V březnu 2004 slavil v Praze jihomoravský golfující právník a lobbista Jiří Kovář své čtyřicátiny. Podle zúčastněných nebyl jeho čestným hostem nikdo jiný, než sám prezident Václav Klaus.



Jiří Kovář v roce 1992


Uběhlo deset let, a Jiří Kovář je (už zase) v hledáčku policejních vyšetřovatelů kvůli své roli v aféře kolem CEEI. To bývala lichtenštejnská papírová firma, kterou si v roce 2007 vybral ČEZ, aby mu postavila v Temelíně mezisklad vyhořelého jaderného paliva. Pokud vás zajímá kompletní pozadí toho, jak se aféra v poslední době vyvíjela, doporučuji vaší pozornosti skvělou reportáž, kterou zde před dvěma týdny přinesly Hospodářské noviny.

Ironií osudu je, že zájem státního zástupce o zmíněnou kauzu znovu rozdmýchal – sám Kovář. Kdyby nebyl podal žalobu na Martin Petera, svého někdejšího společníka v CEEI, policie by se sotva vracela ‚na místo činu‘. Kovář svou soudní při s Peterem prohrál. Nejen že předseda pražského soudu odmítl žalobu jako neopodstatněnou, ale vyslovil navíc i názor, že to byl Kovář a nikoli Peter, kdo de facto CEEI vlastnil v době, kdy získala kontrakt od ČEZu. Právě tento právní názor přiměl policii k znovuotevření případu.

Kromě toho také soud vyzval Úřad na ochranu hospodářské soutěže, aby se věcí zabýval; ÚOHS před několika týdny ČEZu napařil směšnou pokutu za přidělení zakázky firmě, která měla být hned na začátku tendru vyloučena, protože nikdy předtím neuplácala ani bábovičku na pískovišti, o meziskladu jaderného paliva nemluvě.

Dana Drábová: „Nevysvětlitelné“.

A minulý týden všemu korunu nasadila Dana Drábová, která stojí v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost už od roku 1999, když v rozhovoru s Janem Žižkou pro Českou pozici (viz zde) označila cenu kontraktu za „nevysvětlitelnou“ a dodala, že z jejího profesionálního pohledu neexistuje pro cenu, kterou ČEZ CEEI zaplatil, žádné logické opodstatnění. Upozornila, že temelínský mezisklad přišel na víc, než dva srovnatelné mezisklady v Dukovanech dohromady.

Komentáře Drábové nejsou pozoruhodné tím, co říkají – jen opakují, co už beztak každý ví; pikantní je na nich to, že je pronáší takový opěrný sloup českého nukleárního establishmentu. Proč s tím Drábová vyrukovala až teď, šest let poté? Nejspíš proto, že by se ráda udržela ve svém křesle, a toto je její způsob, jak sdělit Andreji Babišovi, ke komu ji nyní váže její loajalita.

Mnohem zajímavější než odhodlání, s nímž si Drábová pojišťuje své místo v novém řádu budovaném Andrejem Babišem, je role, kterou hrají dva prominentní obchodní partneři jak ČEZu, tak i CEEI. Jedním z nich je GNS, německá společnost vyrábějící kontejnery na vyhořelé jaderné palivo, a její dceřiná společnost WTI, která se zabývá konstrukcí úložišť pro tyto kontejnery. V květnu 2007 poskytla WTI CEEI licenci na své know-how, a tato licence byla uváděna ČEZem jako hlavní důvod pro přidělení zakázky CEEI. Předmětné know-how zahrnovalo projektovou dokumentaci k výstavbě německého meziskladu vyhořelého paliva u bavorského Isaru. Jenže ČEZ na poslední chvíli rozhodl, že při výstavbě temelínského meziskladu využije českou technologii, což mělo za následek, že německé know-hov nebylo nikdy CEEI předáno.

Druhým hráčem, o kterém je řeč, je moravská stavební společnost PSG Zlín, které CEEI zadal subdodávku výstavby meziskladu. Vladimír Hlavinka, člen představenstva ČEZu, který v dotyčné době za Temelín zodpovídal, výběr CEEI opakovaně bránil. A letos na jaře se stal místopředsedou představenstva PSG. Jak velká část z oněch 60 milionů eur, které dostala CEEI, skončilo v kase PSG, se oficiálně nic neví.

Když jsme se o tuto kauzu začali zajímat, bylo nám řečeno, že to byl právě Kovář, kdo „dostal PSG do ČEZu“. Stejný zdroj nám tvrdil, že Kovář po celý čas od doby, kdy v roce 1992 řídil kancelář vlády premiéra Klause, zůstával Klausovi blízkým, a že Klaus byl dokonce hostem na oslavě Kovářových čtyřicátin v březnu 2004.

Ve zmiňovaném soudním sporu Jiřího Kováře s Martinem Peterem tvrdil posledně jmenovaný, že důvodem, proč s Kovářem začal dělat byznys, byly Kovářovy dobré vztahy s ČEZem v éře Martina Romana. Peter zřejmě GNS dodával nějaké PR služby; tvrdí, že GNS ho pak požádala o doporučení někoho, koho by mohla využít jako prostředníka pro jednání s ČEZem. Navrhl jim Kováře a společně pak pomohli GNS získat od ČEZu dotyčnou zakázku; alespoň tak to tvrdí Peter.

Tlačil Roman na GNS, aby pomohla CEEI?

Jestliže Kovář fungoval jako prostředník mezi GNS a ČEZem, určitě to nebylo proto, že by tato německá firma potřebovala někoho, kdo ji představí tehdejšímu šéfovi ČEZu. GNS dělala s Martinem Romanem byznys ještě v dobách jeho ředitelování ve Škodě Plzeň v letech 2001–2004. Už v roce 2001 licencovala GNS Škodě JS, tehdy součásti Škody Plzeň, výrobu svých kontejnerů (viz strana 8 výroční zprávy za rok 2010 zde). Když v roce 2003 došlo k privatizaci Škody Plzeň, Roman ji přestal řídit jménem státu a začal ji řídit jménem Appianu a svým vlastním a licenční smlouva musela být znovu uzavřena s novým vlastníkem (a pak znovu v roce 2004, když Appian prodal Škodu JS ruskému státnímu podniku OMZ).

GNS a Martin Roman byli tedy dlouholetí obchodní partneři. Pokud tomu tak ale bylo, proč GNS potřebovala pomáhat nějaké neprůhledné firmě, schované za PR poradcem a právníkem s politickými konexemi? Jediným možným vysvětlením je, že Martin Roman tlačil na GNS, aby pomohla CEEI, navzdory tomu, že všichni zainteresovaní už tehdy věděli, že německé know-how nebude naprosto k ničemu, protože ČEZ plánuje vyzřít českou technologii. Podle všeho měli Němci pouze dodat punc důvěryhodnosti výběru nanejvýš nedůvěryhodné CEEI.

Když nyní český stát prostřednictvím svého antimonopolního úřadu formálně potvrdil chybnost výběru dodavatele technologie pro temelínský mezisklad, je na obnoveném policejním vyšetřování, aby rozkrylo důvody, které vedly Romana k tomu, že tak přeochotně natlačil kontrakt na temelínský mezisklad CEEI. Musíme se domnívat, že odpověď leží v osobě vlastníka CEEI. Pokud má pražský soud pravdu, jedním z majitelů CEEI byl Kovář. Položme tedy otázku přesněji: Co vedlo Romana k tomu, že tak přeochotně natlačil kontrakt na temelínský mezisklad Kovářovi?

Zeptejme se Klause

Dokázal by nám na ni odpovědět bývalý Kovářův šéf a čestný host jeho narozeninové oslavy Václav Klaus? Kromě jeho obecně známých propojení obou pánů je tady ještě jedna půvabná možnost – že totiž právě Klaus představil Kováře Markusi Buechelovi, zakladateli a řediteli lichtenštejnské papírové společnosti, která vystupovala jako vlastník CEEI namísto jejích skutečných majitelů.

Buechel byl rusofil, stejně jako jím je i Klaus (do své smrti v roce 2013 působil jako ruský honorární konzul v Lichtenštejnsku); byl zaníceným lyžařem, stejně jako Klaus; a co je možná nejpozoruhodnější, oba byli ve svých zemích v roce 1993 ministerskými předsedy.

Někdo by si třeba rád dal tu práci a podíval se na zoubek záznamům ze setkání premiérů Lichtenštejnského knížectví a České republiky z onoho roku.