou jednou proti Babišovi, jindy s ním. Nejhorší chybou bylo jistě to, když ČSSD a KDU-ČSL daly Babišovi bez vládní většiny bianco šek na 1,3 bilionu korun schválením rozpočtu na tento rok, kde premiér nyní nachází zázračně miliardy a rozhazuje je po krajích.

Pokud některé ze stran chtěly být naopak státotvorné, pak pro ně platil od počátku titulek „Demokraté si už musí vybrat: Buď bránit vládnutí Babiše, nebo zabránit vládě rasistů a komunistů. Obojí najednou nelze.“
Od vyhlášení volebních výsledků bylo zcela jasné, že pokud někomu vadí dobývání se extrémistů k moci, pak nelze vládnout s nikým jiným než s Babišem. Pokud by demokratické strany ještě během prvního pokusu o sestavení vlády nabídly Babišovi většinu ve sněmovně, bylo toho hodně ve hře: Babiš by si třeba vůbec nesáhl na premiérství, případně by demokraté získali polovinu křesel ve vládě a jiné garance, ANO by nikdy nedostalo ministerstvo vnitra a Tomio Okamura by nikdy nebyl místopředsedou sněmovny.

Ale ani to strany nezvládly, bály se porušit svůj předvolební slib, že s Babišem nikdy. Výsledkem tak byl nakonec zoufalý a pozdní pokus ČSSD o dohodu s ANO, ale sociální demokracie sama byla příliš slabá a nenabízela Babišovi ve sněmovně většinu.

Demokratické strany tedy nezvládly ani jednu ze strategií, dál naivně věří tomu, že skládání vlády je jen a jen věcí Andreje Babiše, a ony si mohou užít čtyři roky poklidné opozice. Ne, tak to není, v Česku se žádná poklidná opozice nerýsuje.

Po půl roce bezradnosti je třeba už konečně přijít s řešením. Pokud se demokratické strany chtějí vyhnout jasnému slovu, zda s Babišem ano, či ne, pak už zbývá jen jediné řešení. Předčasné volby.

Je to nepochybně špatné řešení, ale pomalu začíná být nejméně špatné ze všech. K předčasným volbám se můžeme dostat tak, že Babiš ani napotřetí nesestaví vládu a prezident může vyhlásit volby. Ale to Zeman odmítá.

Od roku 2009 se ale sněmovna může rozpustit 120 hlasy a prezident pak musí vypsat volby. To je nyní ta cesta, kterou je třeba sledovat.

Donutit Babiše si vybrat

Tento způsob rozpuštění sněmovny je tu přesně proto, aby nastoupil, když se politika v Česku zasekne a nikdo není schopen vládnout s většinovou podporou.
Když si Zeman v roce 2013 prosadil premiéra Jiřího Rusnoka, sněmovna mu nevyslovila důvěru a obratem se právě takto rozpustila a šlo se k volbám.
Nyní Babiš také nedostal důvěru, většinu není schopen dát dohromady, ale sněmovna není s to se rozpustit.

Proč? Vysvětlení není těžké. Kromě Babiše se všichni předčasných voleb bojí, protože ztrácí příznivce či na ně nemají peníze, nebo obojí.

Zároveň je také velmi nepravděpodobné, že by Babiš podruhé nevyhrál.

To vše ale není důvod k nečinnosti a prodlužování dosavadního ústavního kómatu. Pokud nechtějí demokraté s Babišem spolupracovat, ať začnou sbírat 120 hlasů. Jedna varianta je se dohodnout (poprvé a naposled) s extrémisty, dohromady mají 122 hlasů. To je ale velmi nepravděpodobné.
Druhou možností je se dohodnout (nikoliv poprvé a nikoliv naposled) s Babišem.

Babiš by v té chvíli už byl donucen konat: Buď si definitivně vybrat extrémisty, nebo přislíbit své hlasy k rozpuštění sněmovny.

Ať tak či tak, politika by se v Česku zase konečně opět rozhýbala.

Probuzení demokratických stran

Kdybychom k volbám skutečně došli, mělo by to jistě spoustu nevýhod. Lidé v posledních letech neustále chodí k volbách a už by šli zase. Navíc je to vzkaz, že se politici neumí dohodnout, tak to opět hází na voliče.

Ale mělo by to i několik výhod. Volby by mohly být na podzim se senátními a komunálními. Nebyly by to navíc volby jen pár dnů po těch předchozích, každý by viděl, že je to po roce naprosto zablokované politiky. Prezident Zeman by se sice po vyhlášení výsledků stal opět králem situace, ale jen na chvíli a bylo by to jistě lepší, než aby byl jako nyní králem pořád.

A v neposlední řadě by volby měly dobrý vlív na strany (tedy ne ten finanční). Babiš by musel jít do voleb s něčím jiným, než že se s nikým nikdy nedohodne, protože mu stačí jen k ruce prezident. Dlouho dobře hrál roli ublíženého chudáčka, ale potom, jak vyběhl s ČSSD, už mu to neuvěří ani vlažnější příznivci ANO.

Předčasné volby by pravděpodobně také oslabily extrémisty. Tomio Okamura je sice mimořádně úspěšný v zakládání nových a nových extrémních stran, ale nyní by jeho SPD asi ztratila. KSČM se úplně diskreditovala podporou miliardáře Babiše.

Zdaleka nejblahodárnější vliv by nové volby měly na demokratické strany, tedy ty, které by se ve sněmovně udržely.

Většina demokratických stran minulou kampaň naprosto odflákla a výsledkem byly naprosto žalostné výsledky. Před volbami jsem psal, co jsou ta správná témata. Pro levici sociální bydlení, exekuce a občanská vybavenost obcí, pro pravici silný ekonomický a sociální reformní program, pro centristy moderní rodinná a školská politika. Žádný z proudů nic takového nenabídl, nebo to byly jen nejasné záměry, které Babiš musel ukrást a dokončit (například exekuce a oddlužení).

Je však už půl roku od voleb, opoziční strany kromě intrikaření o posty nemají co dělat a stejně žádná z nich se nepoučila a nezačala formulovat přitažlivý program (za který by se třeba mohli postavit i poněkud bezradní demonstranti na náměstích). Pak se opozice nemůže divit, že Babiš má pořád 30 procent a demokraté stagnují, nebo v některých případech dokonce klesají pod hranici zvolitelnosti.

Zase podle smyslu ústavy

Už je ta povolební agónie prostě moc dlouhá a je čas to rychle ukončit. Babiš se k rozseknutí zaseklé politiky nemá. Proč taky – je premiérem, předsedou zdaleka nejpopulárnější strany a zatím má krytí i od prezidenta.

Je to jistě nefér, ale v této chvíli to musí za Babiše odpracovat demokratická opozice. Pokud nechce s Babišem do vlády a ani není schopná urychleně natlačit extrémisty do otevřené podpory ANO, pak není jiné východisko, než začít sbírat 120 hlasů ve sněmovně.

Ať už to skončí na podzim novými volbami poslanců, nebo se Babiš konečně uráčí zamakat na vládě ANO s důvěrou sněmovny, česká politika se opět probudí a začne fungovat dle smyslu české ústavy.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy