Premiér Sobotka odepsal nejen Agenturu pro začleňování, ale i ministra Dienstbiera
Sociální demokracie likviduje sociální začleňování v Česku. Pracovníci užšího vedení vládní Agentury pro sociální začleňování hromadně podávají výpovědi
To, že Agentuře a celému sociálnímu začleňování v Česku zvoní hrana, zaměstnanci Agentury tušili od okamžiku, kdy ministr Dienstbier před měsícem odvolal jejich šéfa Martina Šimáčka. Proč se ministr zbavoval zkušeného manažera a špičkového odborníka na boj s chudobou, který koordinoval nejen práci Agentury, ale komunikoval s obcemi, rezorty a s Bruselem, odkud má přitéct deset miliard korun pro projekty Agentury v obcích?
Malichernost důvodů pro odvolání ředitele Šimáčka napovídala, že šlo o politiku, především o politický vliv na toky evropských miliard přes Agenturu. Proto se Dienstbier ještě před odvoláním Šimáčka již domlouval s jeho možným nástupcem, sociálním demokratem Davidem Beňákem. Nový ředitel Agentury by měl být vstřícnější než Šimáček k zájmům sociální demokracie na ministerstvech, v krajích a obcích – všude tam, kam mohou jít peníze z fondů Evropské unie, jejichž využití má Agentura koordinovat.
Ministr Dienstbier ovšem nepočítal s odmítáním zaměstnanců Agentury měnit za pochodu osvědčené standardní postupy boje proti ghettům v obcích a městech. Nejvíce jim vadilo, že značný vliv na jejich odbornou činnost a rozdělování finančních prostředků mají získat vlivní romští vůdci zájmových skupin z regionů. Ti totiž dlouhodobě kritizovali Agenturu, že není řízena Radou vlády pro záležitosti romské komunity, tedy zástupci Romů. Agentura ovšem funguje na principu pomoci při sociálním začleňování VŠEM sociálně slabým obyvatelům ghett, nejen Romům. Za těchto podmínek města a obce s vedením napříč politickým spektrem efektivně spolupracovaly s Agenturou a dařilo se pomáhat všem potřebným, pochopitelně v první řadě Romům. Podle Dienstbierových plánů i to by se mělo změnit a pomoc Agentury by se měla zaměřit především na Romy. Zkušenosti dvou desítek let po Listopadu jasně ukazují, že výlučně etnický přistup při sociálním začleňování nefunguje.
V zoufalé snaze diskutovat s ministrem, nikoliv s jeho náměstkyní, vyhlásili zaměstnanci stávkovou pohotovost. Ministr Dienstbier vzpurným odborářům vzkázal, že mají buď dělat to, co jim poroučí, nebo „čím dříve, tím lépe“ odejít. Zcela v duchu předlistopadového bafuňářství, kdy úředník byl posluhovačem, který se má sklonit před stranickým funkcionářem, nikoliv v duchu nového služebního zákona, podle kterého úředník slouží republice a nechce se tomuto poslání zpronevěřit.
Poslední nadějí pracovníků Agentury bylo vymanit se z područí ministra Dienstbiera a získat nadresortní působení, tedy organizačně spadat přímo pod premiéra – tak jako například Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Premiér Sobotka schůzku přislíbil až o týden později, aby téma mediálně zapadlo. Pak pracovníky Agentury jen zdvořile vyslechl. Ani na okamžik ho nenapadlo zastavit rozpad Agentury, ačkoliv by stačilo jedno usnesení vlády! Je příliš zkušený politik na to, aby tahal cizí kaštany z ohně a přebíral na svá bedra odpovědnost za tak nepopulární téma, kterou je romská integrace. Kdo nic nedělá, nic nezkazí – a až vyjde najevo totální ztroskotání vládních snah pomoci obcím v bojí proti chudobě, Sobotka s klidným srdcem může odvolat „neschopného“ Dienstbiera a ještě tím získat politické body. Premiér Sobotka si umyl nad spáleništěm Agentury ruce a nechal Dienstbiera dokonat dílo zkázy. Většina pracovníků užšího vedení Agentury, téměř všichni metodičtí vedoucí, lokální konzultanti, experti jednotlivých oblastí, jako jsou bezpečnost či vzdělávání, podala výpovědi.
Paradoxem dějin je to, že nejambicióznější sociálně začleňovácí projekt v Česku vznikl za pravicových vlád, ale boří ho levicová vláda v čele se sociální demokracií, která má sociální cítění v popisu politické práce. Zůstává otázka - proč rozbíjet něco, co začalo fungovat a přinášelo plody? Příkladů zmařené práce předešlých vlád je více, třeba zrušení regulačních poplatků u lékaře či odpískaná důchodová reforma. Odpověď je jednoduchá. Cílem nynější vlády není posouvat Českou republiku vpřed prostřednictvím reformních kroků, činit zemí konkurenceschopnější a řešit naléhavé sociálně ekonomické problémy, ale za každou cenu se udržet u moci. V případě rozbití Agentury pro sociální začleňování to odnesou ti nejpotřebnější.
To, že Agentuře a celému sociálnímu začleňování v Česku zvoní hrana, zaměstnanci Agentury tušili od okamžiku, kdy ministr Dienstbier před měsícem odvolal jejich šéfa Martina Šimáčka. Proč se ministr zbavoval zkušeného manažera a špičkového odborníka na boj s chudobou, který koordinoval nejen práci Agentury, ale komunikoval s obcemi, rezorty a s Bruselem, odkud má přitéct deset miliard korun pro projekty Agentury v obcích?
Malichernost důvodů pro odvolání ředitele Šimáčka napovídala, že šlo o politiku, především o politický vliv na toky evropských miliard přes Agenturu. Proto se Dienstbier ještě před odvoláním Šimáčka již domlouval s jeho možným nástupcem, sociálním demokratem Davidem Beňákem. Nový ředitel Agentury by měl být vstřícnější než Šimáček k zájmům sociální demokracie na ministerstvech, v krajích a obcích – všude tam, kam mohou jít peníze z fondů Evropské unie, jejichž využití má Agentura koordinovat.
Ministr Dienstbier ovšem nepočítal s odmítáním zaměstnanců Agentury měnit za pochodu osvědčené standardní postupy boje proti ghettům v obcích a městech. Nejvíce jim vadilo, že značný vliv na jejich odbornou činnost a rozdělování finančních prostředků mají získat vlivní romští vůdci zájmových skupin z regionů. Ti totiž dlouhodobě kritizovali Agenturu, že není řízena Radou vlády pro záležitosti romské komunity, tedy zástupci Romů. Agentura ovšem funguje na principu pomoci při sociálním začleňování VŠEM sociálně slabým obyvatelům ghett, nejen Romům. Za těchto podmínek města a obce s vedením napříč politickým spektrem efektivně spolupracovaly s Agenturou a dařilo se pomáhat všem potřebným, pochopitelně v první řadě Romům. Podle Dienstbierových plánů i to by se mělo změnit a pomoc Agentury by se měla zaměřit především na Romy. Zkušenosti dvou desítek let po Listopadu jasně ukazují, že výlučně etnický přistup při sociálním začleňování nefunguje.
V zoufalé snaze diskutovat s ministrem, nikoliv s jeho náměstkyní, vyhlásili zaměstnanci stávkovou pohotovost. Ministr Dienstbier vzpurným odborářům vzkázal, že mají buď dělat to, co jim poroučí, nebo „čím dříve, tím lépe“ odejít. Zcela v duchu předlistopadového bafuňářství, kdy úředník byl posluhovačem, který se má sklonit před stranickým funkcionářem, nikoliv v duchu nového služebního zákona, podle kterého úředník slouží republice a nechce se tomuto poslání zpronevěřit.
Poslední nadějí pracovníků Agentury bylo vymanit se z područí ministra Dienstbiera a získat nadresortní působení, tedy organizačně spadat přímo pod premiéra – tak jako například Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky. Premiér Sobotka schůzku přislíbil až o týden později, aby téma mediálně zapadlo. Pak pracovníky Agentury jen zdvořile vyslechl. Ani na okamžik ho nenapadlo zastavit rozpad Agentury, ačkoliv by stačilo jedno usnesení vlády! Je příliš zkušený politik na to, aby tahal cizí kaštany z ohně a přebíral na svá bedra odpovědnost za tak nepopulární téma, kterou je romská integrace. Kdo nic nedělá, nic nezkazí – a až vyjde najevo totální ztroskotání vládních snah pomoci obcím v bojí proti chudobě, Sobotka s klidným srdcem může odvolat „neschopného“ Dienstbiera a ještě tím získat politické body. Premiér Sobotka si umyl nad spáleništěm Agentury ruce a nechal Dienstbiera dokonat dílo zkázy. Většina pracovníků užšího vedení Agentury, téměř všichni metodičtí vedoucí, lokální konzultanti, experti jednotlivých oblastí, jako jsou bezpečnost či vzdělávání, podala výpovědi.
Paradoxem dějin je to, že nejambicióznější sociálně začleňovácí projekt v Česku vznikl za pravicových vlád, ale boří ho levicová vláda v čele se sociální demokracií, která má sociální cítění v popisu politické práce. Zůstává otázka - proč rozbíjet něco, co začalo fungovat a přinášelo plody? Příkladů zmařené práce předešlých vlád je více, třeba zrušení regulačních poplatků u lékaře či odpískaná důchodová reforma. Odpověď je jednoduchá. Cílem nynější vlády není posouvat Českou republiku vpřed prostřednictvím reformních kroků, činit zemí konkurenceschopnější a řešit naléhavé sociálně ekonomické problémy, ale za každou cenu se udržet u moci. V případě rozbití Agentury pro sociální začleňování to odnesou ti nejpotřebnější.
Co v praxi znamená první vlna odchodů z Agentury?