Covid – podivuhodná hra s čísly
Pozitivní ještě neznamená nakažlivý nebo nemocný
V poště mi přistál mail zkušené viroložky, vedoucí prestižního státního zdravotnického zařízení. Píše v něm o manipulaci s čísly, matení pojmů, nepochopitelném a zbytečném strašení veřejnosti. Text považuji za vysoce profesionální a nesmírně závažný. Paní doktorku jsem požádal o souhlas ke zveřejnění. Ochotně svolila. V obavě z odplaty státní moci mě požádala, abych neuváděl její jméno. Naprosto ji chápu. Za podobnou veřejnou prezentaci názorů jsem byl před lety odejit z kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. Jan Hnízdil
„Snažím se najít důkaz o nebezpečnosti strašlivého covidového viru, díky kterému už není svět jako byl dřív. Milióny případů, sta tisíce mrtvých, katastrofické výjevy v televizním zpravodajství. Denně jsme informováni o narůstajících počtech případů a úmrtí v celém světě. Ale jak těmto číslům rozumět?
Zásadní otázkou je, jaká je vlastně smrtnost covidového viru. Tedy jaký podíl (procento) z nemocných na tuto infekci zemře. Na zdánlivě jednoduchou otázku není jednoduchá odpověď. Za prvé se směšují pojmy: PCR pozitivní – nakažený – nemocný. Tyto pojmy označující rozdílné skutečnosti zaměňují nejen novináři, ale bohužel i ti, kteří se považují za odborníky, takže není divu, že se v tom nikdo nevyzná. PCR pozitivní neznamená automaticky, že je dotyčný nakažen (infekční) a už vůbec ne, že je nemocný. Nemoc je totiž definována přítomností příznaků nemoci, nikoliv (pouze) pozitivitou jakéhosi testu. Nerozumím tomu, proč se hovoří o počtech „uzdravených“, když většina z pozitivně testovaných neměla žádné příznaky nemoci a neměla se tedy ani z čeho uzdravovat. Pozitivita PCR testu není synonymum nemoci. Takže selháváme hned na začátku, protože není shoda na tom, z jakého celku by se mělo procento zemřelých počítat. Je také jisté, že zdaleka ne všichni zemřelí figurující ve statistikách covid/úmrtí zemřeli v důsledku covidu. Většina jich umřela prokazatelně na něco jiného a současně v období úmrtí měli pozitivní PCR test na koronavirus, který mohl, ale také nemusel k úmrtí přispět (tzv. zemřelí „s covidem“, nikoliv „na covid“.) Odlišné metodiky počítání „případů“ a „úmrtí na covid“ v různých státech jsou patrně hlavním důvodem toho, proč přicházejí z různých zemí diametrálně odlišné hodnoty incidence a smrtnosti. Je to stále jeden a ten samý virus, britský virus není 10x smrtelnější než norský ani maďarský virus není 8x smrtelnější než slovenský, jak by se mohlo zdát z publikovaných dat.
Nicméně, přes všechny nejasnosti, údajně podle střízlivých odhadů (dle tvrzení prof. Prymuly) se aktuálně smrtnost covidu odhaduje na 0,6 % - předpokládám, že ze všech pozitivně testovaných, nikoliv ze skutečně nemocných. Je to hodně nebo málo? Z každé tisícovky covid pozitivních osob jich 6 zemře. Není to moc, ale jistě i těch šesti je škoda a pokud jsou infekcí zasaženy milióny, pak mrtvých budou tisíce. A to už je něco, proč celá tahle roušková anabáze stojí za to, zachraňujeme přece ty mrtvé, že ano.
