Tragikomická oslava Karla Marxe. Quo vadis, Evropo?

08. 05. 2018 | 12:27
Přečteno 8277 krát
Otázka v záhlaví „Kam kráčíš, Evropo“ (zase mi vytknou nevzdělanost, protože jde o kombinaci latiny a češtiny) mne pronásleduje stále více. Slavná zásada, že bychom měli jako jednotlivci vědět kdo jsme, odkud jdeme a kam kráčíme, abychom naplno prožili svůj život a naplnili jej, vztahuje se i na celé lidstvo, kontinenty či civilizace. V Evropě vychází z kořenů řecké antické filozofie, stavíme na křesťansko-židovských kořenech a jsme součástí euro-atlantské civilizace. Kam kráčíme? Jako věřící jsem přesvědčen, že do Božího království,jakkoli je to občas dlouholeté putování po poušti. Jako občan Evropy si tak docela nejsem jist, zda směřování Evropy respektive Evropské unie je totožné.

Politický a kulturní život se projevuje připomínáním různých výročí. Je to vždy příležitost i pro odborníky k publikování biografií a historických studií, k účasti na mezinárodních vědeckých konferencích a sympoziích, ale také pro jistou popularizaci, kde mají místo znalci historie – většinou se totiž oslav účastní tři generace, které mohou hodnotit historický význam té které osobnosti i pro přítomnost a budoucnost.

Dvě stovky let, které uplynuly od narození Karla Marxe vedly k oslavám a odhalení mnohametrové sochy (podle původního projektu) v jeho rodném Trevíru. S úžasem sleduji velkolepý import z komunistické Číny, která přitahuje šroub dusící lidskou a politickou svobodu. Jak to, že EU nereagovala a nezachovává embargo na čínské zboží? Nebo v postmoderním pojetí je všechno možné? Na oslavách byli přítomni i představitelé Evropské unie, což mělo dodat nejen lesk, ale i punc významnosti a důležitosti. To je podle mého zcela šokující. Hodnotit celé dílo Karla Marxe a jeho dopad na společnost vyžaduje kompetentnost v celé řadě oborů: v historii, filozofii, sociologii, ekonomice, politologii, ale také i v teologii. Rád bych na tomto místě připomenul článek exprezidenta profesora V.Klause, který tuto událost a dílo nehodnotí jen jako ekonom a politik, ale i jako člověk, který má osobní zkušenosti s marxismem, se kterým se musel vypořádat i teoreticky, jako celá naše generace. Já patřím nejen k této generaci, ale také ke statisícům těch, jejichž rodiny, dětství, mládí a zhruba dvě třetiny života jsou poznamenány vládou marxistických idejí.

Militantní ateismus - Marxovo dítě - ve jménu osvobození člověka a lidské společnosti má na svědomí nejen devastaci společnosti, prokazatelně materiálním, tedy hmatatelným způsobem, ale vykazuje také miliony obětí, kde významnou roli hrají svědkové víry nejen křesťanské, jde o náboženské oběti jako takové. Hegelova teze patřící do intelektuální diskuse o tezi- antitezi a syntézi se v marxismu zhmotnila a dostala revoluční náboj.Hegelova metoda není žádnou originální filozofickou metodou zmíněného filozofa, najdeme ji už u sv. Tomáše Akvinského v jeho Teologické summě. Připomíná i Descarta „námitka – vyvrácení námitky – konkluze (závěr) diskuze“. Můžeme s určitou nadsázkou tvrdit, že K.Marx a jeho žáci byli u kořenů zásad, které převzaly všechny totalitní systémy nejen do svých diskuzí, ale i do své praxe, kterou dávají na první místo. Platí tedy zásada, že „když se kácí les, létají třísky“. Závist a nenávist se staly motorem revolucí, na jejich terminologii se odvolával jak V.I. Lenin, tak J.V. Stalin. Víme však, že první místo nadřazenému proletariátu jako pěsti dělnické třídy bylo nahrazeno v nacismu rasismem, u Mussoliniho pak šlo s smíšení národního šovinismu a plebejství. Všimněme si, že všichni zmínění převzali onu Marxovu tezi o významu dělnického hnutí, které se stává předvojem revoluce.

