Pane Kohn, váš účet je již dva měsíce nevyrovnaný! - Cože, pane Roubíček, vy jste ještě nedostali můj šek? - Nikoliv, pane Kohn! - Tak to ho budu muset ještě i poslat, pane Roubíček.

Přel se rabín s knězem o náboženství. Snášeli všemožné argumenty, a na konci dne byli tam, kde na začátku. Poté rabín smířlivě navrhl: "Nemůžeme se přece takhle stále a nekonečně hádat, vždyť jsme oba Boží služebníci." Překvapený kněz začal horlivě přikyvovat, a rabín pokračoval: "Oba sloužíme Boží věci, vy svým způsobem - a já tím Jeho."

Obchodní dopis:
Velectěný pane!
Kdo slíbil zaplatit do prvního? Vy! Kdo nesplnil slovo? Vy! Kdo je lump?
Váš oddaný Móric Kohn

Asimilovaný Žid z newyorkské Upper West Side, zatvrzený atheista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: "Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?" Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil: "Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!"

"Móric, dřív jsi mě tak něžně brával za bradičku."
"No jo, Sára, ale tos měla jen jednu."

Mojše jede podzemkou a čte arabské noviny. Přistoupí Jojne a strne: "Mojše, oni jsou úplnej mešuge! Co ty arabské noviny? Proč??" Mojše s ledovým klidem odpoví: "Nerozčilujou se, Jojne, to je úplně jednoduché. Když čtu naše noviny, tak je to imrvére samý pogrom a persekuce našinců, útoky na Israel, ztráta židovské identity asimilací a smíšenými sňatky a samá mizérie. Ale když čtu arabské noviny, tak co - ? Židi vlastní všechny banky, Židi ovládají všechny noviny a televize, Židi jsou bohatí a mocní, Židi vládnou světu. Neráčej se zlobit, ale není to lepší čtení?"

Jde pan Kohn v pohřebním průvodu. Přitočí se k němu pan Ábeles a ptá se:
"Žena?"
"Ne, tchyně."
"Hmmm, taky dobrý."

Mladý Icik přerušil svá talmudická studia a vydal se do Ameriky. Po mnoha letech se vrátil zpět, navštívit svou rodinu. Jak ho matka uviděla, nevěřila svým očím: "Kde máš vousy? Jak to, že se holíš?"
Icik jí uklidňoval: "Ale to nic, mamá, v Americe vousy už nikdo nenosí."
Mamá to ale nedalo, aby se nezeptala: "Ale šábes doufám držíš?"
Icik jí domlouval: "Ale mamá, v Americe jsou obchody to hlavní. Pracuje se šábes nešábes."
Mamá se ustaraně ptala dál: "Ale košer, to dodržuješ - ? Jíš doufám ještě košer?"
Icik jí opatrně vysvětloval: "Ale mamá, to je takový fofr, že se kašrut prostě nedá dodržovat!"
Mamá vyhrkly slzy do očí: "Iciku, řekni mi, ale popravdě: jsi ještě vůbec obřezaný?"

"Říkám jim, pane Kohn, že jsou těžké časy." Každý týden dosazuju do obchodu tisícovku.
"Tak proč ten obchod nezavřete, pane Eckstein?"
"Blázníte, z čeho bych potom byl živ?

"Sára, slyšela jsem, že máš těžké časy?"
"Těžké? Kdyby těžké, tak se směju. Katastrofa."
"A copak se, Sára, stalo?"
"Tak poslouchej, Golde. Na jaře nám pošel náš pes. Takovej je holt život. V létě dcera nejdřív otěhotněla, pak se rozvedla. I to je život, ale je to hrůza. Na podzim mě opustil můj Samíček, dejž mu pánbu nebe. I to patří k životu, ale už je toho na jednoho moc. Co asi ale nepřežiju, že teď, k tomu všemu před Chanuka - přijdou malíři!"

Před nádherným mauzoleem Rotschildů stojí Kohn s Roubíčkem. Uplyne dlouhá chvíle tichého obdivu. V tom Kohn, ukazujíc na náhrobek, praví závistivě: "Ti si ale žijí."

Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu dvě věci, které jim chtěl dát. Řekl: "Mám pro vás ještě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje." Adam ho přerusil: "Já to chci! To bude báječné, můj život bude mnohem veselejší!"
Bůh se tázavě podíval na Evu. Eva přikývla a řekla: "No proč ne, pro mne to není tak důležité."
Tak dostal Adam tento dárek. Výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku.
Eva se zeptala Boha:"A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?"
"To je mozek, Evo. To je mozek."

Muž se ptá Hospodina: "Proč jsi udělal ženu tak krásnou?"
"Abys jí mohl milovat."
Muž se ptá dále: "A proč jsi jí nedal víc rozumu?"
"To aby mohla milovat tebe."

Pan Kohn obdržel telegram: "Tvoje tchyně zemřela. Pohřeb ve středu."
Kohn odpověděl: "Souhlasím."

Vyptává se mladý Žid učeného profesora ze židovské školy na různá záhady náboženské, a je mu divná jedna věc: "Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma."
"To ti mohu říci. Večer, když studuje a je už moc unaven, přistoupí k němu čtyřicet tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za hlavu, dva tisíce za ruce, dva tisíce za nohy a pak ho odnesou do postele k jeho manželce."
"A co těch ostatních čtyřiatřicet tisíc andělů?"
"Ti ho zas musejí tahat z postele ven."

Nathan Kohn má úzkostlivou ženu. Na schodech volá ještě jednou za ním: "Nathan, ať mi nepřijdeš pod elektriku!"
"Dovol, Sára," reaguje Kohn, "co bych dělal pod elektrikou?"

Ulicí Jeruzaléma běží Maří Magdalena pronásledovaná davem, který chce cizoložnici kamenovat. Ježíš ho však zarazí výzvou:
"Hoď kamenem, kdo sám jsi bez viny!" Kameny padají z dlaní, jeden však přesto zasviští. Ježíš zapátrá v davu a vyčítavě řekne: „Ale mami…“

Sára přijde domů a sděluje matce, že jí její dlouhodobý přítel požádal o ruku, nicméně ona že ho odmítla, neboť zjistila, že je atheista, a nevěří ani na nebe a peklo. Matinka jí však radí: "Každopádně si ho vezmi, dceruško. Mezi námi dvěma řečeno, však my už mu ukážeme, jak strašně se mýlil!"

Stařec vejde do zpovědnice: "Otče, je mi osmdesát, jsem šedesát let ženat, mám čtyři děti, šestnáct vnoučat a asi šedesát pravnoučat, takže bych měl mít už rozum. Ale včera, co se mi stalo - pařil a hřešil jsem se dvěma sotva dvacetiletými děvčaty celou noc, až do rána!" Kněz ztiší hlas: "Synu, a kdy jsi byl naposledy u zpovědi?" Stařík na to: "Já ještě nikdy nebyl u zpovědi, já jsem Žid." Kněz překvapeně: "Tak proč mi to tu povídáš?" Stařík rozjařeně: "Já to dneska vykládám na potkání každýmu!"

Žurnalista bydlí v Jerusalémě v pokoji s vyhlídkou na Zeď nářků. Každý den pozoruje množství modlících se zbožných. Po týdnu už dokonce rozeznává jednotlivce. Po dvou týdnech se osmělí a osloví jednoho, který tam strávil skoro celý ten čas, když opět přichází k modlitbě:
"Prosím pěkně, za co se tu každý den modlíte?"
Starý muž odpoví: "Každé ráno se tu modlím za mír na světě, my tomu říkáme šalom, a za bratrství mezi všemi lidmi."
Novinář se ptá s úctou: "Ale pak sem přicházíte opět?"
Starý muž pokračuje: "Ano, odpolední modlitbu věnuji prosbám za to, aby lidé nestrádali hladem."
Dojatý novinář se ještě jednou osmělí: "Večer však přicházíte znovu?"
Starý muž trpělivě vysvětluje: "Večerní modlitbu věnuji prosbě za zdraví všech lidí, a aby mohli klidně spát. Takhle to dělám už 25 let."
Konsternovaný novinář jen špitne: "To je fantastické. 25 let. To je síla. Jak to vydržíte ... jak to děláte ... jaký z toho máte za celá ta léta pocit?"
Stařec trochu ztlumí hlas: "Jako bych mluvil do zdi."