Zapomínáme ovšem na jednu maličkost. Riziko smrti s sebou totiž přináší život sám. Nejsme nesmrtelní a populace se přirozeně obměňuje. Každý rok se u nás obmění přibližně celý jeden ročník. Ročně se v ČR narodí přibližně 100 tis. dětí a něco přes 100 tis. osob zemře, což představuje zhruba 1 % populace. Takže život sám má „smrtnost“ 1 % za rok - tedy skoro 2x víc než procento úmrtí lidí s covidovou pozitivitou. Skoro to vypadá, jako by covidový virus riziko smrti naopak snižoval. To je samozřejmě nesmysl, ale ani to nenasvědčuje tomu, že by pravděpodobnost smrti zvyšoval. Lze samozřejmě namítat, že 1 % celkových zemřelých se počítá za celý rok, zatímco smrtnost covidu je přímo vázaná na jakési období blízké pozitivnímu testu, takže dotyční zemřelí by si bez covidu ještě klidně i pár měsíců do konce roku mohli užívat života. Jenže stejně tak nevíme, zda za odchod z tohoto světa může samotný virus nebo spíše okolnosti spojené se statusem covid pozitivního – vytržení ze známého prostředí, izolace v nemocnici, zákaz návštěv, personál ve strašidelných ochranných oblecích, k tomu jedinou zábavou na izolované covidové jednotce je často jen televizní vysílání plné katastrofických covidových zpráv. Nehledě na možné zanedbání jiných chorob vzhledem k organizačním komplikacím s vyšetřováním a transportem covid pozitivních pacientů. Křehký senior to nemusí vydržet.
Uvádí se, že vážný průběh s úmrtím postihuje většinou osoby vyššího věku a jinak chronicky nemocné, ale může usmrtit i osoby mladé a bez přidružených chorob. Pro trochu objektivity se podíváme na data o věku úmrtí osob v souvislosti s covidem v ČR (dostupné na webu MZČR). Zde můžeme zjistit, že do 19.7.2020 v ČR v souvislosti s covidem zemřelo 359 osob, z toho 208 mužů a 151 žen. Ženám zemřelým v souvislosti s covidem bylo průměrně 82,1 let, přitom průměrný věk všech zemřelých žen v letech 2018-2019 byl 81,9 let. Mužům zemřelým s covidem bylo průměrně 76,2 let a všem mužům zemřelým v uplynulých 2 letech bylo průměrně 76,1 let. Vidíme, že průměrný věk úmrtí osob s covidem je prakticky stejný jako průměrný věk všech zemřelých za předchozí 2 roky. Covid pozitivita tedy nezkracuje život a věk úmrtí covid pozitivních osob v podstatě jen odráží obvyklý věk dožití v ČR.
Zdá se mi, že z nás tady někdo dělá blázny. Ano, virus chodí po lidech a bude v tom zřejmě pokračovat i nadále, ale vše nasvědčuje tomu, že jeho škodlivost ani zdaleka nedosahuje škodlivosti „opatření“ činěných ve snaze zabránit jeho šíření, což je stejně iluzorní jako si myslet, že poručíme větru či dešti.
A co Itálie, Španělsko, USA, Británie, Izrael? Neznám situaci v těchto zemích, nečiním závěry z televizních záběrů, které jsou patrně vytrženy z kontextu a nemusí odrážet realitu. Vlády těchto zemí zavádějí opatření možná ještě přísnější než u nás, přesto situace je taková jaká je. V kritizovaném Švédsku naopak byly restrikce mírnější, ale situace zde není výrazně horší než v jiných zemích, nedošlo k žádné katastrofě ani zhroucení zdravotnictví a nyní je zde situace dokonce klidnější než jinde včetně ČR. Pro objektivní zhodnocení by bylo třeba znát relevantní data včetně demografických údajů, která se liší stát od státu i region od regionu.
Je nejvyšší čas začít se ke covid viru chovat stejně jako k ostatním respiračním virům, které u osob bez příznaků nikdo nemá potřebu testovat, protože to nemá žádný smysl. Proto ani nevíme (a nepotřebujeme vědět), kolik lidí je aktuálně pozitivních na nějaký jiný virus a kolik jich s těmi jinými viry zemřelo. Začněme se opět chovat racionálně, vyšetřujme pouze osoby nemocné ke zjištění příčiny jejich obtíží, tak jako jsme to dosud vždy činili. Není třeba testovat víc, je třeba testovat naopak míň, a to jen nemocné s těžšími příznaky, nikoliv zdravé nebo lidi s nevýznamnými obtížemi. Strašení s rizikem nákazy starých a nemocných je přehnané, ve skutečnosti covid infekce nezvyšuje signifikantně riziko smrti ani u 90-letých. Průměrný 90-letý člověk má přibližně 500x vyšší pravděpodobnost smrti než 30-letý a 20x vyšší pravděpodobnost smrti než 60-letý, a to s covidem i bez covida. To je přirozený běh světa.“
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