Sám jsem byl 20 let dělníkem, tedy vlastně členem –dle marxismu-leninismu – příslušníkem vládnoucí třídy, ale nikdy jsem v dělnickém prostředí nezaznamenal, že by ideologicky byli moji spolupracovníci ovládáni závistí a nenávistí. Na vlastní kůži jsem naopak měl možnost poznat skutečnou solidaritu z jejich strany, přestože jsem byl patvorem vykořisťovatelské třídy.

Sociální aspekt marxistické doktríny nejlépe vystihl Klaus Westermann, německý teolog, biblista, který upozornil na rodinné kořeny Karla Marxe. Ten znal Bibli i Proroky od svého dědečka, který byl rabínem, sám Marx pak psal maturitní tezi na téma „Poslední večeře Páně“. Marxův otec přestoupil ke státní protestantské církvi, aby mohl být zaměstnán ve státních službách. Není to žádný můj antisemitismus, ani anti-protestantismus, jen upozornění pro ty, kdo se dovolávají pozdějších Marxových myšlenek. Švýcarský autor Ragaz ve své knize „Od Krista k Marxovi, od Marxe ke Kristu“, z Leichterova nakladatelství je dalším klíčovým autorem k pochopení Marxe, podobně jako katolický teolog P. Inocent Bocheňski, či můj přítel kardinál G. Cottier, který patří k největším teologickým znalcům Marxova díla a stal se teologem dvou papežů- sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Oba zmínění papežové se dostatečně zabývali nejen otázkou Marxova díla, ale i otázkou lidské svobody, svobody člověka a společnosti.

Myslím, že je hrubou chybou, že k Marxovu výročí zazněly převážně pouze hlasy těch, kdo se snaží rehabilitovat tzv. teologii osvobození. Jde o produkt především německé teologie v Latinské Americe, ale výrazně jsme ji podporovali v jejích nositelích i v bývalé ČSSR. Byla by docela užitečná konference, která by ukázala kolaboraci některých členů katolické církve s marxismem. Mnozí kněží Mírového katolického duchovenstva vedení prof. Josefem Benešem zakládali mírová hnutí všečínských katolíků, či obdobu téhož ve Vietnamu. Tyto infiltrace slavily své úspěchy i v Západní Evropě, v 70. letech se přesunuly do Latinské Ameriky. Vždyť i v budově, kde dnes sídlí České biskupská konference a teologická fakulta sídlila redakce Otázek míru a socialismu, kam jezdili na patřičná školení adepti vývozu revoluce z Evropy i Latinské Ameriky. Tato má slova nechť jsou chápána i jako kritický pohled k dějinám polistopadové ČR, k tomu, že menšina v řadách dnešních katolíků promarxisticky orientovaná nespadla s nebe, ale je dítětem našeho prostoru. Zkušenost s diskusí, nikoli dialogem, jsem absolvoval jako dělník plzeňské škodovky a ilegální provinciál na generální kapitule v Oaclandu v USA. Byla to celodenní diskuse. Až duel mezi mnou a provinciálem brazilských dominikánů byl ukončen magistrem řádu. Moje žádost, aby kapitula navrhla na Nobelovu cenu míru budoucího prezidenta V. Havla skončila výsměchem od stoupenců teologie osvobození. Znám samozřejmě publikace jejích předních představitelů L. Boffa, i Gutiereze.

Není to praxe, která předchází teorii, nelze změnit svět bez jeho poznání, nelze přetvářet člověka bez uznání jeho jedinečnosti osobností a biologické stránky. Zde chci poukázat na to, že vedle neúspěšných marxistických ekonomických modelů musíme vidět i hlubší tragiku v devastaci lidství, v přístupu k pravdě a dobru. Pak podobně, jako nám vadí renesance kultu J. V. Stalina, u něhož nemůžeme popřít i zásluhu na porážce nacistického Německa, ale nemůžeme také nevidět gulagy, teror, spoluzodpovědnost za vypuknutí 2. světové války a 50. léta, lze těžko pochopit ty, kteří si uvědomují roli J. V. Stalina a zároveň opomíjejí negativní úlohu i když světového významu, kterou sehrál K. Marx a jeho stoupenci.

Ano, oslava dvoustého výročí narození Karla Marxe je podle mého soudu tragikomickou záležitostí. Ale není překvapující.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy